Články zařazené v kategorii "co_nas_zaujalo":
Aby si pro radu nepřišli manželé pozdě...
Problémy v komunikaci
„Hlavními důvody rozchodu partnerství jsou vedle nevěry problémy v komunikaci, nedostatek pozornosti a malá snaha problémy řešit,“ říká Valéria Šmýrová s tím, že mnohým z nich i rozpadům rodin lze předcházet právě vhodnou prevencí.
Katarína Dubělčíková, vedoucí poradenství Centra pro rodinu a sociální péči, uvádí, že na jejich ostravské centrum se obrací stále více lidí (až 500 párů ročně), a to i navzdory tomu, že lidé u nás pomoc v manželské krizi příliš nevyhledávají. „Vedle konzultací, mediací či psychologického poradenství nabízíme také primární prevenci,“ říká a vyjmenovává mezi nimi přípravu na manželství, kurzy efektivního rodičovství, Cestu efektivní komunikace (ta vznikla na základě poptávky klientů), Školu rodičovských kompetencí, manželská setkání, víkendy podporující vztahy v rodině a další.
Marie Oujezdská pak vysvětluje, že veškeré tyto aktivity zájemci najdou na rozcestníku www.rodinnysvaz.cz, kde jsou kontakty na všechna rodinná centra v ČR. Existuje i celá řada dalších preventivních programů online, kurzy Alfa, manželské večery, manželská setkání a podobně. Web www.manzelumnablizku.cz nabízí zase semináře a rozhovory o naslouchání, které vznikly ve spolupráci s Knihovnou biskupství brněnského.
Aby si pro radu nepřišli pozdě - Katolický týdeník (katyd.cz)
KaTyd: Nebát se otevřít kostel
Nebát se otevřít kostel - Katolický týdeník (katyd.cz)
Při letní procházce rozpáleným městem se v kostele kromě stínu, příjemného chládku a krásného umění dá najít ještě mnohem víc. Musí být ale odemčeno. Potvrzují to zkušenosti ze Znojma.
Nalezne Syn člověka na zemi otevřený kostel, až přijde? Ilustrační snímek Petr Polanský / Člověk a Víra
Farářka z evangelické církve při ekumenické bohoslužbě poznamenala: „Vy máte jednu výhodu, máte kostely, které vám samy přitahují lidi. K nám do sboru jen tak někdo nepřijde.“ Vídeňský kardinál Christoph Schönborn říká: „Když někam přijdu, nejprve se ptám, zdali je otevřený kostel.“
Když někdo hledá Boha, obvykle nepřijde hned s připravenými otázkami na faru, ale zajde jen tak do kostela. Jako by se s prvními učedníky chtěl zeptat: „Mistře, kde bydlíš?“ Otevřené dveře chrámu jsou proto symbolem církve otevřené pro společnost. Církev je společenství věřících lidí, které se schází v kostele. Bohoslužba dodává zážitek společenství. A kostel o tom má svědčit, i když tam právě žádné společenství není. Zůstává v něm živá stopa, paměť, znamení živé církve.
Církev jako organizace může u některých vyvolávat negativní reakce, ale kostel tím zatížen není. Je místem setkání člověka s Bohem a Boha s člověkem. Člověk proměňuje prostředí kostela, když se tam modlí, když tam prožívá společenství. Kostel pak proměňuje člověka, když ho nechá na sebe působit. Je to němá, ale působící stopa, která sama přitahuje.
Ztrhané kliky hlavních dveří nepřístupných kostelů jsou mementem. Minimem je otevřený kostel s mříží ve dveřích, ideálem je přístupná chrámová loď, kterou lze snadno oddělit elektronickým zabezpečovacím systémem – např. od presbytáře. Naše zkušenost z turistického místa je taková, že lidé vyhledávají samotu s Bohem v tichu kostela, často schovaní za sloupem. Když přijde někdo hlučný, zvednou se a odejdou. Obvyklou námitkou bývá: Vždyť nám to vykradou. 90. léta už máme za sebou, vzácné plastiky a obrazy se dají pro jistotu vyměnit za kvalitní kopie. Paradoxem je, že se vykrádaly častěji kostely zavřené.
