KNIHA ODPUŠTĚNÍ DESMOND TUTU * Lidé jsou ve vymýšlení toho, jak druhým ublížit, neskutečně vynalézaví a dokážou přijít na stovky důvodů, jimiž své jednání ospravedlní. Totéž však platí pro vrozenou schopnost se uzdravit. Rád bych se s vámi podělil o dvě prosté pravdy: Neexistuje nic, co by člověk nemohl odpustit, a není nikdo, kdo by si odpuštění nezasloužil * Každý člověk musel někdy odpustit nebo odpuštění potřeboval a nikdy se to nezmění. Všichni si neseme nějaké rány a ostatním kvůli nim ubližujeme. Díky odpuštění se může naše zraněná duše uzdravit a my budeme znovu úplní * Trpíte, protože vám někdo ublížil? Došlo k tomu nedávno, nebo jde o starou nezahojenou ránu? To, co se vám stalo, bylo jistě nespravedlivé a máte právo se zlobit. Je úplně normální, chcete-li ránu vrátit, ale věřte, že to jen zřídkakdy člověk uspokojí. Jediná možnost, jak jednou provždy najít v srdci klid, je odpustit. Dokud to nedokážeme, bolest nás ovládá a uzdravit se, osvobodit se a dosáhnout pokoje nemůžeme * Odpuštění je možnost, kterou jsme si vybrali, a schopnost odpustit vychází z poznání, že i my chybujeme. Všichni jsme se někdy k druhým nezachovali nejlíp a nepochybně to uděláme znovu. Jestliže uznáme, že i my jsme občas někoho zranili, odpouštět pro nás bude snazší * Odpuštění je milost, jejímž prostřednictvím umožňujeme ostatním, aby se důstojně zvedli z prachu a začali znovu. Jestliže neodpustíme, ovládne nás hořkost a nenávist. A stejně jako sebe-nenávist a sebe-opovržení také nenávist k ostatním nám rozežírá tělo i duši. Ať už ji dáte najevo, nebo ji budete potlačovat, zničí vás Odpustím ti. Slova znamenají tak málo, ale skrývá se v nich celý svět. Když ti odpustím, strhám všechny pouta zášti, bolesti a smutku, která mě dusila. Když ti odpustím, nebudeš mě už omezovat. Posoudil jsi mě, ohodnotil a rozhodl ses, že mi můžeš ublížit. Neměl jsem pro tebe žádnou cenu. Ale odpustím ti, protože já jsem důležitý a záleží na mně. Jsem větší než představa, kterou o mně máš, jsem silnější, jsem krásnější člověk. Jsem daleko lepší, než sis myslel. Odpustím ti. Není to dárek pro tebe. Když ti odpustím, dám dar sám sobě. * Odpuštění není známkou slabosti ani pasivity, právě naopak. Ti, kdo jsou ochotni ho udělit, mají statečné srdce. Odpuštění neznamená, že je člověk bezpáteřní nebo že se nezlobí. Schopnost vidět za krutostí lidskost v člověku, který se jako člověk nechová, není slabost, ale nejvznešenější projev silného ducha – hrdinství * Někteří lidé se odpustit zdráhají, poněvadž nechtějí, aby si provinilec myslel, že na utrpěné rány zapomněli. Odpustíte-li, nedáváte tím najevo, že jste ochotni vyhnat z hlavy, co vám někdo provedl. Nepopřete to a nepředstíráte, že k tomu nedošlo nebo že vás to těžce nezasáhlo. Vůbec ne. Proces odpuštění lze aktivovat a završit jen tehdy, když jste sami k sobě poctiví a mluvíte pravdu * Vždycky, když se nám stane bezpráví, máme na výběr, jestli se pomstíme, nebo znovu navážeme kontakt. Odveta nám uspokojení nepřinese. Jsme slabí, křehcí, a proto občas nějakou ránu utržíme všichni. Zranit nás může zbraň i slovo, opovržení, odmítnutí nebo zrada * Odpověď na bolest je univerzální. Každý z nás zažije smutek, bolest, zlost, stud, některé z těchto pocitů, anebo všechny. Pak nastane okamžik, kdy si můžeme vybrat, jak