DOPIS VĚŘÍCÍM KE SBÍRCE NA CHARITU vyhlášené na neděli 18. června 2023

DOPIS VĚŘÍCÍM KE SBÍRCE NA CHARITU
vyhlášené na neděli 18. června 2023

Milé sestry a milí bratři v Kristu,

opět po roce si Vás dovolujeme požádat o podporu ve formě finančního daru na činnost Diecézní charity Hradec Králové v rámci sbírky, která proběhne v neděli 18. června ve všech kostelích. V uplynulém roce jsme si připomenuli již 30. výročí založení tehdejším královéhradeckým biskupem Karlem Otčenáškem. Pověřil nás organizováním služby lásky jménem církve, koordinací charitního díla v naší diecézi. V současné době je toto dílo realizováno skrze síť, kterou tvoří kromě naší diecézní charity 20 profesionálních farních a oblastních charit poskytujících sociální a zdravotní služby ve více než 220 střediscích
pomoci a realizujících i další projekty.

Naše diecézní charita kromě tohoto pověření sama provozuje Integrační centrum pro cizince, které usiluje o co nejkvalitnější inkluzi lidí hledajících u nás nový domov nebo provází ty, kteří z různých důvodů, zejména ohrožení života ve své zemi, hledají u nás dočasné zázemí. V posledním období jsou to tisíce uprchlíků z Ukrajiny, kterým i ve spolupráci s některými farnostmi pomáháme zvládnout jejich velice náročnou situaci.

Moc děkujeme i Vám za jakoukoliv pomoc našim blízkým v nouzi. Děkuji touto cestou i všem charitním pracovnicím a pracovníkům, kteří po vypuknutí války nepolevili v poskytování služeb všem potřebným a do pomoci příchozím se zapojili nad rámec své původní práce. Moc si toho vážíme. 

Diecézní charita nabízí lidem také prostor zapojit se do dobrovolnické služby ve třech programech zaměřených na pomoc seniorům, lidem se zdravotním postižením či cizincům. Projektem Young Caritas oslovuje mladé lidi, které motivuje k jejich seberozvoji i v rámci projektu DofE. Dobrovolnická centra působí i při některých farních a oblastních charitách.
Jistě Vám není neznámý ani projekt Adopce na dálku podporující vzdělávání dětí z  emajetných rodin z partnerských diecézí Bangalore a Belgaum v Indii. Děkujeme i Vám, kteří sami některé z dětí podporujete jako jednotlivci, rodiny či farnosti.

Více se o naší činnosti, jejíž součástí je také Půjčovna pomůcek pro nemocné  untingtonovou chorobou a další aktivity, dozvíte na našich webových stránkách www.hk.caritas.cz.

Předem Vám děkujeme za Váš příspěvek na naši činnost, ale i za jakoukoliv další pomoc nám nebo charitě, která působí ve vaší farnosti, za zapojení se do různých aktivit, ale také za modlitby a prosby o Boží požehnání našeho společného úsilí ve prospěch chudých, slabých, trpících, jakkoli jinak ohrožených lidí – našich bližních, kteří potřebují momentálně provést náročným obdobím, někoho nablízku.

Přejeme Vám požehnané léto plné radosti, zdraví, krásné energie. Za Diecézní katolickou charitu Hradec Králové Ing. Anna Maclová Mons. Mgr. Pavel Rousek ředitelka a prezident

---

Výzva ke sbírce na pomoc pronásledovaným křesťanům

(Přečtěte v závěru bohoslužeb 5. neděle velikonoční, 7. května 2023)

 

 

Drazí bratři a sestry,

už tradičně se v kostelích České republiky na šestou neděli velikonoční koná Sbírka na pomoc pronásledovaným křesťanům a dalším potřebným. V minulém roce sbírka vynesla 8 783 220 Kč. Upřímně Vám děkujeme za vaši velkorysou štědrost. Na základě rozhodnutí České biskupské konference je výnos dělen na dvě poloviny. Jedna z nich jde na spolufinancování projektů v regionech, kde se pomáhá křesťanům i nekřesťanům, a druhá cíleně na pomoc křesťanské komunitě.

