Synodální dokument přestavuje pojetí diecézí pro dnešní dobu

Vybráno z článku: Podoba budoucí církve /oddelovac/ Vydání 42 /oddelovac/ Katolický týdeník (cirkev.cz)

Instrumentum laboris (IL) neboli pracovní dokument pro druhé a závěrečné shromáždění synody o synodalitě nám umožňuje představit si v církvi jinou cestu, která je blíže životu jejího lidu, „méně byrokratická a více vztahová“.

Ideální diecéze podle nové představy,

kde duch svatý nepůsobí jen skrz klérus, ale i přes farníky:

A teď si představte, že budoucí biskup bude jmenován do diecéze, která má čilou pastorační radu, jež už léta organizuje procesy naslouchání a rozlišování ve farnostech i děkanátech a shromažďuje jejich výsledky. Byla by to diecéze, v níž by se problémy a výzvy – pastorační, sociální, institucionální – neustále vynořovaly a modlilo by se za ně velké množství lidí, kteří by vypracovávali návrhy, jež by se setkávaly s pochopením řadových věřících v diecézi, jelikož ti byli do procesu naslouchání od počátků zapojeni. Dále si představte, že biskup byl jmenován třeba proto, že se dokáže ztotožnit s těmito prioritami. 

Klerikální smýšlení je ale tak zakořeněné, že lidé namítají: Neohrožuje to autoritu biskupa? O nejhlubších tradicích církve přitom vědí jen málo. „Cílem synodálního církevního rozlišování,“ říká IL, „není přimět biskupy, aby byli poslušni hlasu lidu, tedy podřídit je lidu, ani jim dát nástroj k prosazení jejich předem učiněného rozhodnutí, nýbrž dosáhnout sdíleného rozhodnutí v poslušnosti Duchu Svatému.“ Jde o stejné starobylé pojetí autority a rozhodování, které se táhne od 15. kapitoly Skutků apoštolů přes synody a koncily rané církve, 3. kapitolu Řehole sv. Benedikta atd. až do středověku, kde se předpokládalo, že jednání „se koná s pomocí všech, nikdy bez pastýřské autority, která rozhoduje z titulu svého úřadu“, jak se píše v IL (70).

Dosavadní fungování církve je neudržitelné

Nikde v IL není přesně řečeno, že mnohé ze současných církevních struktur a zvyklostí jsou produktem éry, která umírá; ani že synodalita je prostředkem, který nás má přivést do nové éry. Přesto je to naznačeno prakticky na každé stránce. Církev je povolána ke změně, aby mohla plnit poslání, které jí svěřil Ježíš Kristus. Doba mocných institucí chráněných spojenectvím s mocí rychle končí, stejně jako doba silného kádru duchovních a řeholníků a mlčících laiků. To, co dlouho platilo pro chudší části světa, kde církev rychle rostla, platí nyní i pro bohatý Západ: už není dostatek personálu ani prostředků, aby se udržel běžný provoz klerikalismu.

Církev v digitálním světě

Společenství víry dnes není jen geografickým místem: jsme mobilní, městské bytosti, které mohou současně patřit k různým zemím i církevním hnutím či společnostem; stále větší část svého života trávíme v paralelním digitálním, virtuálním světě. Tato realita „ovlivní organizační formy církve“, poznamenává IL (82), neboť mnohé naše struktury předpokládají pojem místa, který byl v praxi nahrazen. Musíme začít vnímat církev nejen jako prostor, ale jako „oblasti a sítě, v nichž se mohou rozvíjet vztahy.

Roste také povědomí o rozmanitosti charismat a povolání, které Duch „neustále probouzí v Božím lidu“, a tedy i potřeba rozšířit účast všech pokřtěných nejen na rozhodování, ale i na spoluodpovědnosti za poslání církve. 

Sčítání návštěvníků bohoslužeb 2019

V roce 2019 byly výsledky sčítání účastníků bohoslužeb: Žumberk (34); klášter (53); Slatiňany (109)((Ohlášky 13/10/2024))

Nebezpeční tradicionalismu, triumfalismu, paternalismu, klerikalismu a fundamentalismu pro dnešní katolickou církev

Triumfalismus spočívá v záměně současného nedokonalého stavu církve v dějinách (ecclesia militans) za její eschatologickou podobu, dokonalou církev svatých v nebi (ecclesia triumphans). Herezi triumfalismu často doprovázejí paternalismus, klerikalismus, fundamentalismus a tradicionalismus.