se zachováme, ale většina z nás má reakce tak automatizované, že si možnost volby vůbec neuvědomuje. Proto se často stává, že zvolíme pomstu. Rána je tak bolestivá a nesnesitelná, že místo abychom si položili ruku na srdce a plakali, ukážeme prstem nebo zvedneme pěst na toho, kdo nám ji zasadil * Odpuštění vyvolává pocit, jako by z vás spadlo těžké břemeno a získali jste volnost, takže můžete nechat minulost za sebou a jít dál. Obvykle k tomu však nedojde naráz. Je to dlouhý proces, během něhož zpracováváte pravdu a smiřujete se s tím, co vás postihlo * Odsuďme zavrženíhodné jednání, ale nezříkejme se naděje, že se pachatelé i těch nejodpornějších skutků změní, a snažme se jim to umožnit. Odpuštění spočívá jednoduše v pochopení, že všichni jsme dobří i špatní * Jsem pevně přesvědčen, že bychom já i vy mohli žít v míru a totéž platí pro naše děti, vnuky a generace, které přijdou po nich. Ale vím také, že napřed musí mír zavládnout v každém z nás. Buduje se každým malým a velkým činem odpuštění ČTYŘFÁZOVÁ CESTA 1. VYPRÁVĚNÍ PŘÍBĚHU * Příběhy o bolesti nemusejí mít začátek a konec. Někdy ani nevíme, že máme o čem mluvit. Začneme zkrátka sbírat kousky a snažíme se v té zkušenosti najít nějaký smysl. Díky vyprávění příběhu získáme zpět svou důstojnost. Začneme si brát zpátky, co nám vzali, chápat své poranění a dávat mu nějaký smysl * Je důležité říct pravdu. Pravda nám zabraňuje předstírat, že k věcem, které se staly, nikdy nedošlo, a proto začneme tím, že ji necháme zaznít holou a nepřikrášlenou v celé její syrovosti * I když rozum člověku říká, že díky vyprávění příběhu se začne z traumatu uzdravovat, není to kvůli emocím vždy snadné. Člověk se bojí, že rána znovu začne krvácet, nebudou mu věřit nebo že ho nikdo nepochopí * Vyprávějte svůj příběh nejdřív kamarádovi a lidem, které máte rádi a kterým věříte. Zvažte vyprávění příběhu nebo napsání dopisu člověku, který vám ublížil 2. POJMENOVÁNÍ BOLESTI * Příběh o tom, jak nám někdo zasadil těžkou ránu, může vyprávět každý z nás. Jakmile skončíme s technickými detaily, musíme vyjádřit, jak nás to zasáhlo. Pojmenujeme-li emoci, jež nás ovládá, porozumíme tomu, jak nás ten skutek ovlivnil * O své bolesti nemluvíme proto, abychom se stavěli do role oběti nebo mučedníků, ale abychom se oprostili od zášti, hněvu, hanby a sebepohrdání, které se v nás mohou zrodit, když si ji odmítáme přiznat a nenaučíme se odpustit * Šanci se osvobodit máme jen tehdy, jestliže zabráníme tomu, aby v nás bolest a pocit ztráty zakořenily. Měli bychom udělat, co je v našich silách, abychom bolest vymýtili přímo u kořenů, jež nás k ní dlouho poutaly. A jediný způsob, jak se dostaneme k tomu hlavnímu, je mluvit pravdu * V dětství obvykle nejsme schopni bolest vyjádřit, ale jako dospělí musíme pojmenovat každou, která v nás stále dříme. Za to, co nás zlomilo, odpovědnost neneseme, ale jestli se dokážeme zase vzpamatovat, je jenom na nás. Pojmenováním bolesti nastartujeme proces uzdravování * Když o bolesti mluvíme, ztratí nad naším životem a identitou moc a přestane být ústředním tématem našeho příběhu. Díky odpuštění nakonec vytvoříme příběh úplně nový, staneme se strůjcem své budoucnosti a minulost nás už nebude tížit 3. ODPUŠTĚNÍ * Odpustit jsme schopni tehdy, jestliže dovedeme rozpoznat, co máme s ostatními