Universum: Církev v Číně

Církev v Číně

Petra Kolonková; Universum ČKA 2/2019; str. 24-; skenováno 8.10.2019 14:32 RK

V září minulého roku zástupci čínského státu spolu s pověřenci Svatého stolce podepsali prozatímní dohodu o jmenovánÍ biskupů v Číně

Tato dohoda znamená prozatímní ukončení dlouholetého sporu mezi Čínskou lidovou republikou a Vatikánem a také rozštěpení katolické církve v zemi na oficiální a podzemní větev. Papež František se přitom obrátil na čínské katolíky s cílem dále rozšířit radostnou zvěst v plné a viditelné jednotě katolického společenství v Číně.[1]

Papež vedený touto snahou uznal sedm biskupů oficiální církve vysvěcených původně z rozhodnuti Čínské vlády bez souhlasu Vatikánu, a zrušil jejich exkomunikaci. Přímým důsledkem této snah byla ovšem demise některých biskupů podzemní církve: museli totiž svá místa postoupit takto státem uznaným a papežem rehabilitovaným biskupům. Dohoda je obecně považována za historicky průlom a počátek nových vztahů mezi státem a katolickou církví v Číně. Kritikové včele s hongkongským kardinálem Zenem ji ale komentují tvrdými slovy. Chápou ji jako výprodej toho, co vytvořila podzemní církev.[2]

Tak či onak je dohoda mezi Čínou a Vatikánem historickým krokem; pozoruhodná přitom je už sama skutečnost, že Čínský stát uzavřel se státem, s nímž doposud nemá diplomatické vztahy, dohodu v citlivé záležitosti týkající se náboženství. Vatikán měl vlastně nejprve ukončit diplomatické vztahy s Tchaj-wanem a teprve pak jednat s Pekingem. Hlavním problémem pro čínskou vládu bylo doposud vatikánské „vměšování“ jmenováním biskupů do vnitřních záležitostí čínského státu.

Čínští komunisté od převzetí moci ve státě (1949) viděli v náboženských společenstvích nepřátelský potenciál a snažili se jej všestranně omezovat v jeho činnosti a vlivu. Katolická církev v padesátých letech musela vystupovat nezávisle na papeži a sama, bez vztahu k němu, jmenovat své biskupy a musela se podřídit kontrole státním „laickým vlasteneckým sdružením“. Katoličtí věřící a kněží, kteří se tomuto systému nepodřídili, tvořili papeži věrnou a státem pronásledovanou podzemní církev.

V průběhu maoistické kulturní revoluce (1966—1976) byla náboženská společenství jako zbytek feudálních pověr zakázána. Katoličtí kněží a věřící podzemní i oficiální církve byli všemožně pronásledováni a trestáni. Mnozí z nich strávili mnoho let ve vězení nebo v pracovních táborech. Teprve v roce 1979 vyhlásilo komunistické vedení „éru reformu a otevřenosti“, která znamenala krok k náboženské toleranci, ovšem pouze v rámci státem předem určených mezí. Bylo „legalizováno“ pět náboženských společenství: taoismus, buddhismus, islám, katolická a protestantská církev.

Z pronásledování do tolerované existence

Možnost hlásit se ke katolicismu vedla v osmdesátých letech k oživení křesťanského života v Číně. Znovu se otevíraly kostely, opět se ustavovala řeholní společenství, znovu bylo možné navazovat styky se zahraničními církevními organizacemi a přes nadále trvající oficiální zákaz misijní činnosti přicházeli do Číny zahraniční misionáři a pomáhali při ustavování církevních společenství a při evangelizaci. K zastavení jejich činnosti nedošlo ani po ztroskotání demokratizačních snah v roce 1989. Byl to jen krátký regres, po kterém předchozí trend pokračoval.

Ve skutečnosti se mnozí Číňané po rozdrcení studentského hnutí obrátili ke spiritualitě a k náboženství. Nemálo někdejších studentských aktivistů se obrátilo ke katolické církvi a nechalo se pokřtít. Vznikla dokonce jakási skupina „kulturních křesťanů“, kteří pokládají křesťanství a jeho hodnoty za základ západní demokracie spolu s její úctou k lidským právům, zatímco Čína zůstala pod komunistickou diktaturou. Čínští studenti dnes mohou cestovat, a tak se například aspoň na chvíli setkat se západoevropskou civilizací; desítky tisíc z nich se pak vracejí domů pokřtěni(!).

