společenství při farnosti sv. Martina ve Slatiňanech

"Ite, missa est." ^

Články zařazené v kategorii "co_nas_zaujalo":

Odvolání Marka Váchy z akademické farnosti sv. Salvátora

I v naší venkovské farnosti jsme zaznamenali toto nezvykle provedené odvolání z pozice vikáře studentské farnosti u Salvátora v Praze populárlního kněze Marek Orko Vácha dobře známého i u nás, který nabízí pohled křesťanství srozumitelný i dnešním mladým lidem. M.Vácha zůstává farářem v Lechovicích (Brněnská diecéze) a Působí na Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, jehož přednostou byl v letech 2007–2024. Externě vyučuje na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.(Marek Vácha - Wikipedie)

Přikládám nějaké odkazy a informace k případu. Někde dávám i komentáře těch, kteří je doporučili.

Odvolání

Další vyjádření

prof. Tomáš Halík: https://www.farnostsalvator.cz/clanek/3470/t--halik--k-reakcim-na-odvolani-marka-vachy - arcibiskupství nejednalo s ním či se mnou jako jeho farářem; nesdělilo nám jediný konkrétní důvod toho rozhodnutí. M. Vácha tvrdí, že nedostal nikdy ze strany AP žádnou výtku nebo pozvání k rozhovoru nebo případně příležitost k obhajobě, což před udělením jakéhokoliv trestu (a těžko si jinak takto rychlé nařízení interpretovat) vyžaduje církevní právo.

Halík: omluva 21.2. je dobrá, ale tímto to nesmí skončit, to odvolání mi velmi komplikuje práci, nedostal jsem za MV náhradu (K jádru věci: s Tomášem Halíkem /oddelovac/ TV Noe 22.2.2025 od 15.min):

brněnský biskup Pavel Konzbul (podle Českého rozhlasu): https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/farni-vikar-orko-vacha-mohl-nekomu-vadit-duvod-k-odvolani-za-tim-ale-nevidim_2502151738_jva - Vyjádření biskupa Pavla Konzubula_ Biskup pavel Konzbul vede brněnskou diecézi, kde Vácha působí v Lehovicích:“Osobně si myslím, že je to evangelizační projekt, nicméně mohl se dotknout řady posluchačů a je potřeba také věci citlivě zvažovat, aby neměly negativní dopad.“ Důvod odvolání farního vikáře Orko Váchy /oddelovac/ iROZHLAS - spolehlivé zprávy

arciopat břevnovského kláštera Petr Prokop Siostrzonek bohoslužbu hájí: Za vším byl dobrý úmysl a respekt k Božímu tajemství: Vácha: Rozhodnutí arcibiskupství o mé osobě absolutně nerozumím / Christnet.eu – zpravodajství, názory, teologie, kultura

Sedláček: Hospodin je v hospodě. Rozhodně víc než ve vašich pozlacených chráněných chrámech, kde se všichni chovají, jako by byl mrtev. Tomáš Sedláček - Hospodin je v hospodě. Rozhodně víc než ve... /oddelovac/ Facebook

Radkin Honzák Soudruhu arcibiskupe! ... Nesmírně mě irituje, jakým způsobem se snažíte zamést pod koberec sexuální zneužívání, ke kterém v církvi docházelo a dochází, a místo toho se pohoršujete, že Ježíš šel pojíst s celníky. Četl jste vůbec Nový Zákon?....Otevřený dopis Janu B. Graubnerovi, arcibiskupovi pražskému - Aktuálně.cz

Tomáš Petráček - Postup církevního vedení vůči P. Váchovi je nepochopitelný a vyvolává pochybnosti o jeho personální politice a celkové schizofrenní situaci české církve. (2) Tomáš Petráček - Z otevřeného dopisu, který vynikající historik... /oddelovac/ Facebook

