Deník-N: „Proč se ti uprchlíci nevrátí do Sýrie, když už se neválčí?“ Odpovídáme na otázku o stavu země zničené válkou

V článku mě zaujalo:

• naprostá většina syrských běženců zůstala buď vnitřními uprchlíky (uvnitř Sýrie), nebo se usadila v sousedních zemích, nejčastěji Turecku (asi 3,6 milionu!), dále v Libanonu (jeden milion), Jordánsku a Iráku. 
• Někteří utekli před
  • vládními vojáky,
  • ruským bombardováním nebo
  • polovojenskými oddíly zřízenými za účelem terorizování obyvatel. Jiní prchali
  • před různými povstaleckými nebo džihádistickými skupinami, další
  • před tureckou armádou,
  • proíránskými jednotkami i 
  • kurdskými oddíly.

• vloni v létě vydaly ruské a syrské úřady společné prohlášení, podle kterého se z ciziny přistěhovalo zpět 1,8 milionu lidí. Ovšem podle zprávy OSN se mezi rokem 2016 a loňským létem vrátilo do svých domovů jen asi 170 tisíc lidí.

• Turecko obsadilo části severní Sýrie mimo jiné i proto, aby tam přesunulo syrské uprchlíky pobývající na jeho území. Přítomnost zhruba 3,6 milionu běženců totiž začala vadit turecké veřejnosti. Ankara dokonce v těchto oblastech staví školy a nemocnice a podle tureckých údajů se takto vrátilo asi 300 tisíc běženců. Navíc jsou tito lidé usazováni v oblastech, kde předtím žil někdo jiný, například Kurdové. Arabové se tedy nevracejí „domů“. Navíc tím současně vznikla jiná skupina vyhnanců.

• Proč tedy Syřané, většinou arabští sunnité, zůstávají v exilu? Některé z důvodů jsou tytéž, které je před pěti nebo osmi lety přiměly k odchodu. Režim se od roku 2011 nezměnil ani nepoučil:

  • Ve vězeních zůstává podle Syrské sítě pro lidská práva 144 tisíc lidí, případně není jejich osud znám. Zprávy o mučení a popravách dorazily i do Evropy a

  • zatýkání pokračuje, a jen v letech 2017 až 2019 zatkla syrská policie asi 2000 navrátilců. Návratu se samozřejmě obávají zejména ti, kdo se nějak zapojili do odporu proti vládě, i když třeba beze zbraně.

  • Muži se také obávají odvedení do armády, kde jim hrozí smrt, nebo přinejmenším špatné zacházení a strádání. Rodiny musejí vojáky během služby v uniformě finančně podporovat, často však nemají z čeho.

  • V Sýrii bují korupce a svévole, dopadající na hlavy těch, kdo nemají dobré konexe. Nejde jen o útlak ze strany úřadů, ale i nových místních bossů a různých ozbrojených oddílů.

  • Podle „zákona číslo 10“ mnozí uprchlíci o své domy a pozemky přišli. Nemají se tedy kam vrátit, případně se obávají konfliktu s novými majiteli. Některé domy a pole se přímo záměrně vypalovaly, aby se jich jejich původní vlastníci nemohli ujmout.

• zplundrovaná je 

  • venkovská krajina je zničená jsou zavlažovací zařízení, chybí doprava, odběratelé i další infrastruktura.

  • města utrpěla obrovské škody, pro navrátilce není dost domů. Zejména ruské vzdušné síly dlouhodobě bombardovaly nemocnice a zdravotní střediska, školy byly zas přeměněny na vojenská zařízení.

• Sýrie ani nemá na mírovou obnovu peníze. Je postižená
  • sankcemi, její
  • průmysl je na kolenou.
  • Přišla o turismus a těžbu ropy (jejíž zdroje zůstaly v oblastech pod kontrolou Kurdů a Američanů)
• někteří na syrské válce nesmírně zbohatli - (i když třeba Asad okázale zabavil část majetku Ramího Machlúfa, svého vlastního bratrance, který z prominentního přístupu ke zdrojům, embarga i válečné situace hodně vytěžil).

• Světová banka a OSN odhadují náklady rekonstrukce země na zhruba 250 miliard dolarů, a tyto peníze k dispozici nejsou.