V roce 2022 jsme ze sbírky předchozího roku pomohli prostřednictvím Charity křesťanským komunitám v Iráku částkou 5 miliónů, ke kterým se podařilo získat od mezinárodních dárců dalších 118 mil. Kč. Tuto pomoc jsme směřovali do křesťanské oblasti Ninive, kam se po osvobození od Islámského státu křesťané vracejí. Pomohli jsme nastartovat vlastní podnikání 20 ženám, podpořili 30 farmářů, instalovali 24 velkokapacitních zavlažovacích systémů a poskytli další zemědělské vybavení včetně osiva. Rovněž jsme pomohli zranitelné mládeži v přístupu ke vzdělání formou stipendií a příspěvků na dopravu. Vytvořili jsme také nová pracovní místa.

Tři miliony Kč jsme poskytli Charitě Libanon na zdravotní pomoc. Rovněž ze sbírky v roce 2022 dáváme letos polovinu Charitě na projekty do zemí, kde křesťané trpí, ale pomoc je adresována nejen křesťanům, aby ji rozmnožili další dárci, a druhou polovinu přímo do církevní struktury. Tentokrát jde o Ukrajinu, Gruzii a Zambii.

I když se i u nás někteří dostáváme do těžkostí, spoléháme na Vaši velkorysost i při letošní sbírce.

S vděčností za vaši štědrost jménem všech biskupů České republiky
všem ze srdce žehná

 

                                                                               Mons. Jan Graubner

                                                                                arcibiskup pražský,

                                                                  předseda České biskupské konference

---

List biskupa k nadcházející prezidentské volbě

K aktuální situaci ve společnosti se s ohledem na blížící se 2. kolo volby prezidenta ČR vyjádřil diecézní biskup Jan. 

Biskup Jan Vokál k nadcházející prezidentské volbě /oddelovac/ Biskupství královéhradecké (bihk.cz)

---

V neděli 13.11. bude diecezní sbírka na katolická média

---

Poselství Svatého otce Františka ke 2. Světovému dni prarodičů a seniorů

 

(24. července 2022)

 

„Ještě ve stáří budou přinášet užitek“ (Žl 92,15)

Moje milá, můj milý!

 

                Slova žalmisty: „Ještě ve stáří budou přinášet užitek“ (92,15) jsou dobrou zprávou, skutečným „evangeliem“, tedy „radostnou zvěstí“, kterou můžeme světu hlásat u příležitosti druhého Světového dne prarodičů a seniorů. Jsou v rozporu s tím, co si o tomto období života myslí svět,
a také s rezignovaným postojem některých z nás starších lidí, kteří od budoucnosti už nic neočekáváme.

                Mnoho lidí se stáří bojí. Považují je za jakousi nemoc a jakémukoli kontaktu s ní je lepší se vyhnout. Myslí si, že staří lidé nejsou jejich starostí a měli by pobývat odděleni, třeba v domovech nebo v zařízeních, kde se o ně postarají, abychom o ně nemuseli pečovat my. Je to „kultura skartace“: mentalita, která nám dává pocítit, že se lišíme od těch nejslabších a zranitelných, že se nás nedotýká jejich křehkost a že jsme od „nich a „jejich“ problémů odděleni.  Písmo nás učí, že ve skutečnosti je dlouhý život požehnáním a staří lidé nejsou vyděděnci, kterým je třeba se vyhýbat, ale živoucí znamení Boží laskavosti, která daruje život v hojnosti. Požehnaný domov, který opatruje starého člověka! Požehnaná rodina, která ctí své prarodiče!

                Stáří je životní období, jemuž neporozumíme snadno ani my, kteří ho již prožíváme. I když k tomu s odstupem času nakonec dojdeme, nikdo z nás se na něj nepřipravil a zdá se, že nás jakoby zaskočilo. Nejvyspělejší společnosti vynakládají mnoho prostředků na tuto životní etapu, ale nepomáhají nám ji pochopit a ocenit; nabízejí plány zdravotní péče, ale ne projekty na plnohodnotné prožití tohoto období.[1] Proto je obtížné hledět do budoucnosti a rozlišovat, jakým směrem se vydat. Na jedné straně jsme v pokušení odmítat stáří tím, že skrýváme vrásky a předstíráme, že jsme stále mladí, zatímco na straně druhé se domníváme, že nemůžeme dělat nic jiného než zklamaně prožívat čas smířeni s tím, že už nemůžeme „přinášet žádný užitek“.

