Beseda o uprchlících Slatiňany 8.10.2015

První část

viz: http://slatinany.farnost.cz/zkusenosti-se-syrskymi-rodinami-v-hradci-kralove.html

Druhá část

Druhý hostem večera byl Čech syrského původu, který se k nám přistěhoval jako student před 30 lety. Má ženu Češku a také děti. V Sýrii, v oblasti postižené válkou, má rodiče a rodiny sourozenců. V této době se jim snaží legální cestou najít dočasné útočiště u nás, což bychom asi na jeho místě udělali také.

Byt v rozbombardovaném Homsu museli rodiny jeho sourozenců opustit kvůli probíhajícím bojům a přestěhovali se na venkov. Nyní jsou jeho sourozenci (legálně) v ČR a v Sýrii žijí jako uprchlíci zbytky jejich rodin s malými dětmi a čekají už 8 měsíců, jestli by se mohly dostat do ČR aspoň do ukončení bojů.

K ilustraci tamní situace vyprávěl, jak volal své sestře do Sýrie, když jim zrovna šel proud i telefon (ty tam prý pouští náhodně na 1-2 hodiny denně, aby ztížili komunikaci rebelům). Kvůli signálu vyšla na střechu, když najednou ukončila hovor s tím, že slyší padat bomby, že musí s rodinou do sklepa. Dovolal se jí až za dva dny a oddechl si, že spadly tentokrát někde jinde. Vyprávěl, že Sýrie je dodnes policejní stát, že nikdo si tam není jist před tajnou policií a udavači.

Čech prý může do Sýrie jezdit bez omezení. Syřan se však do Čech dostane legálně jen obtížně, protože potřebuje vízum, které se však dává jen přímým rodinným příslušníkům, obchodním partnerům a studentům a ani to není zaručené. Chtěl třeba pozvat své rodiče, ale nedostali vízum ani na návštěvu, s odůvodněním, že jsou staří. Když zval sestru s dcerou (jeho neteří) s tím, že zbytek její rodiny tam zůstane, tak jim vyřídil letenku, zdravotní pojištění, finanční jistinu, zvací dopis. Na nejbližší české ambasádě v Libanonu však neteř vízum nedostala a když se rozbrečela, že chce jet s maminkou, tak jí úřednice „poradila“, že mohou v Sýrii zůstat obě.

Mladí muži mají vojenskou povinnost – povinně musí narukovat do armády, která zrovna ovládá jejich oblast, a bojovat za ni třeba i proti svým krajanům a známým. Neexistuje zde výjimka svědomí či možnost volby, na kterou stranu se kdo dá. Pokud nenastoupí, stává se dezertérem a hrozí mu přísný trest. Jediná možnost vyhnutí této povinnosti je ukrýt se nebo utéci, což je úděl jiného jeho příbuzného.

K našemu azylovému procesu, se kterým má aktuální zkušenosti, nám sdělil, že azyl (či doplňková ochrana) nedostane kdokoliv. Žadatel je měsíc až dva prověřován policií a lékaři. Poté má podle zákona do 3 měsíců dostat rozhodnutí. Bohužel se na rozhodnutí čeká i rok. Přitom toto první povolení není definitivní, platí jen rok a pak se prodlužuje. Na občanství je nárok až po 10ti letech, takže protahování prvního povolení neplyne z jistě oprávněné obavy státu z unáhleného přijetí nebezpečných jedinců za občany. Zvlášť pro rodiny s dětmi a rozdělené rodiny, které se sem nedostaly celé, je to dost stresující, pokud jsou ve své zemi opravdu v ohrožení. I kdyby přijatý uprchlík chtěl, nesmí u nás ze zákona 1 rok pracovat.

Když jsme slyšeli zkušenost hradečáků se zubařem v Kostelci nebo s odmítnutím víza pro neteř na našem zastupitelstvu, zastyděli jsme se.

Jak vidno, nic není černobílé, a tak se tématu věnujeme i na neoficiálních stránkách místní farnosti, která převzala záštitu nad setkáním také proto, že obě skupiny hostů byli křesťané (první katolíci, druzí pravoslavní).

Pro Ozvěny za článkem měla následovat ještě:

Úvaha o společenských hodnotách

je zde: http://slatinany.farnost.cz/ohrozime-evropske-hodnoty-tim-ze-migranty-prijmeme-nebo-neprijmeme.html

(Aktuální text připravený do Ozvěn zde.)

Vznik: 19.10.2015 09:58, Autor: rkoblizek, Titul: 117 'Beseda o uprchlících Slatiňany 8.10.2015', Kategorie: uprchlící-svědectví-u-nás* |