Katolická a protestantská společenství v průběhu tří reformních dekád přes bdělý dohled státního náboženského úřadu zesílila. Stavějí se kostely, semináře, a mnozí budoucí kněží mohou dokonce nějaký čas studovat v zahraničí. Oficiální katolická církev přišla s řadou charitativních projektů, ve shodě s požadavkem strany „budovat socialismus“. Zakládá starobince, léčebné ústavy pro dlouhodobě nemocné, dětské jesle a mateřské školky. Řeholní sestry pečují o malomocné a zasažené nemocí AIDS. Většinou se přitom ale nemohou hlásit veřejně k náboženské motivaci své činnosti.

Čtvrtina čínských katolíků žije v severní čínské provincii Che-pej. Existuje zde katolické nakladatelství Xinde a katolické charitativní projekty zastřešuje spolek „Jinde“. Nakladatelství zajišťuje publikování časopisu „Faith Weekly“ a spravuje webovou stránku www.chinacatholic.org obsahující církevní zprávy z čínských náboženských společenství, informace o náboženských otázkách a úředně schválené překlady teologických textů. V období rychlé digitalizace v Číně sehrává tato vnitrocírkevní komunikace významnou úlohu.

Podzemní církev

Aktivní zůstala i čínská podzemní církev, která má v katolických lokalitách vlastní bohoslužebné prostory, semináře, řeholní komunity a jejich biskupové jsou neveřejně jmenováni papežem. Komunistická vrchnost nedůvěřivě sleduje každý jejich krok a nadále je považuje za ilegální. Místní úřady k nim však nezaujímají jednotný přístup. Na některých místech je pronásledují, zakazují jim bohoslužby, pouti a zatýkají jejich biskupy, zatímco jinde jim nebrání v pořádání bohoslužeb ve vlastních prostorách. Donedávna převládalo ve vztazích místních úřadů k podzemní církvi násilí, stíhající v první řadě jejich kněze a biskupy. I ve velmi pokročilém věku byli zatýkáni nebo internováni za svůj odpor vůči představitelům čínské katolické církve, kteří byli nastoleni komunisty.

Podzemní katolická církev nadále projevuje nedůvěru církvi oficiální a vztah mezi oběma církvemi může být i vysloveně nepřátelský. V některých venkovských společenstvích, například v provincii Che-pej, existují dva kostely, jeden patřící oficiální a druhý podzemní církvi. Podzemní církev odmítá biskupy oficiální církve jakožto nelegitimní, komunistické a spatřuje v nich doklad mocenských zásahů do života církve; někteří kněží i věřící druhé strany vytýkají naproti tomu podzemní církvi teologické zpátečnictví a sektářství.

Neoficiální jednání mezi Vatikánem a čínskou vládou existovala už na přelomu tisíciletí. V té době panovala mlčenlivá shoda, podle níž papež nejmenoval nové biskupy podzemní církve a čínská strana snášela snahy biskupů oficiální církve o uznání jejich svěcení Vatikánem. Nicméně i v tomto období docházelo k biskupským svěcením bez dohody s Vatikánem, což vedlo v čínském katolicismu k protestům a sporům. Papež Benedikt XVI. kritizoval v dopise čínským katolíkům počínání katolického „vlasteneckého společenství“ jako odporující církevnímu právu, dodal ale také, že řešení tohoto vleklého problému „nemůže být dosaženo trvalým sporem s civilními autoritami země“. [3]

Před nástupem současného šéfa strany Si Tiň-pchinga byla většina biskupů oficiální církve uznána jak vládou, tak papežem. Ti v protokolárních rozhovorech veřejně prohlašovali, že si přejí jednotu s papežem a aby papež navštívil Čínu, v kostelích a modlitebnách byly vystaveny papežovy obrazy. Jak na takové sbližování Vatikánu s oficiální církví reagovali zástupci podzemní církve, není dostatečně známo. Její představitelé se trvale snažili nepřitahovat na sebe pozornost úřadů a k ožehavým otázkám se vyjadřovali jen vzácně. Ve skutečnosti ale v poslední době dochází v některých diecézích i ke sblížení oficiální církve s podzemní.

Hledání smyslu v bohatnoucí společnosti

Významný hospodářský růst v posledních desetiletích umožnil většině Čínského obyvatelstva dosáhnout určitého blahobytu a jeho menší Části skutečně zbohatnout. Ve velkých Čínských městech dnes lidé žijí v podobné konzumní společnosti jako na Západě. V šířícím se konzumním opojení s jeho doprovodným hrubým materialismem se začíná ozývat otázka po smyslu toho všeho nebo aspoň po morálním kompasu v něm. Mnoho Číňanu začíná hledat hodnotovou orientaci v tradiční čínské filosofii, v buddhismu a jediném skutečně čínském náboženství, kterým je taoismus. Dokonce i milionáři a straničtí funkcionáři si nechávají žehnat své luxusní vozy buddhistickými mnichy a stavitelé mrakodrapu si vyprošují od taoistických mistrů Feng-Šui ověření svých konstrukcí. Buddhistická a taoistická poutní místa jsou o tradičních svátcích přeplněná poutníky a bohatí podnikatelé z mrakodrapů nechávají stavět nové buddhistické a taoistické chrámy, aby tím získali dobrou karmu, a mezi své odborné poradce zvou buddhistické mnichy