společného. Uvědomíme si, že jsme všichni křehké, zranitelné a chybující bytosti, které dokážou bezmyšlenkovitě i s rozmyslem hodně ublížit * Nikdo se nerodí jako lhář, sexuální násilník nebo terorista. Nikdo nepřijde na svět s nenávistí v srdci a s násilnickými sklony. Nikdo se nenarodí s menší ušlechtilostí a dobrotou než vy nebo já. Ale dennodenně, v každé situaci, při každém bolestném zážitku na to může člověk zapomenout. Lze nás snadno zlomit a ublížit nám a je dobré si pamatovat, že i my se lehce můžeme stát těmi, kdo ublíží a zlomí * Nahlédněte hluboko do svého srdce a ujistěte se, že řeknete-li „odpouštím ti“, opravdu jste se s minulostí vyrovnali * To, že budeme v životě trpět, máme zaručeno, ale jak budeme reagovat, jisté není. Můžeme dovolit, aby nás ovládla zloba a pocit příkoří, nebo se můžeme snažit, aby se z nás stal lepší člověk. Pouze vy rozhodnete, jestli začnete psát jiný příběh. Vy jste strůjci svého života a jenom vy můžete napsat vlastní knihu odpuštění * Když je mi zle a cítím bolest, když se na někoho hněvám za to, co mi udělal, nezbavím se těch pocitů jinak, než že se s nimi smířím. Vím, že je musím prožít. Pokud se snažíme tento přirozený proces nějakým způsobem obejít, doplatíme na to. Jako osobnosti se vyvíjíme jen díky tomu, že o něco usilujeme a překonáváme překážky 4. OBNOVA NEBO UKONČENÍ VZTAHU * Velmi důležitou, ale obtížnou součástí obnovy vztahu je ochota přijmout svůj díl odpovědnosti. Jestliže nějaký vztah potřebuje napravit, musíme mít na paměti, že obvykle není špatná jen jedna strana. Uznáme-li, že jsme k rozkolu také přispěli, obnovit vztah pro nás bude snazší * V některých případech vztah obnovit nelze třeba proto, že by vám to mohlo ještě víc ublížit, nevíte, kdo vás zranil, dotyčný zemřel či jde o někoho, na kom vám nezáleží. V těchto případech nemůžete udělat nic jiného než vztah ukončit. I to má pro zhojení rány obrovský význam * Obnovit vztah neznamená totéž jako navázat tam, kde jsme byli předtím, než nám určitý člověk ublížil. Z utrpení vytvoříme nový vztah, který často bývá silnější právě pro to, co jsme s viníkem společně prožili. Někdy je dokonce hlubší než předchozí, protože si nic nenalháváme a uznáváme společnou lidskost DESMOND TUTU Jihoafrický anglikánský arcibiskup Desmond M. Tutu obdržel v roce 1984 Nobelovu cenu míru a roku 2013 získal Templetonovu cenu. V letech 2007-2013 byl předsedou nevládní organizace The Elders, v roce 2009 mu prezident Obama udělil medaili svobody. Roku 1944 byl Desmond Tutu jmenován předsedou jihoafrické Komise pro pravdu a mír (Truth and Reconciliation Commission), jejíž činnost ukázala všem zemím, které zažily občanskou válku a útlak jedné skupiny obyvatelstva, jak se mohou s minulostí vyrovnat. KNIHA ODPUŠTĚNÍ Nakladatelství Pavel Dobrovský – Beta (2014) „Odpuštěním přinášíme mír sobě i celému světu,“ říká jihoafrický arcibiskup Desmond Tutu. Nositel Nobelovy ceny za mír byl v životě svědkem těch nejhorších zločinů, jaké jsou lidé schopni spáchat. Tuto knihu napsal spolu se svou dcerou a odpovídá v ní na otázku, kterou si oběti hrůzných a nespravedlivých činů často kladou: Jak mám odpustit? Autoři vysvětlují, co má člověk dělat, aby dokázal odpustit těm, kdo mu ublížili, osvobodil se od hořkosti a nenávisti a dosáhl vnitřního klidu.