Problémem ve městech jsou spíš někteří návštěvníci z řad bezdomovců nebo narkomanů. Ale pamětliví pravidla, že každý dobrý úmysl bude nejprve vyzkoušen, se nesmíme nechat odradit takovými občasnými zjištěními, jako je rozbitá pokladnička nebo loužička v koutě. Ředitel znojemské městské zeleně vypráví o své zkušenosti z rozmísťování květin po městě: „Musíte mít trpělivost a vytrvalost. Nejprve vám to budou krást, pak to bude někdo ničit a pak si teprve lidé zvyknou a vychovají se. Po několika letech je to bez problému.“
Kostel, který je přístupný pouze za vstupné s průvodcem, je o svůj jedinečný dar připraven. Naopak, když přijde návštěvník do otevřeného kostela i při svatbě, křtu nebo nedělní mši, potichu vklouzne dozadu a neruší. Kulturně vzdělaný člověk – a to náš návštěvník bývá – v kostele automaticky ztichne. Často pak hovoří o tom, že tento zážitek dostal jako bonus.
S čím by se měl takový návštěvník v kostele setkat? Nabízí se srovnání s přírodou. Sezení na vyasfaltované ploše nás moc neobohatí. Naopak zelená plocha, les, voda, hory nebo mraky působí samy o sobě. Naše oči hledají, u čeho by se mohly zastavit, co by mohlo pomoci pozvednout mysl. A někdy stačí i přirozené světlo, zvláště při východu či západu slunce, plamen zapálené svíce, sakrální umění…
Napsat Bohu SMS
To vede pak k nabídce: napsat svou „SMS Bohu“ a vložit do připraveného koše. Tyto SMS předčítáme při čtvrteční večerní adoraci, abychom to přijali za své, a pak je předáváme ještě řeholním sestrám. Je to hlavně pro ty, kdo nemají žádné společenství, nikdy by o modlitbu nepožádali a tady je anonymní příležitost. Velká otevřenost a občas i reakce na vyslyšené prosby jsou povzbuzením i pro nás. Podobně slouží návštěvní kniha, kde je možné sdělit své dojmy, automaticky omezuje potřebu zanechávat monogramy po zdech.
Obecným a oblíbeným náboženským úkonem je zapálení svíce s nějakým úmyslem. Plamen je zpřítomněním tohoto úmyslu a jeho pokračováním. K tomu má být v kostele vymezený bezpečný prostor. Modlitba Otče náš v různých světových jazycích na zdi předsíně je pak pro cizince milé překvapení, pro domácí zase příležitost se s cizinci pomodlit a něco se také naučit. S nabídkou nekonečného množství náboženských tiskovin různé kvality si však běžný člověk obvykle neví moc rady.
Zmíním ještě jednu zkušenost a radu v turisticky hojně navštěvovaném místě. V aktuální dobu si sednout do zpovědnice, nechat otevřené dveře, dát na židli lístek, že je příležitost k rozhovoru nebo zpovědi, a v klidu si něco číst. Za chvíli přijdou okukovat nějaké děti a pak tam někdo postává, až promluví, že když tady vidí příležitost a má teď o dovolené čas, chtěl by se na něco zeptat – a obvykle je to něco, k čemu by nikdy nedošlo, nebýt této příležitosti. A stačí tak málo, jen tam chvíli být. A třeba beze slov vzbuzovat Ježíšovu otázku: „Co byste chtěli?“
Mons. JINDŘICH BARTOŠ. Autor je farářem a děkanem ve Znojmě
Co jsme se o sobě a církvi dozvěděli ze syndoních dotazníků?
