Respekt: Rusko věří příběhům, ze kterých jde strach. Může se to změnit?

šerše mnoha komentářů ohledně příčiny a budoucnosti ruské války. Vybírám z ní:

Starý ruský vtip vypráví o dvou lovcích, kteří vyrazili na lov medvědů. Protože zvířata žijí v odlehlém kraji, je potřeba na místo doletět letadlem a pilot lovce cestou upozorňuje, že do letadla se vejde pouze jeden medvěd. Mužům se ale podaří zastřelit hned dva a plni hrdosti na svůj výkon dovlečou obě zvířata k letadlu. Námitky pilota, že budou příliš těžcí, nakonec umlčí storublový úplatek. Letadlo se s úpěním odlepí od země, nějakou dobu se snaží udržet ve vzduchu, ale pak se zřítí k zemi. Když se potlučené osazenstvo vymotá z trosek, ptají se lovci pilota, kde jsou. „Na stejném místě, kde jsme takhle spadli loni,“ zní odpověď.((S medvědem v letadle • RESPEKT))

9. května Vladimir Putin na Rudém náměstí ve svém projevu naznačil, kde leží kořeny současné ruské agrese. „Naši vojáci s nepřítelem bojovali u Moskvy, Leningradu, Kyjeva i Minsku, Stalingradu i Kursku, Sevastopole i Charkova,“ vzpomněl Putin na boje z druhé světové války. „A tak jako v minulosti, i dnes na Donbase bojují vojáci za náš lid, za bezpečnost domoviny, za Rusko.“((S medvědem v letadle • RESPEKT))

"Útok na Ukrajinu je ... pokračováním příběhu, který se táhne ruskými dějinami po staletí a který ovlivňuje, jak Rusko vnímá samo sebe i svět kolem. Je to příběh o zemi a společnosti, kterou představa o vlastní výjimečnosti v kombinaci s obavou z okolního světa vedla ke snaze neustále rozpínat svoji moc a agresivně si podrobovat své sousedy."((S medvědem v letadle • RESPEKT))

„ruské velmocenské ambice i vnímání sebe sama vždy stály na představě, že Ukrajina je sice specifickou, ale nedílnou součástí Ruska“. Na vazbách na Kyjevskou Rus postavili první ruští carové zakládající příběh vznikajícího státu a v 19. století se pak začalo pracovat pracovat i s teorií, že ruský národ se skládá ze tří větví: velkoruské, maloruské (tedy ukrajinské) a běloruské. A dnešní Rusko, píše Plokhy, se po rozpadu sovětské říše těžce vyrovnává s tím, že jeho současné politické hranice neodpovídají jeho velmocenským představám a snům o imperiální velikosti.((S medvědem v letadle • RESPEKT))

Územní zisky však nebyly zadarmo. „Rusko si svá nová panství podrobovalo represemi, vojenskou přítomností a rusifikací nových území, kdy veškeré úřady, školství nebo univerzity fungovaly jen v ruštině,“. Za expanzi tak podle ní Rusko platilo ještě jinak než finančně: vznikem masy neloajálního obyvatelstva v hranicích státu nebo těsně za nimi.((S medvědem v letadle • RESPEKT))

Pro carskou říši se Západ stal zdrojem inspirace i obav a ruské elity opakovaně řešily, zda se mají pokoušet Západ dohnat, nebo být hrdí na ruskou – jakkoli v západní perspektivě „zaostalou“ – odlišnost. „Typicky ruské je, že násilná expanze vyplývá z kvazináboženského a pseudomesiášského pojetí dějin. Vytvořili si síť národního a společenského sebeklamu, v níž žijí a kterou se snaží vnutit světu.((S medvědem v letadle • RESPEKT))

Menší státy kolem svých hranic pak Rusko vnímalo jako území, na kterých velmoci rozehrávají své hry. „Ať za carů, bolševiků nebo Putina, Rusko na světové mapě vždy vidělo jen několik velmocí, s nimiž je dobré dělat diplomacii a čas od času respektovat i jimi nastavené limity, ale všichni ostatní jsou jen žetony v pokeru. A vy usilujete o to mít je vyrovnané na své straně stolu, protože když nejsou vaše, tak jsou soupeře,“((S medvědem v letadle • RESPEKT))

[caption id="" align="alignnone" width="1200"]

