Promeny_Evropy-3-panel_Sokol_Vanac_Pastircak_Slavkovsky.txt =========================================================== Česká křesťanská akademie, z.s. Konrad-Adenauer-Stiftung ve spolupráci s Institutem dialogu České křesťanské akademie a Centrem pro politickou filozofii, etiku a náboženství FF UK pod záštitou ministra kultury České republiky, Mgr. Daniela Hermana zvou na Published on Nov 22, 2016 Prof. PhDr. Jan Sokol, Ph.D. CSc., Mgr. Martin Vaňáč Mgr. Daniel Pastirčák RNDr. Mgr. Reginald A. Slavkovský OP, Ph.D. II. Fórum dialogu na téma Křesťanská identita a demokratická kultura v měnící se Evropě. moderace Mons. Tomáš Halík Category Education License Standard YouTube License 1. Fórum dialogu s tématem Křesťanská identita a demokratická kultura v měnící se Evropě pátek 21. až sobota 22. října 2016 refektář emauzského kláštera v Praze přepsáno v Universu 2017/1 https://www.youtube.com/watch?v=3LKO2dqlkgI (diskusi předcházela přednáška https://www.youtube.com/watch?v=_rT9Sx4md1A) -------------- 0:00 Halík - úvod panelové diskuse, představení hostů ----------------------------- 3:50 JAN SOKOL - církve nejsou politické strany, nemusí se starat o převahu - církve nebývaly masové a slušelo jim to - víra by se dala shrnout (dle mne) do fráze: "nebojte se, já jsem přemohl svět" ----------------------------- 8:05 DANIEL PASTIRČÁK - církev jako den - i to "ubývání" bychom měli umět ----------------------------- 12:00 MARTIN VAŇÁČ 16:00 - umění žvástu - kniha "on the bullshit" - Frankl - ani pravda, ani lež (i ten kdo lže, toho zajímá pravda, ale kdo žvaní, tomu to je jedno) ----------------------------- 30:00 JAN SOKOL - kritika metafor - křesťanství jako den není - jen horovat pro dialog je málo, je třeba jít za svou ideou a tu pak třeba předložit, ale nejsme "nad dialogem" - žvást - v důsledku, že se nám hrozně dobře žije - dnes je šance úmrtí asi 30x nižší než před tisíci lety, a to i za II.sv. války - (prispevek v textu Promeny_Evropy-komentar_Sokol_krestane_by_se_nemeli_bat.doc a níže) ---------------------------- 37:00 PASTIRČÁK - společnost jako loď (prispevek v textu Promeny_Evropy-komentar_Sokol_krestane_by_se_nemeli_bat.doc a níže) ---------------------------- 42:50 SLAVKOVSKÝ - reforma je někdy jen naoko --------------------- 46:00 VAŇÁČ - papež František dokazue, že reformy jsou možné - teologii nechme teologům, dělejme, co máme my --------------------- 51:00 DOTAZY DIVÁKŮ DOTAZ 1: JAK BYSTE VY ŘEŠILI TU UPRCHLICKOU KRIZI 52:00 SOKOL - pokud je nechceme střílet, jako komunisti, tak to musíme řešit - volání "my je tu nechceme" je jako volat "my nechceme povodeň" - netřeba to zlehčovat, ale řešit to je třeba 53:40 PASTIRČÁK - polovina z uprchlíků utíká před smrtí - matce Tereze také vyčítali, že když zachrání 50 lidí, tak nezachrání všechny - však nikdo nespasí svět - naše země bojkotují řešení a je to ostuda - první co musíme říci je, že chceme to řešit - stydím se, že poprvé máme možnost Evropě pomoci, nejen brát, a bojkotujeme to -------------------- 55:40 DOTAZ 2: KDO JSOU TI HLEDAJÍCÍ? JAK MEZI NĚ PŘISTOUPIT, KDYŽ ONI SEM NEPŘIJDOU, SEDÍ V TÉ HOSPODĚ A TAM SI TO ŘEŠÍ POSVÉM? DOTAZ 3: CO JE DOGMATICKÉ MINIMUM, KTERÉ VYTVÁŘÍ KŘESŤANSKOU IDENTITU? 59:00 ?PASTIRČÁK - pokus o reformu: Erasmova reforma "https://cs.wikipedia.org/wiki/Erasmus_Rotterdamsk%C3%BD" Erasmus Desiderius[1] Rotterdamský, vlastním jménem Gerrit Gerritszoon, (27. října 1466 Rotterdam – 12. července 1536 Basilej) byl holandský myslitel, augustiniánský kanovník a představitel zaalpské renesance a humanismu.