Přitažlivě působí i křesťanské domovní modlitebny, zvláště protestantských denominací. Shromažďují se v nich skupinky věřících k modlitbě a ke studiu Písma. Církevní pastoři a presbyteři jsou zde voleni nebo jsou prostě „samozvaní“. Domovní modlitebny vznikají z nedostatku velkých kostelu i ze snahy zachovat opravdové osobní vztahy mezi nevelkým počtem účastníku a nevystavovat se úřednímu dohledu. Stát tyto modlitebny podobně jako katolické domovní modlitebny částečně toleruje, zároveň ale často také šikanuje a obecně od nich vyžaduje, aby se spojily s oficiálně uznanými protestantskými církvemi.

Postavení katolíků je nesnadné; tito věřící žijí především na venkově, postiženém exodem obyvatelstva do městských aglomerací a oficiálně vyžadovanou urbanizací. Důsledkem je často rozpad rodinných vztahu, a tím i ztráta nové generace, vyrůstající mimo rodiny i věřícího společenství. Počet katolíků stagnuje nebo klesá.[4]

Počínštěné náboženství

V roce 2012 se dostal k moci Si Ťin-pching. Jak se brzy ukázalo, je to opravdový ideologický hardliner. Začal prosazovat marxismus a komunismus a jeho reakcí na nový fenomén hledání smyslu v čínské společnosti se stal program čínského nacionalismu ve spojení se „socialistickým jádrem“. Západní hodnoty považuje Si tin-pching za nebezpečné ohrožení tohoto programu, a i když o náboženství už nemluví jako o opiu lidstva, zavádí jeho přísnou kontrolu. Ideologickým nástrojem je přitom „počínštění náboženství“.[5]

Znamená to přijetí komunismu jako vedoucí ideologie i v náboženské oblasti; z něj pak plyne povinnost přijmout socialistickou samovládu komunistické strany. Zakázáno je „cizinecké vměšování“ pod náboženskou rouškou. Čínský vládce dokonce od náboženských projevů (katecheze, homiletiky apod.) vyžaduje soulad se současným čínským stupněm rozvoje a s čínskou kulturou.

Takto chápané počínštění se požaduje především od západního křesťanství a od islámu, ale je vyžadováno i od stoupenců buddhismu a místního taoismu. Stranické vedení se obává současného islámu a také v exilu žijícího dalajlámy: islám i podpora dalajlámy by mohly vyústit do separatistického hnutí. Všem náboženským společenstvím je proto uložena povinná výuka vedená v duch počínšťování.

Výzvy k počínšťování jsou doprovázeny donucovacími opatřeními. V provincii Če-fiang byly například v roce 2014 strženy při velké akci stovky křížů z kostelních budov V minulém roce zde bylo zrušeno několik protestantských domovních modliteben a pastoři byli zatčeni. Děti se nesmějí učit katechismus a nesmějí vůbec vstupovat do kostelu, v nichž byly namnoze namontovány hlídací kamery které dovedou rozeznat a identifikovat obličeje vstupujících osob. Různé problémy se objevují i v aktivitách charitativních zařízení, která mohou být v souladu s novým zákonem vydaným k tomuto účelu lépe kontrolována. Cílem je „zabránit“ jejich případným aktivitám „ohrožujícím národní bezpečnost“, a ze stejného důvodu je jim také zakázáno přijímat dary ze zahraničí.

Oficiální katolická církev předložila v souladu s nařízením komunistické strany svou „pětiletku (2018—2022) počínšťování katolicismu“.[6] Cíl je zřejmý: přizpůsobení společenské orientace čínské společnosti, na níž musí jednoznačně spolupracovat i čínští křesťané. Tuto orientaci Si Ťin-pening nazývá „čínským snem“ o silné a blahobytné Číně. Povinností všech, a tedy i křesťanů, je milovat vlast a akceptovat vedení komunistické strany, která k tomuto cíli vede celý národ. Pro celý dokument je příznačné, že se nikde výslovně nezmiňuje o papeži jakožto hlavě církve. Místo toho zdůrazňuje plnou autonomii a samostatné zaměření činnosti čínské církve a jen na dvou místech se zmiňuje o církvi obecné a o vatikánském koncilu.