Jiří Hanuš - historik moderních církevních dějin, profesor a prorektor Masarykovy univerzity - kritizuje rozhodnutí církevního vedení ohledně trestu pro P. Marka Váchu, který byl propuštěn kvůli způsobu slavení mše svaté v Břevnovském klášteře. Poukazuje na nesoulad mezi synodální vizí církve a rigidním lpěním na pravidlech, přičemž upozorňuje na nespravedlnost personální politiky a širší problémy církevní hierarchie. Synodální církev, nebo církev strachu? Otevřený dopis k trestu pro P. Váchu / Christnet.eu – zpravodajství, názory, teologie, kultura

Kritici

O Váchovi

Další postřehy

Možnosti vyjádření názoru


Seznam není určitě úplný. Doplňte do komentářů nebo mi napište, pokud něco chybí.


Křesťanství po staletí kladlo větší důraz na poslušnost než na odpovědnost. To je nebezpečné.

Celkově je článek objevný tím, že kriticky zkoumá vztah mezi křesťanstvím, autoritářstvím a populismem a nabízí alternativní cestu k odpovědnějšímu a aktivnějšímu přístupu k víře a společnosti.
Kritika tradičního důrazu na poslušnost: Článek kritizuje křesťanství za to, že po staletí kladlo větší důraz na poslušnost než na odpovědnost. Toto je považováno za nebezpečné, protože to může vést k pasivitě a k přijímání autoritářských režimů. Tato kritika je obzvláště důležitá v kontextu moderní společnosti, kde se vyžaduje aktivní a zodpovědné občanství.
Spojení mezi křesťanstvím a autoritářstvím: Článek uvádí, že členství v církvích statisticky koreluje s autoritářskými rysy osobnosti. Toto tvrzení, podpořené výzkumy, je objevné, protože ukazuje, že křesťané mají sklon volit autoritářské vůdce a vlády. Důvodem je podle článku historický důraz na poslušnost v církvi, který ovlivňuje politické rozhodování.
Analýza příčin populismu: Článek spojuje pasivitu občanů s nárůstem populismu. Lidé se podle článku často uchylují k populistickým vůdcům, protože se jim nechce přemýšlet a přebírat odpovědnost.
Význam synodálního procesu: Článek vidí v synodálním procesu naději na změnu. Synodalita má umožnit zapojení všech členů církve, včetně laiků, do rozhodování. Tento proces může pomoci překonat autoritářské tendence a vést k odpovědnějšímu a aktivnějšímu přístupu k víře i k životu ve společnosti.
Riziko rozdělení společnosti: Článek upozorňuje na nebezpečí rozdělování společnosti populistickými aktéry a zdůrazňuje, že křesťané, kteří často volí autoritářské vůdce, k tomuto riziku silně přispívají. To je znepokojivé zjištění, které vyžaduje kritickou reflexi a změnu smýšlení.
Odpovědnost jako klíčový prvek svobody: Článek zdůrazňuje, že svoboda je nerozlučně spjata s odpovědností. To je důležité pro pochopení, že svoboda není jen o právu dělat, co chceme, ale také o zodpovědnosti za důsledky našich činů.
 

Navrácení rozvedených do eucharistického společenství

V posledním KT se v článku Jejich rozdělení se týká i nás /oddelovac/ Vydání 31 /oddelovac/ Katolický týdeník (cirkev.cz) zamýšlí nad tím, jak přistupovat k rozvedeným přátelům. Citují Aleše Opatrného, který vyzdvihuje aktivitu plzeňského biskupa, který na výzvu papeže Františka umožňuje některým takovým vrácení se do společenství eucharistie. Více o tom zde: Milosrdenství pro rozvedené - Diecéze plzeňská (bip.cz).


Synodální dokument přestavuje pojetí diecézí pro dnešní dobu

Vybráno z článku: Podoba budoucí církve /oddelovac/ Vydání 42 /oddelovac/ Katolický týdeník (cirkev.cz)

Instrumentum laboris (IL) neboli pracovní dokument pro druhé a závěrečné shromáždění synody o synodalitě nám umožňuje představit si v církvi jinou cestu, která je blíže životu jejího lidu, „méně byrokratická a více vztahová“.

