Františkův pohled na znovusezdaná manželství a regulaci porodnosti

V posledním Universu vyšel zajímavý článek "Dvojí způsob četby exhortace Amoris laetitia" od morálního teologa Schockendorffa, kde shrnuje myšlenky dokumentu Amoris laetitia z roku 2016, který vydal papež František po vatikánské synodě O rodině v letech 2014 a 2015. V článku také vyvrací některé kritiky, které se po uveřejnění papežova dokumentu AL objevily.

Podle tohoto článku je papež František přesvědčen, že 

1. Rozvedení a znovusezdaní nejsou automaticky v těžkém hříchu a není důvod jim automaticky odpírat např. svátosti. Záleží na okolnostech.
2. Umělé početí či antikoncepce nemusí být v každém případě hřích. Záleží na okolnostech.

Přitom to prý ani není v rozporu s církevním právem. Papež vůbec dává větší důraz na konkrétní okolnosti, tedy na "člověka", než na obecné principy, do kterých by šlo všechny lidi "napasovat" (v článku označeno jako objektivistická metafyzika).

Celý text článku ve formátu .doc (pro MS Word) je zde: http://slatinany.farnost.cz/files/Amoris_laetitia-Dvoji_zpusob_cetby_exhortace-Universum_2017_2.doc 

Článek o papežově dokumentu AL na vatikánském rádiu je zde: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=23544 

Z textu vybírám:

František otevřeně říká, že nutná jednota církevního učení s jeho konkrétním uplatňováním není na překážku „různým aplikacím některých aspektů nebo důsledků z něj odvozených“ (AL 3).

Papež sebekriticky přiznává, že církevní pojetí se vyznačuje přehnanou idealizací manželství a prosazuje „stereotypní ideál rodiny“, který nenabízí věřícím žádnou pomoc, protože je nad jejich síly.

V reakcích [médií] na exhortaci AL převládá zájem o konfliktní výpovědi — ať už souhlasné či nesouhlasné — nad pozitivními biblickými, teologickými, etickými a duchovními výpověďmi. Je to škoda, ale bohužel to v posledních dekádách odpovídá selektivnímu vnímání oficiálních církevních vyjádření veřejností, která je církvi stále vzdálenější. Učitelský úřad církve nese nemalou část odpovědnosti za tento stav vyzdvihováním některých obzvlášť žhavých témat, např. umělé regulace početí nebo zákazu přístupu ke svátostem rozvedeným a znovu sezdaným, a to na úroveň essentials.

[František] výslovně odmítá argumentační premisy svých předchůdců, že všichni věřící žijící v důsledku svého druhého (civilního) sňatku v neregulérní situaci se eo ipso objektivně dopouštějí těžkého hříchu.

není co měnit v systému církevního práva prostě proto, že v něm nikde takový obecně formulovaný zákaz - v rozporu s běžnými představami věřících - neexistuje. Církevní právo obsahuje pouze obecné podmínky, za kterých k vyloučení ze svátostného života církve dochází (Can 915CIC/1983: ten se týká křesťanů exkomunikovaných, zasažených interdiktem nebo tvrdošíjně setrvávajících ve zjevném stavu těžkého hříchu.)

„Je třeba znovu objevit poselství encykliky Humanae vitae Pavla VI., který zdůrazňuje, že při etickém posuzování metody plánovaného rodičovství musí být respektována důstojnost lidské osoby (AL 82).“ Tento všeobecný postulát na úrovni zásad morálního úsudku nebyl v teologické etice nikdy zpochybněn; kritika se týká jen důsledků, které z něj učitelský úřad církve vyvozoval ve snaze odůvodnit bezpodmínečné odmítnutí umělé regulace početí (AL 82).

Vznik: 02.08.2017 11:00, Autor: rkoblizek, Titul: 380 'Františkův pohled na znovusezdaná manželství a regulaci porodnosti', Kategorie: co_nas_zaujalo |