Vyhlášeným záměrem dokumentu je větší pozornost, kterou je nutné věnovat v průběhu kněžské formace tradiční čínské kultuře; dokument obsahuje i neupřesněný založit výzkumný ústav „čínské katolické kultury“ a vydat nové dějiny katolické církve v Číně. V sakrální hudbě, architektuře a umění se má prosazovat čínský styl — ten nemá být „pozápadněný“. Tato tendence se ostatně už v čínském křesťanství projevuje delší dobu. Tak budou vypadat důležité katolické zásad) ve spojení se socialistickou společenskou realitou, se tu nedozvíme.

Naděje plynoucí z dohody

Si tin-pching vyhlašuie tažení proti „vměšování Západu“ a nové úsilí o „počínštění‘ ale zároveň překvapivě akceptuje „prozatímní“ dohodu s Vatikánem. Doposud se projevovala plná nezávislost čínské katolické církve na vatikánském „vměšování“ papeže. Dnes ale připouští čínská vláda papežskou součinnost při jmenování čínských biskupů. Možná tu sehrála svou úlohu údajná Si tin-pchingova úcta k jezuitům, jejichž někdejší misionáři jako Matteo Ricci nebo Adam Schall na císařském dvoře odvedli kus dobré práce. Možná sehrála svou úlohu také laskavá papežská gesta.

Úspěch papežovy snahy spojit oficiální katolickou církev s podzemní ovšem nepochybně také umožňuje čínským úřadům lepší kontrolu všech katolíků v zemi. Příštím krokem by mohlo být navázání diplomatických styků s Pekingem a zrušení těchto styků s Tchaj-wanem. To by byl velký úspěch Pekingu.[7]

Kritikové jako např. hongkongský kardinál Zen se domnívají, že se papež poněkud „předal“. Oficiální čínská katolická církev dohodu přivítala. Z prostředí podzemní církve se ale ozvala kritika a tu sdílejí s někteří církevní hodnostáři mimo Čínu s tím, že martyrium podzemní církve dnes má vést ke spolupráci s oficiální větví, s níž podzemní církev neučinila v minulosti příliš dobré zkušenosti. Radost ze spojení obou větví kalí současné represálie proti náboženským společnostem a nařízené počínštění budí obavy z dalšího omezování místo vytoužené větší svobody.

Papežovo touhu novém, jednotném počátku nebude snadné uspokojit. Mnohá biskupství v zemi jsou neobsazená. Jaký úděl očekává podzemní biskupy a věřící? Přijme čínská vláda tyto osoby, doposud považované za nespolehlivé, do oficiální církve? A přijmou věřící podzemní cirkve biskupy (a také věřící) dosud považované za kolaboranty? Cesta ke míru bude dlouhá, spojená církev se ale bude moci spojenými silami všech účinněji věnovat pastoraci. „Šedesát let nejistoty a rozštěpenosti napáchalo v čínském katolicismu velké škody. Je nejvyšší čas pracovat na zacelení těchto ran.“ [8]

Petra Kolonková bylo dlouholetou korespondentkou listu Frankfurte Allgemeine Zeitung v Číně a jihovýchodní Asii.

Článek z revue Etudes 4/2019 přeložil Petr Kolář SJ.

POZNAMKY:

[1] https://press.vatican.va!content!salastampalanlbollettinoIpublico 2018/09 2ó 180926b.html. Přesný obsah dohody není doposud k dispozici (14. 02. 2019).

[2] www.catholicnewnewsagency.com/newscardinal-zen the-vancan-isbadly mishaodling china-situation- 19677.

[3] http://w.vatiean.va/content/benedict-xvi!delletters/documents/ht_ben-xviet 20070327 china-note.html.

[4] Posledns údaje o počtech členu jednotlivých náboženských společenství se nacházejí in: China heute XXXVII (2018), 1(197), 31 44; pro Čínu se udavají následujíc; počty; 185 milionů buddhistu; protestanti v domácích společenstvích spolu s oúcialně existujícími společenstvími: 23—40 milionů; katolíci s 5 miliony v ohciálních společenstvích a s dalšími 5 miliony v podzemní církvi jsou nejmenšs z pěti oůciálně uznaných náboženskych společenství.

[5] Viz např. jeho projev k naboženské otázce v časopisu Chino heute XXXVII(2016) 2, 72 74.

[6] Srov. Chino heote XXXVII (2018) 4,220—228.

[7] S touto spekulací přichazí list South China Morning Post (článek č. 2132205), vycházející v Hongkongu.

[8] Tak komentuje dohodu Jerome Heyndriks CICM časopisu China heute XXXVII (2018) 1(197), 28—30.

Související: http://slatinany.farnost.cz/petice-za-propusteni-ujgurskeho-profesora-v-cine.html

Vznik: 08.11.2019 14:47, Autor: rkoblizek, Titul: 567 'Universum: Církev v Číně', Kategorie: co_nas_zaujalo |