Ideální diecéze podle nové představy,

kde duch svatý nepůsobí jen skrz klérus, ale i přes farníky:

A teď si představte, že budoucí biskup bude jmenován do diecéze, která má čilou pastorační radu, jež už léta organizuje procesy naslouchání a rozlišování ve farnostech i děkanátech a shromažďuje jejich výsledky. Byla by to diecéze, v níž by se problémy a výzvy – pastorační, sociální, institucionální – neustále vynořovaly a modlilo by se za ně velké množství lidí, kteří by vypracovávali návrhy, jež by se setkávaly s pochopením řadových věřících v diecézi, jelikož ti byli do procesu naslouchání od počátků zapojeni. Dále si představte, že biskup byl jmenován třeba proto, že se dokáže ztotožnit s těmito prioritami. 

Klerikální smýšlení je ale tak zakořeněné, že lidé namítají: Neohrožuje to autoritu biskupa? O nejhlubších tradicích církve přitom vědí jen málo. „Cílem synodálního církevního rozlišování,“ říká IL, „není přimět biskupy, aby byli poslušni hlasu lidu, tedy podřídit je lidu, ani jim dát nástroj k prosazení jejich předem učiněného rozhodnutí, nýbrž dosáhnout sdíleného rozhodnutí v poslušnosti Duchu Svatému.“ Jde o stejné starobylé pojetí autority a rozhodování, které se táhne od 15. kapitoly Skutků apoštolů přes synody a koncily rané církve, 3. kapitolu Řehole sv. Benedikta atd. až do středověku, kde se předpokládalo, že jednání „se koná s pomocí všech, nikdy bez pastýřské autority, která rozhoduje z titulu svého úřadu“, jak se píše v IL (70).

Dosavadní fungování církve je neudržitelné

Nikde v IL není přesně řečeno, že mnohé ze současných církevních struktur a zvyklostí jsou produktem éry, která umírá; ani že synodalita je prostředkem, který nás má přivést do nové éry. Přesto je to naznačeno prakticky na každé stránce. Církev je povolána ke změně, aby mohla plnit poslání, které jí svěřil Ježíš Kristus. Doba mocných institucí chráněných spojenectvím s mocí rychle končí, stejně jako doba silného kádru duchovních a řeholníků a mlčících laiků. To, co dlouho platilo pro chudší části světa, kde církev rychle rostla, platí nyní i pro bohatý Západ: už není dostatek personálu ani prostředků, aby se udržel běžný provoz klerikalismu.

Církev v digitálním světě

Společenství víry dnes není jen geografickým místem: jsme mobilní, městské bytosti, které mohou současně patřit k různým zemím i církevním hnutím či společnostem; stále větší část svého života trávíme v paralelním digitálním, virtuálním světě. Tato realita „ovlivní organizační formy církve“, poznamenává IL (82), neboť mnohé naše struktury předpokládají pojem místa, který byl v praxi nahrazen. Musíme začít vnímat církev nejen jako prostor, ale jako „oblasti a sítě, v nichž se mohou rozvíjet vztahy.

Roste také povědomí o rozmanitosti charismat a povolání, které Duch „neustále probouzí v Božím lidu“, a tedy i potřeba rozšířit účast všech pokřtěných nejen na rozhodování, ale i na spoluodpovědnosti za poslání církve. 

 

 


Sčítání návštěvníků bohoslužeb 2019

V roce 2019 byly výsledky sčítání účastníků bohoslužeb: Žumberk (34); klášter (53); Slatiňany (109)((Ohlášky 13/10/2024))


Nebezpeční tradicionalismu, triumfalismu, paternalismu, klerikalismu a fundamentalismu pro dnešní katolickou církev

Triumfalismus spočívá v záměně současného nedokonalého stavu církve v dějinách (ecclesia militans) za její eschatologickou podobu, dokonalou církev svatých v nebi (ecclesia triumphans). Herezi triumfalismu často doprovázejí paternalismus, klerikalismus, fundamentalismus a tradicionalismus.