                Důchod a děti, které už dosáhly samostatnosti, způsobují, že mnohé z věcí, kterým jsme dříve věnovali čas a energii, už nejsou tak naléhavé... Vědomí, že naše síly ubývají nebo že začíná nemoc, může zpochybnit naše jistoty. Zdá se, že svět se svým rychlým tempem, kterému se snažíme stačit, nám nedává jinou možnost než přijmout za svou myšlenku, že už nejsme k ničemu. A tak se vznáší
k nebi modlitba žalmu: „Nezavrhuj mě v čas stáří, neopouštěj mě, až ochabnou síly!“ (71,9).

                Tentýž žalm – který uvažuje nad tím, že Pán byl přítomen ve všech obdobích našeho života – nás však vyzývá, abychom i nadále doufali. Až zestárneme a zbělejí nám vlasy, Bůh nám bude stále dávat dar života a nedopustí, aby nás přemohlo zlo.  Budeme-li mu důvěřovat, najdeme sílu ho stále chválit (srov. v. 14–20) a zjistíme, že stárnutí není jen přirozené chátrání těla nebo nevyhnutelné plynutí času, ale dar dlouhého života. Stárnutí není odsouzení, nýbrž požehnání!

                Proto bychom měli o sebe pečovat a učit se aktivně prožívat aktivní svá léta i z duchovního hlediska: pěstovat svůj vnitřní život vytrvalou četbou Božího slova, každodenní modlitbou, přijímáním svátostí a účastí na liturgii. A spolu se vztahem k Bohu udržovat také vztahy s druhými: především
s rodinou, dětmi a vnoučaty, kterým můžeme projevovat svůj láskyplný zájem; a rovněž vztahy
s chudými a trpícími lidmi, jimž můžeme být nablízku konkrétní pomocí i modlitbou. To vše nám pomůže, abychom se necítili být pouhými diváky v divadle světa, abychom se neomezovali na „pozorování z balkónu“, na stání u okna, protože život je všude kolem nás. Když naopak zbystříme své smysly, abychom rozpoznali Pánovu přítomnost[2], budeme jako „zelené olivy v Božím domě“
(srov. Ž 52,10), budeme se moci stát požehnáním pro ty, kdo žijí vedle nás.

                Stáří není neužitečným obdobím, kdy bychom měli zůstat stát stranou a přestat veslovat, ale obdobím, kdy ještě můžeme přinášet ovoce: čeká nás nové poslání, které nás vybízí hledět do budoucnosti. „Výjimečná vnímavost stařeckého věku k projevům pozornosti, hnutím mysli a citům, které nás polidšťují, by se měla stát posláním mnohých seniorů a jejich volbou z lásky vůči novým generacím.“[3] To je náš příspěvek k revoluci něhy,[4] k duchovní a nenásilné revoluci, k níž vás, milí prarodiče a senioři, zvu, abyste se stali jejími protagonisty.

                Svět prožívá těžké období, poznamenané nejprve nečekanou a prudkou bouří pandemie
a poté válkou, která poškozuje mír a rozvoj v celosvětovém měřítku. Není náhodou, že se válka vrátila do Evropy v době, kdy odchází generace, která ji zažila v minulém století. Tyto velké krize nás mohou učinit necitlivými vůči existenci jiných „epidemií“ a dalších rozšířených forem násilí, jež ohrožují lidskou rodinu a náš společný domov.

                Tváří v tvář tomu všemu potřebujeme hlubokou změnu, obrácení, které odzbrojí srdce
a umožní každému rozpoznat v druhém bratra. A my, prarodiče a senioři, máme velkou zodpovědnost: naučit ženy a muže naší doby vnímat druhé se stejným chápajícím a láskyplným pohledem, jaký věnujeme svým vnoučatům. Péčí o druhé jsme pročistili svou lidskost a dnes můžeme být učiteli způsobu života, který je mírumilovný a pozorný k těm, kteří to nejvíce potřebují. Naše chování může být mylně považováno za slabost nebo poddajnost, ale budou to tiší, kdo dostanou zemi za dědictví, a nikoli ti agresivní a násilničtí (srov. Mt 5,5).