[2] - polemizoval s Lutherem - psal O svobodné vůli - píše Lutherovi a papežovi: stavíte proti sobě neochvějná tvrzení, o kterých mnoho nevíte, pokud nepolevíte, tak na to odpovíte pouze smrtí - řešení je stálé hledání 1:02:00 SOKOL - řešení není, že si sedneme a shodneme se na nějakém kompromisu - jako bazilejský koncil, který jen teoreticky shodl pravoslavné a katolíky: - https://cs.wikipedia.org/wiki/Basilejsko-ferrarsko-florentsk%C3%BD_koncil - Basilejský koncil, podle dalších měst jednání označovaný také jako basilejsko-ferrarsko-florentský koncil (přičemž termín basilejský koncil může pak úžeji označovat pouze jednání konaná v Basileji) byl podle počítání římskokatolické církve 17. ekumenický koncil, konaný v letech 1431–1445. - Basilejský koncil dojednal sjednocení s některými východními církvemi; unie s řeckým pravoslavím však nepřežila dobytí Konstantinopole. - Basilejská kompaktáta, smlouva koncilu s husity, pomohla kompromisně vyřešit nábožensko-politickou situaci v českých zemích, nebyla však později církví potvrzena. I když koncil vykonal některé reformní kroky, základní problémy katolické církve té doby vyřešeny nebyly, jak ukázal vznik reformace o půl století později. - efektivnější je, když spolu budou strany něco společně dělat ------------------------ 1:03:20 DOTAZ 4: KŘESŤANSKÁ IDENTITA - ODPOVĚĎ JEDNOTLIVCE NA VOLÁNÍ KRISTOVO. JAK DO TOHO PASUJÍ RŮZNÁ VYJÁDŘENÍ BISKUPSKÝCH KONFERENCÍCH O UPRCHLÍCÍCH 1:04:00 SLAVKOVSKÝ - u nás oficiálně církev třeba o uprchlících nic neříká - ale ve skutečnosti spousta jednotlivců a organizací (Charita) ve skutečnosti konala, např. 95% přijatých azylanů jsou muslimové - v televizi nic není, ale v médiích - katolickém tisku např. - se to objevuje 1:10 HALÍK ----------------- 1:16:30 DOTAZ 5: PODĚKOVÁNÍ ----------------- 1:12:40 DOTAZ 6: CO JE ZA STRACHEM Z UPRCHLÍKŮ? NENÍ TO STRACH ZE SELHÁNÍ ZÁPADU A NÁVRATU K VÝCHODU? 1:14:00 HALÍK - strach z uprchlíků šíří prokazatelně ruští trolové 1:14:40 PASTIRČÁK - jsou tu dvě roviny: - strach, bezpečnost - potřeba pomoci 1:16:00 VAŇÁČ - odstup - možná spíš se apriori strašíme - z Němců sudetských, romů, uprchlíků - ti, co s nimi pracují, ti se nebojí - místo hledání řešení se necháváme strašit - biblické poselství: křesťané nejsou na zemi doma - my tu jsme také jako migranti ----------------- 1:20:50 DOTAZ 7: EXISTUJÍ VŮBEC VÍTAČI? ZNÁ NĚKDO NĚJAKÉ? DOTAZ 8: CO MŮŽE NABÍDNOUT KŘESŤANSKÁ ZVĚST PRO LIDI, KTEŘÍ SI ŽIJÍ JAKO PRASATA V ŽITĚ, KTEŘÍ MAJÍ VŠE, KAM DOKÁŽOU DOHLÉDNOUT 1:21:55 HALÍK - vítači asi neexistují, nikdo snad nebagatelizuje bezpečnost, tenhle termín použil Duka 1:22:50 SOKOL - zoufale chybí naděje lidem, vlastenectví - tyhle zoufalé projevy jsou projevy toho zoufalství - "blbá nálada" - sami ji šíříme, reprodukujeme, že každý na všechno nadává - to ani v cizině nejsou lidi takhle negativní, že by na všechno nadávali 1:24:35 VAŇÁČ - hlásat evangelium bohatým je problém - jako bohatý mladík v evangeliu - proto Jehovisti začnou hlásat tragedie a tím se připravují na radostnou zvěst - má to smysl - papež František se také zaměřuje na ty, kteří v církvi nejsou zabydlení, doma 1:26:22 ??? - metafora globální vesnice, když se máme dobře, musí někde na světě chybět - už tohle si uvědomit je evangelium - a pokud si to neuvědomíme, tak oni přijdou ----------------- 1:27:30 DOTAZ 9: JESTLI MI SE UPRCHLÍKŮ NEBOJÍME, PROTOŽE JE NEZNÁME ----------------- 1:28:45 DOTAZ 10: NEZLEHČUJME TY, KTEŘÍ SE OPRAVDU BOJÍ - VEZMĚME JE DO DISKUSE, VĚNUJME JIM ČAS 1:30:10 VAŇÁČ - to není jen o dětech, ty mívají strach, ale společnost je plná strachu - hlas křesťanů není slyšet, ale ne moralizování, ale radostná zvěst a naděje (papež františek) ------------------ 1:32:10 UKONČENÍ ================================================================= přepisy textů 30:00 JAN SOKOL (Promeny_Evropy-komentar_Sokol_krestane_by_se_nemeli_bat.doc) Naděje a úzkosti křesťanů v současné evropě Universum 1/2017;str 26 – 29 - diskuse o Halíkovu projevu - video: https://www.youtube.com/watch?v=3LKO2dqlkgI - Křesťan může mít pochopení pro úzkosti okolního světa, ale musí si dát pozor, aby ho nepřeválcovali. Jan Sokol: My se tady hodně pohybujeme v jsou bezvadná věc, nedají se ničím nahradit. A přece si každá metafora zaslouží určitou kritiku. Tak vám řeknu kritiku na tři pojmy, které se tu hodně objevovaly. Je lákavé představovat si všechno v denním či ročním cyklu. Skutečně, lidský život má nějaké ráno, poledne a večer, ta metafora je u Nietzscheho atd. Ale zároveň bychom měli vidět, že život a kultura takto neprobíhají, ty probíhají tak, že tyto cykly na sebe navazují a vytvářejí jakousi linii. Tohle je hodně individualistický pohled, který vidí jen jednotlivý výskyt, to jedno individuum, ale kultura, společnost, církev, ty nemají tento charakter. Tam na sebe jednotlivé životy navazují a předávají se. Není nikde řečeno, že by musely podléhat takovému biologismu. Druhý pojem, který bych rád trošku kritizoval, je pojem dialogu. Byly doby, kdy jsem také byl nadšencem pro dialog, později jsem si však uvědomil, že je to málo. Předně, když se horuje pro dialog, člověk jako by se trochu stavěl nad něj. Já nemůžu být zastáncem dialogu, já jsem vždycky zastáncem jedné věci a mám eventuálně tolik rozumu a odvahy, že o tom připustím diskusi s někým jiným. Ale ten dialog není možné vidět jako hřiště odněkud shora tribuny nýbrž vždycky jen jako něco, čeho se účastním. A když to nezvládnu, tak se začneme prát a je po dialogu. A třetí pojem, který stojí za podrobnější pohled, je ten žvást. Je to velmi přitažlivé a vskutku je kolem nás hodně toho, čemu říkáte žvást. Je pravdou, že minulé doby takovýmto žvástem na veřejnosti neoplývaly. Byl jiný žvást, ale takovýto ne. Zdá se mi, že je to tím, že se nám strašně dobře žije — to je fenomén, o kterém také žádný politik nemůže mluvit, protože by ho lidi sežrali. A přece je potřeba si pořád připomínat, ze si žijeme jako prasata v žitě. Nedávno vyšla taková knížka, pro mě objevná, kde americký autor sebral všechny možné doklady o tom, jak je to s násilností na světě. Vyšlo mu, že pravděpodobnost, že člověk bude zabit, se v průběhu několika tisíc let, kde se to dá sledovat, snížila .třicetkrát. Ten člověk to má neobyčejně pečlivě zdokumentované. Dokonce i takové hrůzy jako byla druhá světová válka nebo šoa, se na tom celkovém růstu lidstva vůbec neprojevují. Lidstvo pořád roste a jsou to maximálně jenom takové vlnky, které na té křivce vidíte. To neříkám proto, abych tyto hrůzy nějak bagatelizoval. Ale přijde mi na pováženou, když v době, kdy žijeme déle, je nás desetkrát víc na světě než před 150 lety, žijeme pohodlněji, bohatěji, průměrná délka života se podstatně prodloužila nejenom v bohatých zemích, ale po celém světě — a pořád máme plná ústa krize. Tady něco nehraje. Tím pádem si říkám, že by se možná křesťan mohl odvážit se té krizi trochu smát. Že to by dnes bylo účinné poselství, to je něco, co