Paternalismus zapomíná na to, že církev učící musí být stále také církví učící se; že v církvi je jeden Otec a jeden Učitel, Kristus – a my všichni jsme bratři a učedníci.

Klerikalismus je projevem „světskosti“ – chápe autoritu v církvi jako světskou moc, nikoliv jako službu. Nositelé této služby se pak chovají jako „vládnoucí třída“ či vyšší kasta, oddělená mnoha způsoby svého jednání a životního stylu od celku Božího lidu.

Fundamentalismus zapomíná na to, že zde vidíme a chápeme „jen částečně, jako v zrcadle a v hádankách“ (1Kor 13,12). Fundamentalista nechápe obrazy, které nám předkládá Písmo a Tradice, jako ikony k meditaci, jako prostředky k adoraci Tajemství, nýbrž bere je jako idoly, modly, které už nepotřebují další výklad. Fundamentalismus se dopouští idolatrie, objektivizace a zploštění tajemství víry, jeho spoutávání do tvaru uzavřeného ideologického systému.

Tradicionalismus je popřením smyslu tradice jako živého, tvořivého předávání víry. Je herezí v původním smyslu slova, svévolným vybíráním – vytrhuje určitou dějinně podmíněnou podobu církve nebo její nauky z kontextu a absolutizuje ji. Věrnost obsahu víry je závazkem odvážně, tvořivě a zodpovědně oživovat a proměňovat formy jejího vyjádření tak, aby umožňovaly srozumitelné a věrohodné předávání obsahu a skutečného smyslu svěřeného poselství, aby nabízely stále hlubší porozumění jeho nevyčerpatelnému bohatství.

Tyto jsou podle Tomáše Halíka (a potažmo papeže Františka) překážkou synodální obnovy církve a defacto hříchem proti Duchu Svatému, protože jde pokusy spoutat svobodu Božího Ducha v dnešním světě a uzavřít bohatství církve do pevného ideologického systému.

V úvaze také upozorňuje, že očekávání viditelných (tedy především vnějších, institucionálních) změn brzy po dvou synodálních zasedáních v Římě je nereálné. Jak představa, že velké změny může a má provést výlučně či především hierarchie, tak stálá kritika hierarchie, plynoucí z frustrace tohoto očekávání, jsou paradoxně projevem klerikalismu, totiž přeceňování role hierarchie. Synodální reforma nezpochybňuje kompetenci a odpovědnost úředních nositelů autority (především biskupů), avšak rozšiřuje podíl zodpovědnosti ostatních křesťanů na procesu rozlišování. Ten pak musí předcházet každému vážnému rozhodování v církvi. Této souhře uvnitř církve, kompatibilitě charismat a odpovědností, je třeba se učit.

Zdroj: Církev doprovázející /oddelovac/ Vydání 36 /oddelovac/ Katolický týdeník (cirkev.cz)


Dvanáct strategií Satana, jak držet lidi v temnotě

Tomáš Sedláček, křesťan a ekonom známý svými srozumitelnými komentáři složitých témat, se v komentáři Hospodářských novin zamýšlí, jaké strategie by použil Satan dnes, aby odváděl lidi od štěstí, míru a smyslu života. U každé vysvětluje, jak funguje.