Rusko se změnilo v tvrdě autoritářský stát a může se stát hlavním protivníkem Západu. Rusku se nepodařilo využít prostoru, který mělo po rozpadu Sovětského svazu, aby se změnilo. „Ruské elity, hlavně ty, které se tvářily jako liberální, selhaly a nedokázaly porážky ve studené válce využít k tomu, aby z Ruska udělaly zemi postavenou na vládě práva,“ „Rusové si možná budou muset prožít úplnou diktaturou, než se znovu pokusí vydat na cestu liberálních reforem,“((S medvědem v letadle • RESPEKT))

V blízké budoucnosti Putina neodstaví od moci síla občanské společnosti. Současný vládnoucí režim si dal dobrý pozor, aby jakéhokoli schopného vyzyvatele zavraždil, uvěznil nebo jinak odstranil a nedovolil vyrůst dalším silným politikům. Ruská opozice je pak po letech represí rozbitá. Putinův režim používá na ruskou společnost stejné hybridní strategie, jaké se pak pokoušel uplatňovat i vůči západním zemím: jejich cílem bylo vytvořit dojem, že je nemožné rozpoznat rozdíl mezi pravdou a lží a odradit lidi od zájmu o veřejné dění.((S medvědem v letadle • RESPEKT))

„Demokratizace se v Rusku zdiskreditovala v devadesátých letech a nyní se to stejné děje nacionalistickému proudu,“ Není tak úplně jasné, z čeho by měla opozice ideově čerpat, aby mohla nějakou alternativu představit. Válka na Ukrajině pak podle historičky cestu ke změně ještě víc zkomplikuje. „Na Ukrajině nevraždí Putin, ale dvě stě tisíc ruských vojáků. Silové složky jsou dnes páteří ruské společnosti, prostoupily ji a lidé nebudou chtít, aby se zločiny vyšetřily,“((S medvědem v letadle • RESPEKT))

To ovšem neznamená, že se Rusko v příštích letech nemůže změnit. Jeden ze scénářů takovéto proměny počítá s tím, že válkou vyčerpané Rusko upadne do područí Číny a z její nelítostné náruče bude po pár letech ještě rádo prchat zpátky směrem k Západu. Druhý možný – a podle odborníků docela reálný – scénář proměny říká, že Rusko současné tlaky neunese a celé se rozpadne. Ačkoli se na to občas zapomíná, Rusko je státem zastřešujícím více než sto národů a existuje v něm i přes dvacet autonomních republik, které často tvoří národy se silnou kulturní identitou. ((S medvědem v letadle • RESPEKT))

„Rusko musíme brát takové, jaké dnes je, a to je diktatura, která vede již několikátou agresivní válku za sebou. Na vytváření budoucnosti je potřeba se aktivně podílet a to teď znamená nedopustit, aby Ukrajina padla,“ Česko i Západ se tak dnes nacházejí v situaci, kdy za svou hranicí budou mít nebezpečnou, nevypočitatelnou říši, která se zřejmě v blízké budoucnosti jen tak nezmění. „To ale nemusí být tak hrozný osud. Finové mají dlouho po boku ruského medvěda, který je už jednou napadl, a dokážou s tím žít. Naučit se žít s trvalým nebezpečím může být dobrý tmel pro národy, aby začaly racionálně uvažovat o svém osudu.((S medvědem v letadle • RESPEKT))

 (také zde: Respekt: Rusko věří příběhům, ze kterých jde strach. Může se to změnit? – slatinak.cz)

út 31.5.2022 Pardubice a on-line: Seminář pro učitele: Islám a jeho vliv na Blízkém východě v průběhu půl druha tisíciletí

Ve spolupráci s Univerzitou Pardubice připravujeme seminář, určený přednostně učitelům středních škol. Proběhne v úterý 31. května 2022 od 13:00 do 16:15 v pardubickém Divadle D29 a online na platformě YouTube.

Hosty budou: prof. PhDr. Eduard Gombár, CSc. a PhDr. Miroslav Belica

Na seminář bude se můžete přihlásit zde.

Více informací v Pozvánce.

Zde najdete Plakát.

Anotace:

Eduard Gombár: Islám a jeho vliv na Blízkém východě v průběhu půl druha tisíciletí

• Islám jako monoteistické náboženství, komparace s judaismem a křesťanstvím, základy islámské věrouky.
• Klasický islámský vojensko-politický univerzalismus, sunnitský chalífát a šíitský imámát, tradiční geopolitika a džihád.
• Střet s Evropou: „Východní otázka“ a „Velká hra“ a reakce islámského světa: modernizace a reformy podle evropského vzoru, nacionalismus, vojenské převraty, autoritativní režimy a demokratizační procesy.
• Islámský fundamentalismus (Muslimské bratrstvo) a islamismus (al-Qá´ida, Islámský stát, hnutí Tálibán) ve snaze obnovit klasický vojensko-politický univerzalismus.

