Reakce na útoky v Německu: Není příčina blíž, než si myslíme? Opravdu ji odstraníme silou?

Jeden z příspěvků na internetové konferenci věřících mužů "chlapi-vsichni".

                Myslíme si, že onen 15letý sirotek ocitnuvší se v Německu měl být včas zastřelen? Události posledních týdnů se netýkají islámského státu ani muslimského terorismu. Na zemi žije stále víc zoufalých lidí, kteří touží pomstít se „jim“ za svůj beznadějný život. A hledají nějakou „vznešenou myšlenku“, do níž by zabalili svůj vztek jdoucí často až k ochotě obětovat svůj „nesmyslný“ život. V Evropě nemáme žádná protestní hnutí směřující k vyvrácení této kultury (čas Rudých brigád už je pryč) – a tak jediným „tahounem“ je ideologie islámského terorismu. Oni „mstitelé“ se jím zaštiťují, aniž by věděli, o co vlastně jde – netuší nic o velkém a malém džihádu.

                Skutečně nás ohrožují zoufalci, lidé, kteří ztratili naději, smysl života. Dřív nás ohrožovali „naši“ zoufalci – v našem městě či regionu. Díky globalizaci nás dnes ohrožují zoufalci kdekoliv na světě a jejich technické možnosti jsou téměř neomezené! I když vraždit se dá i obyčejnou tužkou nebo holýma rukama…

                Buď tedy všechny zoufalé lidi včas vystřílíme (a pak budou lavinovitě vznikat další zoufalci) nebo se budeme snažit odstraňovat jejich zoufalství.  Umíme dělat charitu, ale nenaučili jsme se léčit vztahy (zoufalství je absence jediného smysluplného vztahu). Velmi majetný člověk, který si může koupit, na co si ukáže, bývá docela často zoufalý ze svého života. Jeho „kvalitu života“ může snižovat vědomí, jak svého majetku nabyl.

                Být dnes Ježíšovým učedníkem vidím především v rozdávání naděje těm, kdo ji nemají (k tomu ovšem musíme mít naděje dost pro sebe i na rozdávání). Nikoliv optimismus, který naivně věří, že vše dopadne nejlépe, jak si přejeme. Naděje je víra v to, že existuje jakýsi „globální příběh“, jehož jsem součástí, a že tento příběh dává smysl. Smysl své role v tomto příběhu nemusím v každém okamžiku správně chápat, dokonce jej momentálně nemusím chápat vůbec. (Bubeník v orchestru nemusí rozumět tomu, proč má právě teď udělat „bum“.) Ale připustím-li smysluplnost Božího „globálního příběhu“ s námi, dojdu k praktické aplikaci naděje: jsou činnosti, které „musím“ udělat bez ohledu na to, zda v danou chvíli dosáhnu kýženého výsledku nebo dostanu přes čumák. Když nepřekonám strach a od takové činnosti ustoupím, čeká mne úděl zbabělce…

Nejsem tu sám pro sebe: život jsem si sám nedal, nemůžu si „spokojeně sám žít“, dokonce nemohu být ani sám spasen – nedávalo by to smysl. Moje radosti i utrpení tu nejsou jen pro mne, ale i pro společenství, jejichž jsem členem. Sdílená radost je dvojnásobná, sdílené utrpení je poloviční.

Římský biskup František přesně cítí „znamení doby“, současný hlavní problém. Jím vyhlášený Rok milosrdenství se změnil v očekávanou šaškárnu. Víte o tom, že jen v Česku máme údajně 25 „apoštolů milosrdenství" vybavených pro tento rok zvláštními pravomocemi (mohou řešit situace vyhrazené kurii)? Jsou v hluboké ilegalitě, ani jejich ucelený seznam jsem nenalezl…

Místo toho, aby se v církvi nastolila atmosféra tréninku našeho milosrdenství (od prelátů a biskupů až po posledního laika), se konají para-liturgické pobožnosti vyzývající Boha, aby k nám byl milosrdnější (aby nám dal mír, nasytil naše hladové, dodal naději našim zoufalým…). Co má Bůh ještě dělat s našimi „kamennými srdci“? Cožpak by zoufalí lidé (věřící i nevěřící) všude na světě neměli v církvi nacházet útočiště?  Nejde o schvalování jejich často sporných postojů, jde o jejich přijetí, obejmutí zdravými vztahy a zahájení léčby. (Lékař léčící vaši cukrovku s ní nemusí souhlasit.) A není skutečnost taková, že církev zoufalé lidi někdy vytváří?

Ostatně se ukazuje, že i v BREXTu mnoho lidí hlasovalo „pro“ jen ze vzteku vůči nemilovanému premiérovi – chtěli jej potrestat! (Proto se vítězná síla zděsila svého vítězství.) Brzy půjdeme k volbám – kolik z nás bude volit ze vzteku „nesystémové síly“?

Jéňa Kunčar

Uveřejněno se souhlasem autora, mimochodem autora nové knihy Přemýšlenky.

Vznik: 14.08.2016 13:35, Autor: anonym, Titul: 306 'Reakce na útoky v Německu: Není příčina blíž, než si myslíme? Opravdu ji odstraníme silou?', Kategorie: uprchlici-faq-teroristi* |