Paternalismus zapomíná na to, že církev učící musí být stále také církví učící se; že v církvi je jeden Otec a jeden Učitel, Kristus – a my všichni jsme bratři a učedníci.

Klerikalismus je projevem „světskosti“ – chápe autoritu v církvi jako světskou moc, nikoliv jako službu. Nositelé této služby se pak chovají jako „vládnoucí třída“ či vyšší kasta, oddělená mnoha způsoby svého jednání a životního stylu od celku Božího lidu.

Fundamentalismus zapomíná na to, že zde vidíme a chápeme „jen částečně, jako v zrcadle a v hádankách“ (1Kor 13,12). Fundamentalista nechápe obrazy, které nám předkládá Písmo a Tradice, jako ikony k meditaci, jako prostředky k adoraci Tajemství, nýbrž bere je jako idoly, modly, které už nepotřebují další výklad. Fundamentalismus se dopouští idolatrie, objektivizace a zploštění tajemství víry, jeho spoutávání do tvaru uzavřeného ideologického systému.

Tradicionalismus je popřením smyslu tradice jako živého, tvořivého předávání víry. Je herezí v původním smyslu slova, svévolným vybíráním – vytrhuje určitou dějinně podmíněnou podobu církve nebo její nauky z kontextu a absolutizuje ji. Věrnost obsahu víry je závazkem odvážně, tvořivě a zodpovědně oživovat a proměňovat formy jejího vyjádření tak, aby umožňovaly srozumitelné a věrohodné předávání obsahu a skutečného smyslu svěřeného poselství, aby nabízely stále hlubší porozumění jeho nevyčerpatelnému bohatství.

Tyto jsou podle Tomáše Halíka (a potažmo papeže Františka) překážkou synodální obnovy církve a defacto hříchem proti Duchu Svatému, protože jde pokusy spoutat svobodu Božího Ducha v dnešním světě a uzavřít bohatství církve do pevného ideologického systému.

V úvaze také upozorňuje, že očekávání viditelných (tedy především vnějších, institucionálních) změn brzy po dvou synodálních zasedáních v Římě je nereálné. Jak představa, že velké změny může a má provést výlučně či především hierarchie, tak stálá kritika hierarchie, plynoucí z frustrace tohoto očekávání, jsou paradoxně projevem klerikalismu, totiž přeceňování role hierarchie. Synodální reforma nezpochybňuje kompetenci a odpovědnost úředních nositelů autority (především biskupů), avšak rozšiřuje podíl zodpovědnosti ostatních křesťanů na procesu rozlišování. Ten pak musí předcházet každému vážnému rozhodování v církvi. Této souhře uvnitř církve, kompatibilitě charismat a odpovědností, je třeba se učit.

Zdroj: Církev doprovázející /oddelovac/ Vydání 36 /oddelovac/ Katolický týdeník (cirkev.cz)

Dvanáct strategií Satana, jak držet lidi v temnotě

Tomáš Sedláček, křesťan a ekonom známý svými srozumitelnými komentáři složitých témat, se v komentáři Hospodářských novin zamýšlí, jaké strategie by použil Satan dnes, aby odváděl lidi od štěstí, míru a smyslu života. U každé vysvětluje, jak funguje.

Odemčený článek je zde: Dvanáct strategií Satana, jak držet lidi v temnotě /oddelovac/ Hospodářské noviny (HN.cz)

Některé se překvapivě podobají taktikám používaným v ruské propagandě i současném populismu. Každá je zaměřena na jinou oblast života a má za cíl systematicky podkopávat jeho základy:

1. Zasévání strachu a nejistoty by paralyzovalo lidi a bránilo jim v dosažení klidu a míru.
2. Propagace chamtivosti a materialismu by je uvrhla do nekonečného a neuspokojivého honu za hmotnými statky.
3. Zesměšňováním a trivializací lásky by je autor připravil o hluboké a smysluplné vztahy.
4. Podpora hyperindividualismu by je izolovala a znemožnila jim nacházet štěstí a lásku v komunitě.
5. Zasévání pocitu bezvýznamnosti by je uvrhlo do existenciální prázdnoty a hledání falešných náhrad smyslu života.
6. Vytvoření neustálého stresu a úzkosti by jim znemožnilo sebereflexi a duchovní růst.
7. Podpora lenosti a apatie by je odradila od hledání vyšších cílů a smyslu života.
8. Podvracení zdraví by je oslabilo a připravilo o sílu hledat duchovní naplnění.
9. Oslabení rodiny by je připravilo o základní oporu v životě a zdroje lásky a bezpečí.
10. Přetížení informacemi by jim znemožnilo hledat pravdu a hlubší smysl života.
11. Rozostření morálních hodnot by je připravilo o orientaci v tom, co je správné, a znemožnilo jim dosažení skutečného štěstí.
12. Představení Boha jako nepřítele by je odradilo od duchovního hledání a uvěznilo je v přesvědčení, že smysl musí najít jen v sobě.