Miroslav Belica: Moderní Sýrie

• Geopolitická a nábožensko-etnická specifika Syrského regionu na křižovatce mezi třemi kontinenty.
• Společenská a politická charakteristika tradičních obchodně statkářských sunnitských elit v Damašku a Halabu a emancipace venkovských elit prostřednictvím armády.
• Arabský nacionalismus a baasistické hnutí, vojenské převraty a menšinový alavitstký režim generála Háfize al-Asada (1970-2000) a jeho syna Baššára al-Asada (od 2000).
• Dlouhodobé vztahy Československa se Sýrií v obchodní a politické oblasti a role českého zastupitelského úřadu v období občanské války.

Další semináře Kontextů humanity najdete zde.

Válka na Ukrajině, pomoc utečencům hlavně v našem regionu

Válka – slatinak.cz

Německý soud odsoudil spopracovníka syrského režimu za zločiny proti lidskosti

Německý soud odsoudil bývalého syrského zpravodajského důstojníka na čtyři a půl roku vězení za spoluúčast na zločinech proti lidskosti. Agentura, pro kterou pracoval, hrála klíčovou roli při potlačování pokojných prodemokratických protestů, které vypukly proti režimu prezidenta Assada v roce 2011.

Prokurátoři v Koblenzu úspěšně tvrdili, že 44letý Eyad al-Gharib pomohl v roce 2011 zatknout demonstranty, kteří byli později mučeni a zavražděni.

Němečtí prokurátoři se při zahájení řízení dovolávali zásady „univerzální jurisdikce“ pro závažné trestné činy.

https://www.bbc.com/news/world-europe-56160486

Al-Gharib byl souzen na základě zásady „univerzální jurisdikce“, kde mohou být jednotlivci stíháni za závažné trestné činy proti mezinárodnímu právu. Právníci a obránci lidských práv v Sýrii se uchýlili k této cestě, protože Rusko a Čína blokují v Radě bezpečnosti OSN komplexní proces mezinárodní spravedlnosti.

Dnešní proces vytváří precedens pro další případy proti syrskému režimu. Ve skutečnosti již podobné případy připravují v Norsku, Švédsku a Francii a další vysoce postavený úředník je zde v Koblenzu stále souzen. Na politické úrovni vysílá evropským zemím jasný signál: že není v pořádku budovat s Asadem politické vztahy, protože pod jeho dohledem jsou páchány zločiny proti lidskosti.

(The Syria Campaign)

Sýrie vstoupila do 9. roku války a konec je v nedohlednu

Člověk v tísni

„STÁLE JSME TADY!” I PO 8 LETECH VÁLKY, MILIONY CIVILISTŮ V SÝRII ŽIJÍ NA POKRAJI KATASTROFY

Idlíb, Sýrie – V pátek 15. března Sýrie vstoupila do devátého roku války. I po osmi letech konfliktu je každý třetí Syřan ve své vlastní zemi vysídlen z domova, dva ze tří Syřanů se neobejdou bez nějaké formy pomoci a 5 milionů lidí žije v oblastech s kritickou potřebou humanitární pomoci. Více zde.

Vatikánské rádio

Kardinál Zenari: Sýrie vstoupila do devátého roku války

Sýrie. Nikdo si neuměl představit, kam až dojde tento konflikt, říká apoštolský nuncius v Sýrii, kardinál Mario Zenari. Na začátku 9. roku války zveřejnila italská charita 45. dossier shrnující základní data o této ztrýzněné zemi.

„Přesný počet obětí se patrně nikdy nedozvíme. Skutečností však je, že mezinárodní společenství přestalo mrtvé počítat.“ Údaje shromážděné v italské zprávě nicméně načrtávají poměrně zřetelný obraz o nesmírném utrpení, kterým syrský národ prochází od 15. března 2011. 83% populace žije v chudobě, téměř 6 milionů Syřanů odešlo ze země a dalších 6 milionů je vnitřních vysídlenců. Přes 13 milionů lidí, což je bezmála veškeré obyvatelstvo, které setrvalo v zemi, potřebuje humanitární pomoc ve zdravotnické oblasti.

