Boží láska je ne-spravedlivá

Z úvahy P. Vlastimila Kadlece v Katyd: Mírou odpuštění je odpouštět bez míry /oddelovac/ Vydání 32 /oddelovac/ Katolický týdeník (cirkev.cz)

„Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme...“ Pokud se nemýlím, v řeckém originálu najdeme v tomto verši slovo „dluh“: „Odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům.“ A je to jasné. Tohle není spravedlnost! Spravedlnost spočívá v tom, že se dluhy vyrovnávají.

Bůh láskou nešetří, Bůh je rozhazovačný a plýtvá. Když nasytí zástupy, zbyde ještě plných dvanáct košů chleba. Semeno svého slova rozsévá nejen do úrodné půdy, ale také do bodláčí a mezi kamení. A Petrovi na otázku po míře odpuštění odpovídá: „Ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ Jedinou mírou odpuštění je tedy odpouštět bez míry.

Pokud jsem sluhou, budu možná servilní ke svému pánu, ale k sobě rovným mohu i dál zůstávat přísný a neústupný.
Pokud se stále považuji za věřitele, kterému druzí dluží lásku, vlídnost, pozornost, úctu a kdoví co všechno, budu ty nevděčníky i dál s hořkostí pronásledovat.
Pokud jsem ale sám zakusil, že jsem jen věčný dlužník, neboť Otcova bezpodmínečná a nezasloužená, jedním slovem „ne-spravedlivá“ láska mě stále předchází, už se o sebe nemusím bát: Byl jsem osvobozen od potřeby zásluh, od nutnosti být před Bohem dokonalý a jeho přízeň si kupovat dodržováním předpisů a jiných požadavků.

Odpuštění je mnohem víc obráceno k budoucnosti než do minulosti. 

Bůh mě nemiluje, protože jsem hodný a dobrý, ale miluje mě, abych se dobrým stával.

Neodpouští mi, protože já odpouštím druhým, ale proto, abych jim mohl odpustit, abych k nim mohl být milosrdný, jako je on ke mně. Protože právě v milosrdenství spočívá Boží jinakost, Boží svatost a všemohoucnost.

Děkuj i za svůj hřích? Za přiznaný, vyznaný a odevzdaný hřích!

Vznik: 01.10.2024 07:42, Autor: rkoblizek, Titul: 867 'Boží láska je ne-spravedlivá', Kategorie: co_nas_zaujalo |