Odemčený článek je zde: Dvanáct strategií Satana, jak držet lidi v temnotě /oddelovac/ Hospodářské noviny (HN.cz)

Některé se překvapivě podobají taktikám používaným v ruské propagandě i současném populismu. Každá je zaměřena na jinou oblast života a má za cíl systematicky podkopávat jeho základy:

  1. Zasévání strachu a nejistoty by paralyzovalo lidi a bránilo jim v dosažení klidu a míru.
  2. Propagace chamtivosti a materialismu by je uvrhla do nekonečného a neuspokojivého honu za hmotnými statky.
  3. Zesměšňováním a trivializací lásky by je autor připravil o hluboké a smysluplné vztahy.
  4. Podpora hyperindividualismu by je izolovala a znemožnila jim nacházet štěstí a lásku v komunitě.
  5. Zasévání pocitu bezvýznamnosti by je uvrhlo do existenciální prázdnoty a hledání falešných náhrad smyslu života.
  6. Vytvoření neustálého stresu a úzkosti by jim znemožnilo sebereflexi a duchovní růst.
  7. Podpora lenosti a apatie by je odradila od hledání vyšších cílů a smyslu života.
  8. Podvracení zdraví by je oslabilo a připravilo o sílu hledat duchovní naplnění.
  9. Oslabení rodiny by je připravilo o základní oporu v životě a zdroje lásky a bezpečí.
  10. Přetížení informacemi by jim znemožnilo hledat pravdu a hlubší smysl života.
  11. Rozostření morálních hodnot by je připravilo o orientaci v tom, co je správné, a znemožnilo jim dosažení skutečného štěstí.
  12. Představení Boha jako nepřítele by je odradilo od duchovního hledání a uvěznilo je v přesvědčení, že smysl musí najít jen v sobě.

Autor zmiňuje, že Satanovi by to mohla napovědět umělá inteligence. Zkusili jsme se zeptat nezávisle na Sedláčkovi a výsledek byl překvapivě podobný: Strategie pro lidské utrpení - takže na tom něco bude.


Boží láska je ne-spravedlivá

Z úvahy P. Vlastimila Kadlece v Katyd: Mírou odpuštění je odpouštět bez míry /oddelovac/ Vydání 32 /oddelovac/ Katolický týdeník (cirkev.cz)

„Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme...“ Pokud se nemýlím, v řeckém originálu najdeme v tomto verši slovo „dluh“: „Odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům.“ A je to jasné. Tohle není spravedlnost! Spravedlnost spočívá v tom, že se dluhy vyrovnávají.

Bůh láskou nešetří, Bůh je rozhazovačný a plýtvá. Když nasytí zástupy, zbyde ještě plných dvanáct košů chleba. Semeno svého slova rozsévá nejen do úrodné půdy, ale také do bodláčí a mezi kamení. A Petrovi na otázku po míře odpuštění odpovídá: „Ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ Jedinou mírou odpuštění je tedy odpouštět bez míry.

 

Pokud jsem sluhou, budu možná servilní ke svému pánu, ale k sobě rovným mohu i dál zůstávat přísný a neústupný.
Pokud se stále považuji za věřitele, kterému druzí dluží lásku, vlídnost, pozornost, úctu a kdoví co všechno, budu ty nevděčníky i dál s hořkostí pronásledovat.
Pokud jsem ale sám zakusil, že jsem jen věčný dlužník, neboť Otcova bezpodmínečná a nezasloužená, jedním slovem „ne-spravedlivá“ láska mě stále předchází, už se o sebe nemusím bát: Byl jsem osvobozen od potřeby zásluh, od nutnosti být před Bohem dokonalý a jeho přízeň si kupovat dodržováním předpisů a jiných požadavků.

Odpuštění je mnohem víc obráceno k budoucnosti než do minulosti. 

 

Bůh mě nemiluje, protože jsem hodný a dobrý, ale miluje mě, abych se dobrým stával.

Neodpouští mi, protože já odpouštím druhým, ale proto, abych jim mohl odpustit, abych k nim mohl být milosrdný, jako je on ke mně. Protože právě v milosrdenství spočívá Boží jinakost, Boží svatost a všemohoucnost.

Děkuj i za svůj hřích? Za přiznaný, vyznaný a odevzdaný hřích!