Svědkem celého válečného období je apoštolský nuncius Mario Zenari, který po dobu konfliktu neopustil Damašek. Nikdo si nedokázal představit, že dojdeme až tak daleko, že konflikt bude pokračovat jako lavina, která pohřbila více než půl milionu lidí a rozsévala zmar a smrt,“ říká pro Vatikánský rozhlas:

„Oficiální datum připadá na dnešek, ale všichni víme, že konflikt nezačal přesně 15. března, ale o několik dní dříve. A představte si, že jiskrou, která zažehla požár, který posléze zachvátil celou Sýrii, byl oficiálně protirežimní nápis, který děti ve městě Deraa napsali na zeď školy. Děti se nicméně staly obětí číslo jedna tohoto krvavého konfliktu. Před několika dny zveřejnil UNICEF statistiky dětí zabitých v Sýrii za rok 2018 – bylo jich 1106. Nejvyšší cenu tedy platí děti a ženy, které ovdověly a zůstaly samy často s početnou rodinou, nezřídka s osmi i více dětmi. Chtěl bych tedy připomenout tyto dvě kategorie lidí, které trpí nejvíc: ženy a děti. Další věcí, která je zřejmá a všudypřítomná, je rostoucí chudoba. Lidé doufali, že až přestanou padat bomby a rakety, bude možné vrátit se k normálnímu životu. Ale není tomu tak. Chudoba se stále šíří a lidé jsou velmi zklamaní.“  - Říká apoštolský nuncius v Sýrii, kardinál Mario Zenari. 

zdroj: https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=29125

 

Třetina imigrantů přišla v roce 2016 do Evropy ze Sýrie

Podle Eurostatu hrálo v roce 2016 prim následujících pět zemí, odkud přišlo nejvíc žadatelů o azyl (procenta vyjadřují podíl z celkového počtu žádostí): Sýrie (27,8 %), Afghánistán (15,2 %), Irák (10,5 %), Pákistán (4,0 %) a Nigérie (3,8 %). Syřanů, kteří utíkají ze země postižené válkou, bylo v minulém roce ze všech žadatelů nejvíc – přes 334 000 osob. Z Afghánistánu zase utíkají zejména lidé, kteří v posledních 15 letech pracovali pro mezinárodní společenství, a kterým nyní při postupném návratu Tálibánu k moci hrozí pronásledování. V meziročním srovnání přibylo nejvíce žadatelů o azyl z Nigérie (roku 2015 to bylo 30 000 a roku 2016 přes 46 000 nových žadatelů o azyl).

https://www.clovekvtisni.cz/co-delame/migrace-v-souvislostech/migracni-statistiky-4518gp

Na řecký ostrov Lesbos připlouvá denně 200-300 uprchlíků z Turecka

Možná by i naše země měla přestat blokovat a bojkotovat a jen kritizovat společný postup EU vůči ilegální migraci a měla by se aktivně účastnit projednávání reformy azylového systému s vlastní konstruktivní nabídkou solidárního přístupu, jak mimojiné tvrdí i zpráva diskusní a informačí sdružení českých státních a nestátních organizací (vláda, ministerstvo, neziskovky...) Národního konventu (více zde: https://www.narodnikonvent.eu/2018/03/28/doporuceni-budouci-podoba-migracni-politiky-eu/).

Zdá se totiž, že dohoda s Tureckem z roku 2016 přestává fungovat, jak plyne z následujícího svědectví:

"Turecko polevuje v hlídání hranice, zvyšuje se příchod uprchlíků na řecké ostrovy i přecházejících pevninskou hranici. Starosta Mytiléné na ostrově Lesbos nám potvrdil, že po mnoha měsících klidu, který zajistila „dohoda EU-Turecko“ z dubna 2016, se situace mění a denně připluje na pobřeží ostrova Lesbos 200-300 uprchlíků.  Pokud se jejich příliv nezastaví, hrozí opravdu kritická situace. Lidé na ostrově Lesbos jsou obětmi neschopnosti řecké a turecké vlády zabránit dalším nelegálním přechodům hranice. Ani pomoc Frontexu (Evropská pobřežní a pohraniční stráž) není zatím dostatečně efektivní."

(https://www.sojdrova.cz/zpravy/2018/04/mezi-migranty-jsou-tisice-nezaopatrenych-deti)

ČRo plus: Když globální problémy řešíme lokálně - pohled na dnešní dobu a strachy očima sociologa

Člověk v tísni: portál s aktuálními informacemi o migraci

https://www.clovekvtisni.cz/cs/migrace

Informace lidí, kteří víc než většina jiných komentátorů, ví, o čem mluví. 

Dokument o bombardování Aleppa: The White Helmets

Dokument z roku 2016 The White Helmets popisuje život a záchranné práce v syrském Aleppu. Jeden ze 5ti dokumentů nominovaných na Oskara 2017. Dobrý snímek pro dokreslení suchých zpráv z novin.

Bohužel, na obchodu se zbraněmi, který roste (zdroj), se podílí i naše země (zdroj z 2008).