si možná nikdo jiný netroufne. My jsme vyrůstali v době, kdy jsme citovali Karla Rahnera, že křesťan je kritik, křesťanství je kritika mýtu. Dneska si to tedy vůbec nemyslím, dnes je kritika taková móda. Je běžné bezhlavě kritizovat, ba nadávat. Přitom máme všechny důvody být šťastní, že tady můžeme vůbec být. Je na křesťanech, aby to říkali. -------------------------------------- (Promeny_Evropy-komentar_Sokol_krestane_by_se_nemeli_bat.doc) Naděje a úzkosti křesťanů v současné evropě Universum 1/2017;str 26 – 29 - diskuse o Halíkovu projevu - video: https://www.youtube.com/watch?v=3LKO2dqlkgI (...) Daniel Pastirčák: Vrátím se ještě k něčemu, co vnímám jako součást našeho hlavního tématu, k roli křesťanství uprostřed západní demokracie. Zdá se mi, že na sekularizaci ve slovenské společnosti jsou dvě takové většinové reakce nebo postoje k ní. Jedna, tak trochu přejatá z Ameriky, je strategie kulturního boje. Kdybychom přirovnali kulturu k lodi, na níž se plavíme, tak kulturní boj znamená, že jsme si uvědomili, že loď nejede dobrým směrem. Máme mapu a potřebujeme se dostat do kapitánské kajuty a ke kormidlu, abychom změnili směr. A použijeme všechny legální prostředky na to, aby se to podařilo. Na Slovensku proběhlo referendum o rodině, které ale ukázalo, že v první - nebo minimálně hned v druhé — řadě bylo spíš referendem proti homosexuálům. Myslím si, že výsledkem tohoto referenda — vždyť šlo o velmi silný fenomén, do ulic vyšli velkém počtu upřímně věřící lidé, ke kterým srn hlubokou úctu — v konečném důsledku bylo posílení sekularizace slovenské společnosti. Podobně když se podíváme na Polsko dnešních dní, domnívám se, že program kulturního boje, snahy zmocnit se kajuty a nastavit správný směr, podporuje ty nejhorší stereotypní představy o křesťanství, které chce nám všem vnutit svůj pohled na věc, svůj program. To je podle mne velmi nešťastná cesta, s kterou se nedokážu ztotožnit. Na druhé straně vidím v našich malých evangelikálních církvích téměř opačnou strategii, jakýsi „antikulturní pietismus“. Kdybych se vrátil k té metafoře lodi, chtějí nabízet lidem, aby nastoupili do záchranných člunů a vyrazili takto správným směrem do bezpečí. Samozřejmě při rozhovorech na palubě probíhá hluboké nedorozumění, ti lidé nechápou, proč se nechci zapojit do života a práce na lodi. Misie, která je takto zaměřená nato, co je člověku skrytě a míní člověka zachránit tím, že se ho snaží vytrhnout z jeho prostředí do našeho církevního člunu, je nesrozumitelná. Myslím, že role křesťanství a nás křesťanů by měla být jiná — už se to mnohokrát v historii osvědčilo — a to stále znovu inspirovat smysl naší civilizace. Je-li něco na Západě v krizi, pak je to právě toto. Už nejsou dominantami našich měst kostely ani katedrály, ale finanční instituce. Jako by jediným náboženstvím bylo to Voltairovo — říkával, že v jednom jsme všichni jednoho náboženství, a to jsou peníze. To zasahuje všechny oblasti činnosti: umění se stává intelektuální zábavou, věda musí být především rentabilní... To, co původně bylo na začátku, že chceme znát tajemství pravdy, ať už v umění či ve vědě, že chceme prohloubit svou citlivost pro hloubku bytí, se vytrácí. Myslím si, že jako křesťané bychom se měli snažit o celostní křesťanství, které spásu nechápe odděleně od naší civilizace, od našeho životního prostředí. Takové křesťanství by mohlo přinášet naději, inspirovat. Mgr. Daniel Pastirčák je básník, prozaik, esejista, výtvarníka kazatel Církve bratrské v Bratislavě.