Robejšek: Jak zacházíme s demokracií

Universum 2014/4

Jak zacházíme s demokracií?

Petr Robejšek

Odpověď na tuto a podobné otázky, které si v této době klademe, předpokládá zařadit celou problematiku do širších ekonomických a politických souvislostí.

Pád „železné opony“ urychlil proces globalizace, který začal koncem sedmdesátých let minulého století. Na konci minulého století přinesla globalizace silný ekonomický růst, ale od přelomu tisíciletí se ohlašuje její konec. Historický to není nic nového. Právě před sto lety se stalo něco podobného v souvislosti s vyvrcholením tehdejší globalizační fáze. Stejně jako dnes se tehdy etablované a nastupující mocností ocitly v zájmovém konfliktu a posléze i ve válečném střetu. Zdá se, že tentokrát se doznívání globalizační fáze obejde bez „velké války‘ Konfliktní potenciály se pravděpodobně vybijí v lokálních a krátkodobých střetech. Hlavní rozdíl oproti situaci před sto lety spočívá vtom, že příčiny současných výzev je třeba hledat především v ekonomické oblastí.

Mnohé nasvědčuje tornu, že jsme svědky úpadku modelu ekonomiky, který na základě trvalého růstu umožňuje existenci konzumní společnosti a vizi rostoucího blahobytu pro všechny. Pro současnost je charakteristická stagnující ekonomika a umělé udržování fikce přetrvávající konzumní společnosti a sociálního státu. Západní státy se kvůli udržení tohoto modelu zadlužují. Tato skutečnost povede jednoho dne k té či oné formě umazání dluhů.

Převážně ekonomická povaha dnešní krize se projevuje nejenom ve formě soupeření zemí o investory a podíly na blahobytu. Pro politickou kulturu má závažné důsledky ekonomizace cílů a metod politiky vůbec. Za politicky významné je dnes považováno pouze to, co je počitatelné. A ideál správného řízení státu je podobný modelu podnikového managementu. Hnutí ANO je první evropský politický subjekt, který otevřeně říká, že země je třeba řídit jako firmy.

Demokracie pod tlakem ekonomiky

Po pádu „železné opony“ došlo namísto očekávané globální demokratizace k ekonomizaci politiky. Jedním z jejích nejdůležitějších důsledků je sbližování metod vládnutí mezi západními demokraciemi a autoritářskými státy, jako jsou Čína a Rusko. To znamená, že autoritářské a demokratické společnosti se od sebe liší spíše jen mírou a způsoby omezování svobody jedince.

Autoritářské společnosti nemají v tomto ohledu žádné zábrany. Ale také demokratický model vládnutí zbavuje občany moci, protože díky tomu zrychluje a zefektivňuje rozhodovací proces. Jak uvidíme později, tato skutečnost o úspěšnosti vládnutí nic nevypovídá.

Současný způsob vládnutí lze nejpřiléhavěji popsat pojmem paternalismus. Vlády zaujímají vůči občanům „rodičovskou“ roli. K autoritářskému paternalismu patří ruská „řízená demokracie‘

čínská vláda stranické oligarchie. Demokratická verze paternalismu je spjatá s pojmem expertokracie a s chápáním společnosti jako číselného agregátu.

Paternalistický přístup k vládnutí vyznává v demokratických společnostech i větší část opozičních stran. A tak si občané sice mohou svobodně zvolit jinou vládu, ale nedostanou jinou politiku.

Podpora hospodářského vývoje je pro rozkvět společnosti nepochybně důležitá, nesmí však oslabovat primát politiky. Hospodářství je vedle obrany, vzdělání, kultury a sociálních věcí pouze jeden ze společenských subsystémů. Politika je Jim všem funkčně nadřazená, protože v ní se určuje forma a směr vývoje celku. Skutečnost však vypadá jinak.

Záchrana bank v roce 2009 byla nejvýraznějším dokladem toho, že se z (oprávněné) podpůrné role politiky vůči hospodářství stala role služební. Stěžejní vlastnost demokracie, a sice primát politiky, byl nahrazen primátem ekonomiky. Před pěti lety došlo ve většině západních států k nenásilnému mocenskému převratu. Demokratické kontrolní mechanismy nedokázaly zabránit tomu, aby se jeden sektor společnosti (finanční průmysl) zmocnil vlády nad celou zemí.

Nová společenská smlouva

Kvalitu demokratické politiky lze měřit podle růstu hrubého národního důchodu pouze tak dlouho, dokud hospodářství skutečně roste. Ve chvíli, kdy růst stagnuje, nebo dokonce klesá, ztrácí ekonomizovaná politika svou legitimizaci, protože nesplňuje svou část společenské smlouvy. Moderní verze klasické společenské smlouvy spočívá vtom, že občané strpí vládu, jen když za ti obdrží materiální prémii. Dnes ji představuje konzumní společnost a sociální stát. Když však stát není schopen tuto prémii vygenerovat, ohrožuje to společenský mír, a dokonce i samu existenci západního společenského modelu.

Jelikož současná výrazně ekonomizovaná podoba západního politického modelu není schopna vygenerovat konzumní prémii, buď musí dojít ke zvýšení podílu občanů na moci na úkor dosavadních mocenských elit, nebo ke změně systému. Politické strany by se měly velmi usilovně snažit o zapojení občanů do výkonu moci, protože tak by se vláda zbavila i části odpovědnosti za neúspěchy, došlo by ke zvýšení účinnosti správy společnosti zejména na nejdůležitější komunální úrovni a zabránilo by se nejméně žádoucí alternativě, totiž změně politického systému.

Velkou část odpovědnosti nesou také občané sami. Náš národ měl čtvrt století příležitost pochopit a používat možnosti ovlivňování politických věcí. Omezil se převážně na zvonění klíči, podepisování rezolucí a volbu protestních stran. To však — jak vidíme — nestačí. Měli bychom se tedy přestat chovat dětinsky a uvědomit si několik základních věcí.

Předně, politika není cesta do ráje, nýbrž „jenom“ hledání jakž takž stabilních a pro většinu přijatelných řešení.

Nemůžeme očekávat, že politici budou lepší než my sami. Drtivá většina z nich se (stejně jako většina z nás) nachází na kontinuu mezi poctivostí, zodpovědností, leností, nezájmem a sklonem využívat každou příležitost ve svůj prospěch.

Zbavme se tedy iluze o tom, že se o náš prospěch postará lépe někdo jiný než my a že je možné zlepšit situaci v našem smyslu, ale bez naší každodenní aktivity. Připusťme si, že na komunální úrovni se může angažovat každý z nás. Buď tedy převezmeme svůj díl zodpovědnosti za politiku v naší zemi, anebo si musíme přestat stěžovat.

Autor je politolog. Předneseno na XX. Dnech Josefa Zvěřiny.

Vznik: 01.06.2014 10:15, Autor: rkoblizek, Titul: 461 'Robejšek: Jak zacházíme s demokracií', Kategorie: co_nas_zaujalo |