Jak jsem se stal knihovníkem

(Článek pro slatiňanské Ozvěny s plánovaným uveřejněním v čísle 4/2017)

„Jako tělo prospívá ze zdravé stravy, tak duch z hodnotné četby.“

Nikdy jsem nebyl knihomol. V mládí jsem četl povinně kvůli studiu a někdy pro zábavu. Jako technika mě nenapadlo hledat v knihách víc, než informace, které zatím nejsou na internetu, v televizi či rozhlasu. Knihy pro mě byly něčím překonaným, třeba jako magnetofonové kazety.

Ale i technik během života řeší netechnické otázky, jako třeba ‚jak, kde a pro co žít‘. Z filmů, písní i seriálů, ze školy i rodiny mi vyznělo, že pro dobrý život je hlavní mít dost peněz, pro trvalé partnerství je důležitá intenzivní zamilovanost a pro zadostiučinění je dobré, když je člověk dostatečně známý, ideálně když řídí co nejvíce lidí. Časem mi ale začalo být divné, proč slavný, mocný nebo 10x bohatší člověk není 10x šťastnější a proč se v hádkách rozvádějí a zle pomlouvají také manželé, kteří v mládí prožili krásné a jistě upřímné zamilování? Je opravdu hlavním smyslem života vyprodukovat 20 tun odpadu, 50m³ kalů a spálit maximum ropy a elektřiny? A pokud má život nějaký smysl, jaký má smysl utrpení a zlo? Konkrétně tedy: má cenu trávit 12 hodin denně prací, byť za nadprůměrný plat, nebo je lépe cestovat, byť z ruky do pusy? Anebo studovat další roky PhD nebo MBA v Hong Kongu? Říkal jsem si tehdy, že bych nerad na konci takového života zjistil, že to byla špatná cesta.

Takže jsem 20 let hledal - metodou pokusu a omylu a poněkud amatérsky - „svou cestu“, než mi došlo, že neexistují jednoduché odpovědi, které by se vešly do pár písní, seriálů či do jedněch bulvárních novin. Objevil jsem, že stejné otázky řeší stejní lidé (se stejnými slabostmi a potřebami) už tisíce let. Dnes máme k dispozici úvahy těch nejmoudřejších z nich. Myslím, že kdybych se k nim dostal dřív, mé hledání by bylo rychlejší a přímější, s menší škodou na sobě i okolí. Nechápu, proč mě to nenapadlo dřív, vždyť i v jiných – méně závažných oblastech, jako například profesionální hokej či k lékařství – je samozřejmé nejprve roky studovat a trénovat podle letitých zkušeností profesionálů. Došlo mi zpětně, že zřejmě k tomu měly sloužit desítky hodin literatury na ZŠ a SŠ s litaniemi spisovatelů a jejich děl. Nějak mě nenapadlo, že v té záplavě encyklopedických informací o epitelových buňkách, valenčních elektronech a surovinách na Kamčatce je i něco důležitého pro život (:

Abychom to vyzkoušeli, vytvořili jsme „virtuální knihovnu“, kam umísťujeme zajímavé tituly (nejen) o životě. Už nyní tam máme K.Čapka, de Mella, Ferrera, Tolstoje či Twaina. Vzhledem k umístění knihovny je v ní dost křesťanských autorů. Seznam knih s jejich umístěním lze nalézt na internetové stránce slatinany.farnost.cz/knihovna . Berme to jako doplnění nabídky naší městské knihovny, mimochodem výborně fungující.

Kromě klasických knih k zapůjčení máme v „knihovně“ i odkazy na namluvené audioknihy a křesťanské vzdělávací pořady, které srozumitelnou formou dovedou uvést i do témat, která jsou na první pohled složitá. Další skupinou hodnou pozornosti jsou odkazy na nahrávky přednášek inspirativních lidí a to nejen o náboženských tématech, ale i o psychologii, manželském soužití, vesmíru a společnosti vůbec (Sokol, Grygar, Halík). Přiznávám, že jako dítě dnešní doby jsem víc knih „poslechl“, než přečetl.

Má-li někdo problém s poslechem či stažením z internetu, může využít Duchovní poslouchání, tedy vybrané knihy, vzdělávací pořady a přednášky nahrané na flashdisku anebo v „mluvící krabičce“, která se někam postaví, zapojí do proudu, nastaví číslo pořadu či knihy a už hraje.

Věřím, že se lépe žije ve společnosti, kterou řídí spíš moudrost, než černobílé reklamní slogany a negativní zjednodušené výkřiky. I kdyby to znamenalo zpomalení růstu HDP.

R.Koblížek, virtuální knihovník

Vznik: 28.02.2017 16:00, Autor: rkoblizek, Titul: 354 'Jak jsem se stal knihovníkem', Kategorie: aktuality |