                Jedním z plodů, které máme přinášet, je ochrana světa. „Všichni jsme prošli rukama svých prarodičů, kteří nás drželi v náručí.“[5] Dnes je však čas, abychom drželi ve svých náručích – konkrétní pomocí nebo třeba jen modlitbou – nejen své vnuky, ale i mnohé jiné, vystrašené, které jsme ještě nepotkali a kteří možná utíkají před válkou nebo kvůli ní trpí. Stejně jako svatý Josef, milující
a starostlivý otec, chraňme ve svých srdcích děti na Ukrajině, v Afghánistánu, Jižním Súdánu...

                Mnozí z nás dozráli k moudrému a pokornému vědomí, které svět tolik potřebuje: nespasíme se sami, štěstí je chléb, který jíme společně. Vydejme svědectví těm, kdo si namlouvají, že osobní naplnění a úspěch najdou v konfrontaci. Dokáže to každý, i ten nejslabší. Už jen to, že umožníme druhým – často lidem z jiných zemí –, aby se o nás starali, je způsob, jak říci, že společný život je nejen možný, ale i nutný.

                Drahé babičky a drazí dědečkové, drahé stařenky a drazí starci, v tomto našem světě jsme povoláni být budovateli revoluce něžnosti! Udělejme to tím, že se naučíme se stále častěji a lépe využívat nejcennější nástroj, který máme a který je pro náš věk nejvhodnější: modlitbu. „Staňme se také trochu básníky modlitby, zkusme hledat svoje slova, osvojme si ta, kterým nás učí Boží slovo.“[6] Naše důvěrná modlitba může udělat mnoho: může doprovázet bolestný výkřik těch, kdo trpí, a může pomoci změnit srdce. Můžeme být „stálým ‚sborem‘ velkého duchovního chrámu, kde prosebná modlitba a chvalozpěv podporují společenství, které pracuje a zápasí na poli života.“[7].

                Světový den prarodičů a seniorů je tedy příležitostí znovu s radostí říci, že církev chce slavit společně s těmi, které Pán – jak říká Bible – „nasytil dny“. Oslavme ho společně! Vyzývám vás, abyste tento den vyhlásili ve svých farnostech a společenstvích; abyste navštívili nejosamělejší seniory doma nebo v domovech, kde pobývají. Postarejme se o to, aby nikdo neprožil tento den v osamění. Mít někoho, na koho se můžeme těšit, může změnit dny, kdy si myslíme, že od budoucnosti už nemáme očekávat nic dobrého. A z prvního setkání se může zrodit nové přátelství. Návštěva osamělých starých lidí je skutkem milosrdenství dnešní doby!

                Prosme Pannu Marii, Matku něžnosti, aby nás všechny učinila tvůrci revoluce něžnosti, abychom společně osvobodili svět od stínu osamělosti a od démona války.

                Všem vám a vašim blízkým posílám své požehnání s ujištěním o své láskyplné blízkosti. A vás prosím, nezapomeňte se za mě modlit!

 

 

Dáno v Římě u Sv. Jana v Lateránu dne 3. května, na svátek svatých apoštolů Filipa a Jakuba

 

                                                                                                                                                                            FRANTIŠ

---

Škody na kostele a okolí po pondělní bouřce

Další informace zde: Silná bouřka způsobila škody na chrudimsku – slatinak.cz

---

Slovo biskupů Čech, Moravy a Slezska k Neděli Dobrého pastýře

Slovo biskupů Čech, Moravy a Slezska k Neděli Dobrého pastýře
Přinášíme slovo biskupů Čech, Moravy a Slezska k modlitbám za nová povolání a texty modliteb k Týdnu modliteb za povolání, který se bude konat od 2. - 8. května, před Nedělí Dobrého pastýře.
Publikováno: 29. 4. 2022 14:45

Bratři a sestry, a především vy, mladí přátelé,

příští neděli bude církev slavit Neděli Dobrého pastýře, která je již tradičně spojena s modlitbami za nová povolání ke služebnému kněžství, ale také k zasvěcenému životu. Evropa, ale i naše země, se potýká v poslední době s nedostatkem duchovních povolání, která jsou tak důležitá pro život církve, Kristova těla.