  • Americká pomoc v povstaleckých oblastech se za Trumpa propadla,

  • určitou podporu poskytuje ve „svých“ oblastech Turecko,

  • jinde Saúdská Arábie ve snaze neutralizovat íránský vliv.

  • Ruský prezident Vladimir Putin v minulosti opakovaně mluvil o své vizi, podle které Rusko v Sýrii „zajistí bezpečnost“ a

    • Evropská unie dá peníze na ekonomickou obnovu. Zatím ale EU trvala na tom, že bez politického smíření a reforem se na rekonstrukci nebude podílet.

• se zásadně změnil demografický profil země. Nejde jen o

• zásadní úbytek sunnitů z venkovských oblastí a předměstských slumů, kteří tvoří podstatnou část uprchlíků v zahraničí.

• Syrská vláda a její íránští spojenci vypudili sunnitské obyvatele i z pásu mezi Damaškem, Homsem a libanonskou hranicí – část tamních obyvatel skončila v nyní drceném Idlibu. Do jejich vesnic nastěhovali šíity ze severu Sýrie, ale také z Libanonu, a dokonce i Iráku.

• Damašek si tak zajišťuje své bezprostřední okolí loajálními lidmi. Írán má záměr ještě větší, buduje si pozemní koridor přes Irák a Sýrii až do Libanonu k Hizballáhu, případně k izraelským hranicím.

• jde o přeskupení oblastí dlouhodobého strategického vlivu. Budoucí Sýrie bude homogennější – šíité a alávité na západě, sunnité na severu, Kurdové na východě.

• politika vysídlování Kurdů z oblasti hranic s Tureckem a jejich nahrazování arabským obyvatelstvem. V posledních letech naopak vývojem posílení Kurdové část těchto Arabů zase vyhnali. 
• žádný velký návrat se asi stejně konat nebude.
  • ani příslušníci jiných uprchlických vln se nevracejí. Například počet Chilanů ve Švédsku se po uvolnění politické situace ve staré vlasti nesnížil, naopak se zvětšila chilská komunita kvůli sjednocování rodin.

  • Lidé, kteří stráví léta v novém prostředí, už jsou vytrženi ze svých kořenů a investovali příliš mnoho energie do toho, aby zapustili kořeny nové. Jejich děti už jsou doma jinde.

  • před válkou vykazovala syrská ekonomika 2000 dolarů HDP na hlavu, zatímco Turecko skoro pětkrát tolik. I dnes mají syrští uprchlíci v Turecku (také díky evropským penězům) zajištěné určité služby, včetně vzdělání dětí a základní zdravotní péče. Odchod do nejistoty by nedával smysl.

  • Podobné je to i v Jordánsku, kde se velký uprchlický tábor Zaatari blízko syrských hranic stal čtvrtým největším městem v celé zemi, a už jím asi zůstane. 

  • Historicky nejbližším vzorem by mohl být případ libanonských křesťanů, kteří uprchli v 80. letech před občanskou válkou z pohoří Libanon, zůstali ve východním Bejrútu i poté, co boje skončily, a to přesto, že vláda respektovala jejich vlastnická práva a návrat podporovala finančně. Jejich vyhnanství přitom trvalo jen pár let a zůstávali blízko svých původních domovů.

  • Důvody byly i ekonomické, z lidí z chudého zemědělského kraje se stali měšťané, boji se vlastně jen urychlil dlouhodobý urbanizační trend, jaký před válkou probíhal i v sousední Sýrii.

Celý článek je zde: https://denikn.cz/307819/proc-se-ti-uprchlici-nevrati-do-syrie-kdyz-uz-se-nevalci-odpovidame-na-otazku-o-stavu-zeme-znicene-valkou/ (pro neplatící je zveřejněna jen polovina, zbytek vážným zájemcům, kteří ale nechtějí podpočit toto médium, můžeme poslat emailem).

Autor je komentátor Českého rozhlasu a spolupracovník redakce.

Vznik: 10.03.2020 11:31, Autor: tomasl, Titul: 621 'Deník-N: „Proč se ti uprchlíci nevrátí do Sýrie, když už se neválčí?“ Odpovídáme na otázku o stavu země zničené válkou', Kategorie: uprchlíci-pošleme-je-zpátky* |