biskupský měsíčník Adalbert: Pravda a láska musí zvítězit

V Adalbertu 3/2018 vyšla úvaha kněze a morálního teologa Tomáše Reschela o tom, jak zhoubné a nekřesťanské je rozněcování nenávisti vůči politickým oponentům a imigrantům, jak to ve své předvobelbní kampani prezentoval prezident. 

Slogan „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“ snad v naší zemi znají všichni. Je to heslo Václava Havla, které použil v době sametové revoluce proti komunistickému režimu. Havel během svého života dobře poznal, jak totalitní a post-totalitní systémy vytvářejí atmosféru strachu, která je živena poukazováním na skutečné nebo (častěji) domnělé ohrožení ze strany vnějších nebo vnitřních (třídních) nepřátel, a jak manipulativně využívají lži a nenávisti vůči oněm domnělým nepřátelům, aby posílily svou moc. Pokud není dostatek evidentních nepřátel, které už nadšení budovatelé na tribunách s nápisem „Zrádci lidu“ poslali na popraviště, je možné si nějaké vyrobit – tak to doporučil J. V. Stalin Klementu Gottwaldovi – a následně skončil na popravišti R. Slánský.

Atmosféra strachu v totalitním systému se vytváří celkem přímým způsobem, protože totalitní systém má dosti silnou pozici, aby si vynutil poslušnost svých občanů. Atmosféra strachu může mít své místo i v demokratickém systému, i když je třeba s ní pracovat mnohem rafinovaněji než v systému totalitním, a někteří ji využívají ve své kampani, aby působili na nejnižší emoce lidí a získali je na svou stranu. Na jednom předvolebním billboardu Miloše Zemana stálo heslo, ze kterého trochu běhá mráz po zádech: „Stop imigrantům a Drahošovi. Tato země je naše! Volte Zemana!“ Poselství je jasné: imigranti nás ohrožují a podobně nás ohrožuje Drahoš, proto je třeba, abychom se zmobilizovali a zachránili naši zemi volbou toho, kdo nás od těchto zel ochrání – Miloše Zemana. Každé zjednodušení se dá samozřejmě vykládat různými způsoby. V tomto krátkém textu jsou ovšem všichni imigranti prezentováni jako ohrožení a jako nepřátelé naší země a na stejnou úroveň je postaven pan profesor Drahoš. Domnívám se, že v trestním právu existuje určitý postih za propagaci rasové a náboženské nesnášenlivosti. Heslo na onom billboardu už téměř hraničí s podněcováním ke xenofobním postojům vůči lidem jiné rasy či národnosti. Vykřičníky v druhé části hesla na billboardu volají k zaujetí obranných bojových linií a jedna země pro jeden národ pod vedením jednoho muže… trochu připomínají jiné heslo: „Ein Volk, ein Reich, ein Führer!“

Migrace je jev starý jako lidstvo samo. Lidé migrovali kvůli vhodnějším podmínkám k životu. I na našem území došlo k přesunům mnoha lidských kultur a jazykových či etnických skupin. Země jako USA jsou vytvořeny možná z více než 99 % z imigrantů, kteří se přistěhovali během posledních 500 let. Jenom v Chicagu žilo mezi dvěma světovými válkami 300–400 tisíc přistěhovalců z území tehdejšího Československa. To, co je důležité na migraci v dnešní době, je dát jí nějakou kultivovanou podobu. Je samozřejmé, že nikdo nechce na svém území teroristy. Ale všichni migranti zdaleka nejsou teroristé – někteří jsou opravdoví chudáci, kteří přišli o všechno. Proto je třeba rozlišovat. I ve Starém Zákoně jsou zcela zvláštní ohroženou sociální skupinou „sirotek, přistěhovalec a vdova“. Hospodin upozorňuje vyvolený národ, aby je neutiskoval a aby si vzpomenul, jak se jim vedlo, když byli přistěhovalci v Egyptské zemi. Dokonce i svatá Rodina se zařadila mezi „migranty“, když museli uprchnout před králem Herodem do Egypta.

Křesťanské charitativní organizace se snaží pomáhat lidem v nouzi, mezi které patří i tzv. migranti. Křesťan, který chápe primárně druhého člověka, ať už ho zařadí do jakékoliv skupiny, jako ohrožení sebe samého, má zřejmě určité nedostatky v oblasti teologálních ctností: má slabou víru a velmi malou nebo žádnou lásku. Kristova výzva: „Nebojte se!“ je adresována nejen učedníkům, ale i všem křesťanům a všem lidem dobré vůle do mnoha různých situací jejich života. Další důležitou Kristovou výzvou je konání skutků tělesného milosrdenství, jejichž naplňování Pán spojuje s rozlišováním u posledního soudu (Mt 25,31-46).

Podobně jako se my, křesťané, stále znovu vracíme k odkazu našeho Pána a připomínáme si jeho slova, možná by se náš národ mohl stále vždy vracet k počátkům naší novodobé svobody a demokracie a připomínat si, co je s nimi spojené, protože i v naší společnosti se může projevit nějaká únava ze stávající situace, zapomětlivost nebo dokonce lhostejnost vůči tomu, co je s naší novodobou svobodou spojené.

Havel své heslo „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“ neformuloval jako přesvědčený křesťan nebo zapálený katolík, ale jako humanista hledající pravdu a usilující o její obhajobu a zároveň jako člověk přístupný dialogu a respektující druhého. Proto by mělo být toto heslo přijatelné nejen pro křesťany, ale i pro všechny lidi dobré vůle. Nesmíme být lhostejní vůči lži a nenávisti. A to se týká jak našeho osobního soukromého života, tak života naší společnosti. Můžeme jmenovat dva pádné důvody pro to, abychom si zachovali citlivost v rozlišování pravdy a lásky od lži a nenávisti: na jedné straně, lež a neávist jsou vždy cestou do nesvobody (to ostatně ukazuje i biblické vyprávění o hříchu prvních lidí; srov. Gn 3) a také patří ke každému totalitnímu režimu, a na straně druhé, každá demokracie je křehká. Nemůžeme být tolerantní vůči lži a nenávisti, pokud nechceme, aby se naše svoboda a demokracie pomalu (nebo i rychle) proměnila v nějakou další totalitu.

P. Tomáš Reschel
Autor je kněz a morální teolog

Vznik: 28.01.2019 17:09, Autor: rkoblizek, Titul: 502 'biskupský měsíčník Adalbert: Pravda a láska musí zvítězit', Kategorie: uprchlíci-komentáře* |