Bolestivé zkušenosti se satanismem - rozhovor s bývalým satanistickým vůdcem

Rozhovor o zkušenosti bývalého spoluzakladatele satanské církve v Jižní Africe jménem Riaan Swiegelaar. Rozhovor vede jihoafrický ateistický youtuber kanálu Wide Awake.

Samotný rozhovor, jde do hloubky a může nám pomoct mnohé pochopit. Zhruba v 47 nebo 48 minutě překladu mluví o tom, jaké techniky používají pro působení ve školách. Postupně se to rozvíjí do konkrétností, jak působí mezi lidmi.

Riaan aktuálně slouží tím, že tyto zkušenosti předává dál, aby zabránil dalším vstoupit k satanistům, protože při přijetí členů neodkrývají celou pravdu a většina z nich by do sekty nevstoupila, kdyby věděla, jaké praktiky budou muset akceptovat nebo používat.

Bývalý satanský vůdce promluvil (youtube.com) (simultánní překlad včetně úvodu překladatele)

Former Leader Exposes The Satanic Church - YouTube (anglický originál)

Odkaz ve Farní virtuální knihovně 

Rozhovor trvá 80 minut. Zde jsou odkazy na některé části rozhovoru:

0:14:00  Neříkám že není dovoleno být satanisty, máme náboženskou svobodu, ale problém je lživý způsob, jak je satanistická agenda prosazována. Slibují spoustu sexu a drog, to je pro mnoho lidí lákavých. Ale tají vysokou cenu, kterou se za to platí.

0:19:00  Proto satanisté tají např. různé rituály včetně obětování zvířat a lidské krve (i vlastní).

0:20:30  Lidé nechtějí pravdu o satanismu slyšet, vysmívají se, včetně křesťanů, ale nezlobím se na ně, Bůh mě podporuje.

0:22:00  Popis založení jihoafrické satanistické církve, jak byli utajeni lidé v pozadí. Podařilo se jí zaregistrovat, aby ji nebylo snadné kritizovat.

0:27:00  Oficiálně jsme zaregistrovali v satanistické církvi v Jižní Africe 12tis. lidí. Skutečných bylo odhadem kolem 50tis.

0:28:00  Lidé se bojí opustit satanismus jak kvůli strachu z démonů, se kterými se během rituálů.

0:29:30  O lidských obětí jsem slyšel, ale osobně jsem se jí neúčastnil. Jak vraždy, tak ukradená těla z márnic, plody potratů. 

0:31:30  Oběti se dělají hlavně kvůli krvi, krev je měna (jako v křesťanství Kristova krev). Čím více.

0:33:20  Satanisté důsledně tají důkazy o satanismu u kriminálních činů, i někteří lidé od policie s ní spolupracují.

0:36:00  Popis mučení, satanské rituální zneužívání, hlavně aby se lidi udrželi v lati.

0:38:20  Já byl spokojený, myslel jsem si, že jsem šťastný, měl jsem peníze, drogy.

0:41:30  Lidé v pozadí satanismu měli kontakty na mobilní společnost (skrz ně se dostávali lidem do mobilů), nemocnice (získavali zdravotnický materiál), a i jinde. Aby snáze ovládali lidi v církvi.

0:42:40  Hodně to je o moci, hodně satanistů si přejí příchod Antikrista (ďábla) na zem, který jim pak umožní vládnout, dá moc. [podobně jako křesťané se snaží dobrým životem připravit na příchod Krista - pozn. red.]

0:44:50  Neobracím nikoho na křesťanství, ať se každý rozhodne sám. Dělím se jen o své zkušenosti.

0:45:20  Duchovní zeď: na svět a lidskou společnost lze nahlížet tak, že o všechny lidi bojuje Bůh a ďáběl, a někteří snáze podléhají jednomu, druzí druhému. Viděl jsem lidi utlačované démony; nemusí být člověk nutně křesťan, aby byl vysvobozen.