Autor zmiňuje, že Satanovi by to mohla napovědět umělá inteligence. Zkusili jsme se zeptat nezávisle na Sedláčkovi a výsledek byl překvapivě podobný: Strategie pro lidské utrpení - takže na tom něco bude.

Boží láska je ne-spravedlivá

Z úvahy P. Vlastimila Kadlece v Katyd: Mírou odpuštění je odpouštět bez míry /oddelovac/ Vydání 32 /oddelovac/ Katolický týdeník (cirkev.cz)

„Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme...“ Pokud se nemýlím, v řeckém originálu najdeme v tomto verši slovo „dluh“: „Odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům.“ A je to jasné. Tohle není spravedlnost! Spravedlnost spočívá v tom, že se dluhy vyrovnávají.

Bůh láskou nešetří, Bůh je rozhazovačný a plýtvá. Když nasytí zástupy, zbyde ještě plných dvanáct košů chleba. Semeno svého slova rozsévá nejen do úrodné půdy, ale také do bodláčí a mezi kamení. A Petrovi na otázku po míře odpuštění odpovídá: „Ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ Jedinou mírou odpuštění je tedy odpouštět bez míry.

Pokud jsem sluhou, budu možná servilní ke svému pánu, ale k sobě rovným mohu i dál zůstávat přísný a neústupný.
Pokud se stále považuji za věřitele, kterému druzí dluží lásku, vlídnost, pozornost, úctu a kdoví co všechno, budu ty nevděčníky i dál s hořkostí pronásledovat.
Pokud jsem ale sám zakusil, že jsem jen věčný dlužník, neboť Otcova bezpodmínečná a nezasloužená, jedním slovem „ne-spravedlivá“ láska mě stále předchází, už se o sebe nemusím bát: Byl jsem osvobozen od potřeby zásluh, od nutnosti být před Bohem dokonalý a jeho přízeň si kupovat dodržováním předpisů a jiných požadavků.

Odpuštění je mnohem víc obráceno k budoucnosti než do minulosti. 

Bůh mě nemiluje, protože jsem hodný a dobrý, ale miluje mě, abych se dobrým stával.

Neodpouští mi, protože já odpouštím druhým, ale proto, abych jim mohl odpustit, abych k nim mohl být milosrdný, jako je on ke mně. Protože právě v milosrdenství spočívá Boží jinakost, Boží svatost a všemohoucnost.

Děkuj i za svůj hřích? Za přiznaný, vyznaný a odevzdaný hřích!

Bolestivé zkušenosti se satanismem - rozhovor s bývalým satanistickým vůdcem

Rozhovor o zkušenosti bývalého spoluzakladatele satanské církve v Jižní Africe jménem Riaan Swiegelaar. Rozhovor vede jihoafrický ateistický youtuber kanálu Wide Awake.

Samotný rozhovor, jde do hloubky a může nám pomoct mnohé pochopit. Zhruba v 47 nebo 48 minutě překladu mluví o tom, jaké techniky používají pro působení ve školách. Postupně se to rozvíjí do konkrétností, jak působí mezi lidmi.

Riaan aktuálně slouží tím, že tyto zkušenosti předává dál, aby zabránil dalším vstoupit k satanistům, protože při přijetí členů neodkrývají celou pravdu a většina z nich by do sekty nevstoupila, kdyby věděla, jaké praktiky budou muset akceptovat nebo používat.

Bývalý satanský vůdce promluvil (youtube.com) (simultánní překlad včetně úvodu překladatele)

Former Leader Exposes The Satanic Church - YouTube (anglický originál)

Odkaz ve Farní virtuální knihovně 

Rozhovor trvá 80 minut. Zde jsou odkazy na některé části rozhovoru:

0:14:00  Neříkám že není dovoleno být satanisty, máme náboženskou svobodu, ale problém je lživý způsob, jak je satanistická agenda prosazována. Slibují spoustu sexu a drog, to je pro mnoho lidí lákavých. Ale tají vysokou cenu, kterou se za to platí.

0:19:00  Proto satanisté tají např. různé rituály včetně obětování zvířat a lidské krve (i vlastní).