Po dvou „covidových“ letech jsme letos opět mohli slavit největší svátky normálním způsobem a bylo krásné vidět, jak se naše kostely zaplnily těmi, kteří toužili prožít a oslavit Kristovu oběť i zmrtvýchvstání. Kristova láska se dotýká lidských srdcí i ve 21. století a věříme, že i dnes oslovuje muže i ženy a zve je k celoživotnímu následování a službě.

V tomto období se mnozí připravují k maturitě a my, vaši pastýři, také vás vyzýváme, abyste neodporovali možná jen velmi jemnému volání, kterým vás náš Pán k sobě přitahuje. Vězte, že vás chce ve své službě učinit šťastnými a užitečnými pro druhé! A i když termín pro odevzdání přihlášek do semináře je u konce, vězte, že žádný biskup ani v těchto dnech a týdnech vás neodmítne a rád se s vámi setká. Církev vás potřebuje!

Obracíme se také na vás, všechny věřící, abyste se v našich farnostech, v rodinách i sami osobně na tento úmysl intenzivně modlili. Zítra začne Týden modliteb za duchovní povolání, který vyvrcholí Nedělí Dobrého pastýře. Zveme vás tedy k modlitbě a moc o ni prosíme! Sám Pán přece říká: „Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ (Mt 9, 37). Zvláště doporučujeme adoraci eucharistického Pána, Denní modlitbu církve nebo modlitbu růžence. Spolubratry kněze vyzýváme, aby na tento úmysl slavili mše svaté a tuto prosbu pravidelně zařazovali mezi přímluvy.

Věříme, že Pán naše modlitby vyslyší a naší církvi nebudou chybět ti, kteří hlásají Boží slovo, vysluhují svátosti a vedou lid do Božího království.

Všem vám žehnáme

Vaši čeští a moravští biskupové

Pozn. Tento text byl měl zaznít v závěru bohoslužeb v neděli 1. května.

Slovo biskupů Čech, Moravy a Slezska k Neděli Dobrého pastýře - Církev.cz (cirkev.cz)

---

Zemřel Petr Čápek, dobrá duše chrudimských bezdomovců

V sobotu 16. dubna zemřel Petr Čápek, ředitel chrudimské společnosti SOPRE CR a podjáhen řeckokatolické církve. 

Tento na první pohled nenápadný člověk vynikal velkou vnitřní silou, byl přesvědčený o tom, že před Bohem jsme si všichni rovni. Právě proto se staral o ty, kteří se ocitají nebo ocitli na okraji naší společnosti. O bezdomovce, kterým dokázal porozumět.

Zemřel Petr Čápek, dobrá duše chrudimských bezdomovců - Chrudimský deník (denik.cz)

---

Zemřel Bohuslav Směšný

Ježíši, důvěřuji Ti!






Dne 3. února 2022 zemřel

P. Bohuslav Směšný


Narodil se 6. 7. 1940 v Bohutíně.
Kněžské svěcení přijal 24. 6. 1972 v Litoměřicích.

Působil v Přerově, Spálově, Jívové, Domašově nad Bystřicí,
Hraničných Petrovicích, Šternberku, Mladějovicích,
v Chrudimi, Slatiňanech a na Hoře Matky Boží v Králíkách (diecéze HK),
v Horních Studénkách, v Zábřehu a na Velehradě.

Zemřel v nemocnici v Uherském Hradišti.



Se zesnulým se rozloučíme v sobotu 12. února 2022 ve 13.30 hodin
při bohoslužbě v bazilice Panny Marie na Velehradě
a potom bude pohřben na místním hřbitově.


Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký,
biskupové, kněží a jáhnové olomoucké a hradecké diecéze;
sourozenci s rodinami
a sestry sv. Cyrila a Metoděje

Requiescat in pace.

 

---

Kolem 240 lidí si přišlo ve čtvrtek pro Betlémské světlo

Již tradiční předvánoční akce rozdávání betlémského světla se konala letos opět mezi kostelem a farou.

I přes vlezlé zimní počasí doprovázela rozdávání světla do přinesených luceren tři amatérská divadelní představení s hudebním doprovodem. Farnost poskytla skautům jako zázemí společenskou místnost na faře.

Mnoho návštěvníků tuto akci pojalo jako záminku k předvánoční procházce s přáteli, stejně jako příznivci škrovádského Okrašlovacího spolku, kteří zde zakončili též již tradiční vánoční setkání u loděnice.

---