0:48:40  Zkušenost učitelů satanistů - některé děti byly otevřenější satanistickým myšlenkám, jiné byly nepruniknutelné - zajímali jsme se o to a došli jsme k závěru, že se za tyhle děti rodiče modlí.

0:53:14  K mému obrácení v květnu 2022 došlo při přípravě významného rituálu (který má ukázat, jestli se narodil antkrist a v které zemi), k tomu jsem byl v naší církvi vybrán já. Při mé přípravě se najednou rozsvítilo tajemné světlo, žádní svítidla tam nebyla, zjevila se osoba, která se představila jako Ježíš. Byl jsem tím hodně vyčerpaný. Vím, nedává to smysl. Ten rituál jsem už nedodělal, dva dny jsem byl mimo. Drogy jsem tehdy žádné neměl. Měl jsem jen červené víno (to je součást každého rituálu, včetně vlastní krve).

1:00:50  2 měsíce před tím rituálem jsem nechal drog poté, co jeden můj přítel umřel na předávkování a to mě hodně vzalo. Od té doby jsem čistý (už dva roky).

1:03:14  Satanismus je vysloveně požitkářké náboženství - lidi jsou povzbuzovány v braní drog a sexu.

1:04:55  Je rozšíření satanismu a iluminátů např. v zábavním průmyslu pravda, nebo to je přehnané (Satanic Panic)? Většina informací o tom vychází ze zkušeností z 90. let, kdy se šířil obtížně. Dnes je díky sociálním sítím mnohem snažší ho šířit. I mezi dětmi, na herních platformách, v konferencích jsou lidé, kteří se i děti snaží obrátit na satanismus.

1:07:30 Aféra se ztrácením sirotků ze školy pro sirotky, financoval jeden člověk z vedení satanské církve. Mnoho se jich ztratilo. Mnoho pohřešovaných dětí, jejichž tělo se nenašlo, se staly obětí rituálů. Kolegyně odešla kvůli tomu, že zjistila, že někteří se zajímají o cizí děti. My jsme byli tváří té církve, ale zjišťovali jsme, že se v pozadí dějí hrozné věci.

1:13:20  Zkušenost jeho kolegyně, další tváře sat. církve, s nátlakem ostatních, s kým se má stýkat, s vydíráním.

1:15:00  Zmíněné kompromaty na hosta: fotky, jak šňupu bílý prášek z nahého těla, jak piju krev z lidské lebky (která byla přinesena z univerzity).

1:20:00 konec


Studio N: Dokonalá dovolená? Možná to celé chápeme špatně

Deník N nabízí hodinový rozhovor o myšlenkách filosofky Agnes Callard o (ne)smysluplnosti "dokonale plánovaných" dovolených.

Vybírám myšlenky z článku:

Někteří kritici polemizují s konkrétními způsoby, jakými cestujeme či cestování plánujeme. Možná by bylo nejlepší nic neoptimalizovat. Možná bychom vůbec neměli na internetu hledat seznamy atrakcí, ze kterých si na místě budeme už jen odškrtávat položky. Možná tím škodíme sobě i místům, která navštěvujeme.

Kritici ovšem upozorňují na dvě nová specifika – na intenzitu a všudypřítomnost podobných nástrojů. A právě ty podle nich stojí za jistým paradoxem: Z původně oddechového zážitku se pro mnohé stal nový zdroj stresu.

Portugalský spisovatel Fernando Pessoa zašel ještě dál. „Cestování je pro ty, kteří necítí. Pouze extrémní nedostatek představivosti omlouvá potřebu pohybovat se, abyste cítili,“ 

článek: Vaše dovolená nemusí být dokonalá. Možná vlastně ani být nemá — Deník N (denikn.cz)

rozhovor s autorkou: Vaše dovolená nemusí být dokonalá. Možná vlastně ani být nemá — Deník N (denikn.cz)

A proč to dávám sem, na náboženský web? No protože extenzivní cestování je velkým spotřebitelem času a peněz, kterých pak často nezbývá na duchovní činy.


« | 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 | »