0:20:30  Lidé nechtějí pravdu o satanismu slyšet, vysmívají se, včetně křesťanů, ale nezlobím se na ně, Bůh mě podporuje.

0:22:00  Popis založení jihoafrické satanistické církve, jak byli utajeni lidé v pozadí. Podařilo se jí zaregistrovat, aby ji nebylo snadné kritizovat.

0:27:00  Oficiálně jsme zaregistrovali v satanistické církvi v Jižní Africe 12tis. lidí. Skutečných bylo odhadem kolem 50tis.

0:28:00  Lidé se bojí opustit satanismus jak kvůli strachu z démonů, se kterými se během rituálů.

0:29:30  O lidských obětí jsem slyšel, ale osobně jsem se jí neúčastnil. Jak vraždy, tak ukradená těla z márnic, plody potratů. 

0:31:30  Oběti se dělají hlavně kvůli krvi, krev je měna (jako v křesťanství Kristova krev). Čím více.

0:33:20  Satanisté důsledně tají důkazy o satanismu u kriminálních činů, i někteří lidé od policie s ní spolupracují.

0:36:00  Popis mučení, satanské rituální zneužívání, hlavně aby se lidi udrželi v lati.

0:38:20  Já byl spokojený, myslel jsem si, že jsem šťastný, měl jsem peníze, drogy.

0:41:30  Lidé v pozadí satanismu měli kontakty na mobilní společnost (skrz ně se dostávali lidem do mobilů), nemocnice (získavali zdravotnický materiál), a i jinde. Aby snáze ovládali lidi v církvi.

0:42:40  Hodně to je o moci, hodně satanistů si přejí příchod Antikrista (ďábla) na zem, který jim pak umožní vládnout, dá moc. [podobně jako křesťané se snaží dobrým životem připravit na příchod Krista - pozn. red.]

0:44:50  Neobracím nikoho na křesťanství, ať se každý rozhodne sám. Dělím se jen o své zkušenosti.

0:45:20  Duchovní zeď: na svět a lidskou společnost lze nahlížet tak, že o všechny lidi bojuje Bůh a ďáběl, a někteří snáze podléhají jednomu, druzí druhému. Viděl jsem lidi utlačované démony; nemusí být člověk nutně křesťan, aby byl vysvobozen.

0:48:40  Zkušenost učitelů satanistů - některé děti byly otevřenější satanistickým myšlenkám, jiné byly nepruniknutelné - zajímali jsme se o to a došli jsme k závěru, že se za tyhle děti rodiče modlí.

0:53:14  K mému obrácení v květnu 2022 došlo při přípravě významného rituálu (který má ukázat, jestli se narodil antkrist a v které zemi), k tomu jsem byl v naší církvi vybrán já. Při mé přípravě se najednou rozsvítilo tajemné světlo, žádní svítidla tam nebyla, zjevila se osoba, která se představila jako Ježíš. Byl jsem tím hodně vyčerpaný. Vím, nedává to smysl. Ten rituál jsem už nedodělal, dva dny jsem byl mimo. Drogy jsem tehdy žádné neměl. Měl jsem jen červené víno (to je součást každého rituálu, včetně vlastní krve).

1:00:50  2 měsíce před tím rituálem jsem nechal drog poté, co jeden můj přítel umřel na předávkování a to mě hodně vzalo. Od té doby jsem čistý (už dva roky).

1:03:14  Satanismus je vysloveně požitkářké náboženství - lidi jsou povzbuzovány v braní drog a sexu.

1:04:55  Je rozšíření satanismu a iluminátů např. v zábavním průmyslu pravda, nebo to je přehnané (Satanic Panic)? Většina informací o tom vychází ze zkušeností z 90. let, kdy se šířil obtížně. Dnes je díky sociálním sítím mnohem snažší ho šířit. I mezi dětmi, na herních platformách, v konferencích jsou lidé, kteří se i děti snaží obrátit na satanismus.

1:07:30 Aféra se ztrácením sirotků ze školy pro sirotky, financoval jeden člověk z vedení satanské církve. Mnoho se jich ztratilo. Mnoho pohřešovaných dětí, jejichž tělo se nenašlo, se staly obětí rituálů. Kolegyně odešla kvůli tomu, že zjistila, že někteří se zajímají o cizí děti. My jsme byli tváří té církve, ale zjišťovali jsme, že se v pozadí dějí hrozné věci.

1:13:20  Zkušenost jeho kolegyně, další tváře sat. církve, s nátlakem ostatních, s kým se má stýkat, s vydíráním.

