Synodální dokument přestavuje pojetí diecézí pro dnešní dobu

Vybráno z článku: Podoba budoucí církve /oddelovac/ Vydání 42 /oddelovac/ Katolický týdeník (cirkev.cz)

Instrumentum laboris (IL) neboli pracovní dokument pro druhé a závěrečné shromáždění synody o synodalitě nám umožňuje představit si v církvi jinou cestu, která je blíže životu jejího lidu, „méně byrokratická a více vztahová“.

Ideální diecéze podle nové představy,

kde duch svatý nepůsobí jen skrz klérus, ale i přes farníky:

A teď si představte, že budoucí biskup bude jmenován do diecéze, která má čilou pastorační radu, jež už léta organizuje procesy naslouchání a rozlišování ve farnostech i děkanátech a shromažďuje jejich výsledky. Byla by to diecéze, v níž by se problémy a výzvy – pastorační, sociální, institucionální – neustále vynořovaly a modlilo by se za ně velké množství lidí, kteří by vypracovávali návrhy, jež by se setkávaly s pochopením řadových věřících v diecézi, jelikož ti byli do procesu naslouchání od počátků zapojeni. Dále si představte, že biskup byl jmenován třeba proto, že se dokáže ztotožnit s těmito prioritami. 

Klerikální smýšlení je ale tak zakořeněné, že lidé namítají: Neohrožuje to autoritu biskupa? O nejhlubších tradicích církve přitom vědí jen málo. „Cílem synodálního církevního rozlišování,“ říká IL, „není přimět biskupy, aby byli poslušni hlasu lidu, tedy podřídit je lidu, ani jim dát nástroj k prosazení jejich předem učiněného rozhodnutí, nýbrž dosáhnout sdíleného rozhodnutí v poslušnosti Duchu Svatému.“ Jde o stejné starobylé pojetí autority a rozhodování, které se táhne od 15. kapitoly Skutků apoštolů přes synody a koncily rané církve, 3. kapitolu Řehole sv. Benedikta atd. až do středověku, kde se předpokládalo, že jednání „se koná s pomocí všech, nikdy bez pastýřské autority, která rozhoduje z titulu svého úřadu“, jak se píše v IL (70).

Dosavadní fungování církve je neudržitelné

Nikde v IL není přesně řečeno, že mnohé ze současných církevních struktur a zvyklostí jsou produktem éry, která umírá; ani že synodalita je prostředkem, který nás má přivést do nové éry. Přesto je to naznačeno prakticky na každé stránce. Církev je povolána ke změně, aby mohla plnit poslání, které jí svěřil Ježíš Kristus. Doba mocných institucí chráněných spojenectvím s mocí rychle končí, stejně jako doba silného kádru duchovních a řeholníků a mlčících laiků. To, co dlouho platilo pro chudší části světa, kde církev rychle rostla, platí nyní i pro bohatý Západ: už není dostatek personálu ani prostředků, aby se udržel běžný provoz klerikalismu.

Církev v digitálním světě

Společenství víry dnes není jen geografickým místem: jsme mobilní, městské bytosti, které mohou současně patřit k různým zemím i církevním hnutím či společnostem; stále větší část svého života trávíme v paralelním digitálním, virtuálním světě. Tato realita „ovlivní organizační formy církve“, poznamenává IL (82), neboť mnohé naše struktury předpokládají pojem místa, který byl v praxi nahrazen. Musíme začít vnímat církev nejen jako prostor, ale jako „oblasti a sítě, v nichž se mohou rozvíjet vztahy.

Roste také povědomí o rozmanitosti charismat a povolání, které Duch „neustále probouzí v Božím lidu“, a tedy i potřeba rozšířit účast všech pokřtěných nejen na rozhodování, ale i na spoluodpovědnosti za poslání církve. 

Vznik: 15.12.2024 20:47, Autor: rkoblizek, Titul: 880 'Synodální dokument přestavuje pojetí diecézí pro dnešní dobu', Kategorie: co_nas_zaujalo |