1:15:00  Zmíněné kompromaty na hosta: fotky, jak šňupu bílý prášek z nahého těla, jak piju krev z lidské lebky (která byla přinesena z univerzity).

1:20:00 konec

Studio N: Dokonalá dovolená? Možná to celé chápeme špatně

Deník N nabízí hodinový rozhovor o myšlenkách filosofky Agnes Callard o (ne)smysluplnosti "dokonale plánovaných" dovolených.

Vybírám myšlenky z článku:

Někteří kritici polemizují s konkrétními způsoby, jakými cestujeme či cestování plánujeme. Možná by bylo nejlepší nic neoptimalizovat. Možná bychom vůbec neměli na internetu hledat seznamy atrakcí, ze kterých si na místě budeme už jen odškrtávat položky. Možná tím škodíme sobě i místům, která navštěvujeme.

Kritici ovšem upozorňují na dvě nová specifika – na intenzitu a všudypřítomnost podobných nástrojů. A právě ty podle nich stojí za jistým paradoxem: Z původně oddechového zážitku se pro mnohé stal nový zdroj stresu.

Portugalský spisovatel Fernando Pessoa zašel ještě dál. „Cestování je pro ty, kteří necítí. Pouze extrémní nedostatek představivosti omlouvá potřebu pohybovat se, abyste cítili,“ 

článek: Vaše dovolená nemusí být dokonalá. Možná vlastně ani být nemá — Deník N (denikn.cz)

rozhovor s autorkou: Vaše dovolená nemusí být dokonalá. Možná vlastně ani být nemá — Deník N (denikn.cz)

A proč to dávám sem, na náboženský web? No protože extenzivní cestování je velkým spotřebitelem času a peněz, kterých pak často nezbývá na duchovní činy.

novinky.cz: Do kostela mu nechodili lidi. Kněz začal kázat po barech a hospodách

Na své farníky si nemůže stěžovat, ale postupem času si všiml, že jejich účast na bohoslužbách přece jen začíná poněkud klesat a mnoho věřících do kostela zavítá pouze o velkých svátcích, jako jsou například Velikonoce, nebo při svatbách a pohřbech. Dostal tedy nápad, že to bude naopak on, kdo bude chodit za lidmi. Před dvěma lety se tedy rozhodl, že bude po večerech vycházet do místních barů a hospod, přičemž tato svá kázání ve volném překladu nazval jako Evangelium u piva, promlouvá Ježíš. Odezva veřejnosti byla velmi pozitivní a dnes již s otcem Antoniem spolupracuje deset místních podniků. „Lidé mě poslouchají se zájmem, trvá to kolem čtyřiceti minut a nakonec si spolu dáme jedno nebo dvě piva,“ těší Antonia Mariu Cossua, který jedním dechem dodává poděkování za vstřícnost ze strany provozovatelů místních barů. 

„Evangelium zasévá semínko a bůh dělá zbytek,“ 

Do kostela mu nechodili lidi. Kněz začal kázat po barech a hospodách - Novinky

Sežeňte psa!

Vážíme si tě, Františku - Mezinárodní kampaň na podporu papeže Františka

Mezinárodní kampaň na podporu papeže Františka zorganizoval španělský katolický online magazín Religión Digital.

„Podle našeho názoru je papežových rigidních kritiků málo, ale nadělají velký hluk,“ přiblížil šéfredaktor José Manuel Vidal. Kritice čelili, jak připomněl, i dřívější papežové Jan Pavel II. nebo Benedikt XVI. „V církvi jsou vždy různé názory a preference,“ podotkl. Současná podoba kritiky je však značně otevřená a polemická. „Když je oficiální linie konzervativní a protestují proti ní progresivní síly v církvi, jde to obvykle jen po určitou mez, aby nebyla zničena komunita. Současný pontifikát však tak konzervativní není a brojí proti němu zastánci rigoristické ideologie. Když kritizuje tato skupina, je připravena jednotu církve i rozbít, protože ideologie nerozumí společenství,“ tvrdí šéfredaktor Vidal.

Nabízí i tip, co my s tím tady a teď:

„Naší kampaní pro papeže Františka tudíž chceme také pomoci umírněným a progresivním hlasům, aby se v online diskusích znovu zviditelnily,“ uzavírá Vidal.

Celý ten článek je v podobním duchu: Vážíme si tě, Františku /oddelovac/ Vydání 13 /oddelovac/ Katolický týdeník (cirkev.cz)