Z článku Patnáct tisíc snů o církvi - Katolický týdeník (katyd.cz) Vydání: 2022/29 Velehrad v myšlenkách na Ukrajinu, 12.7.2022, Autor: Michael Martínek
Do synodálního procesu se zapojilo asi 15 tisíc lidí z 1 100 farností (tedy z každé druhé u nás – pozn. red.), v nichž vytvořili dva a půl tisíce diskusních skupin a odevzdali o něco více zápisů. Byla by škoda, kdyby nečinností těch, kdo nesou odpovědnost, byl opět zmařen, podobně jako se to stalo po národním církevním sněmu před dvaceti lety. Bezmála tři tisíce zápisů zároveň tvoří úctyhodný výzkumný materiál. Ten by si zasloužil odbornou analýzu, která by mohla pomoci při hledání další cesty naší církve.
Po čem toužíme
Při srovnávání obsahu syntéz z jednotlivých diecézí překvapuje jejich nápadná podobnost. Dá se říct, že závěry, ke kterým se synodální skupinky dopracovaly, jsou na celém území naší republiky v zásadě stejné. Oproti očekávání nenajdeme ani velký rozdíl mezi názory křesťanů v Čechách a na Moravě.
Účastníci si uvědomili, že odpovědnost za selhání církve často nesou její konkrétní představitelé nebo necitlivě nastavené struktury, ale zároveň že může jít o selhání nás všech, neboť církev tvoříme všichni. Často také projevili zájem scházet se dál, pokračovat v započaté diskusi i po skončení synodálního procesu, případně také přijmout odpovědnost za realizaci svých návrhů.
Rovněž jsme si uvědomili, že všichni máme stejné touhy: toužíme po hlubším životě s Bohem, po vytváření harmonického společenství, po předávání evangelia. Snažíme se takové vztahy vytvářet, ale často se nám to nedaří. A konečně toužíme sdílet svou víru s těmi, kdo ji nemají, ale zjišťujeme, že většina z nich nerozumí našemu jazyku nebo nechápe naše argumenty. A tak žijeme v napětí mezi těmito touhami a malou schopností je naplňovat.
Třetí věc, kterou jsme se o sobě dozvěděli, je možná klíčem k oběma předchozím: hlavní překážkou v realizaci těch krásných cílů je špatná komunikace v církvi, zejména mezi laiky a příslušníky kléru. Často jde o příliš autoritativní rozhodování ze strany kněží a biskupů, ale také o pasivitu ze strany laiků. Potvrzuje se tak teze papeže Františka, že největším problémem dnešní církve je klerikalismus.
S čím se dá začít hned
Většinu problémů, o nichž se mluvilo, lze řešit na úrovni farností, tedy doma a hned: vést dialog mezi farníky o kontroverzních věcech, snažit se o lepší komunikaci mezi věřícími a farářem, zlepšit práci ekonomických a pastoračních rad, zprůhlednit finanční hospodaření, zapojit více laiků do liturgických a katechetických služeb apod. Věřící v některých farnostech spolu se svým farářem si to uvědomili a už teď na tom pracují.
Další návrhy se týkají problémů na úrovni diecéze. Nejčastěji je zmiňována neprůhlednost finančního hospodaření, absence pastoračních a evangelizačních projektů, nepřítomnost laiků v poradních grémiích, nedostatečný kontakt farníků s biskupem a jeho úřadem. I tyto věci lze řešit bez zbytečného prodlení: předpokladem je na jedné straně zájem ze strany biskupa a jeho úřadu, na druhé straně aktivní spoluodpovědnost věřících.
O některých návrzích ze synodálních diskusí je třeba uvažovat na úrovni celocírkevní. Nejčastěji je zmiňován problém množství a kvality kněží (včetně návrhu na dobrovolnost celibátu), postavení ženy v církvi (včetně diskuse o jáhenském, případně i kněžském svěcení) nebo vstřícnější pastorační přístup k těm, kdo z různých důvodů nesmějí přistupovat ke svátostem.
P. Michael Martinek SDB. Autor je salesián, působí na VOŠ Jabok a také jako vězeňský kaplan. Podílel se na zpracování synodálních dokumentů v litoměřické diecézi. Svá zamyšlení natáčí na videa pod názvem „Teplické komentáře“.
Dominik Pecka: Člověk je tvor náboženský... jako to kuřátko
...Kuře musí míti někoho, za kým by běhalo. Není-li kvočny, běhá za kýmoliv. Živý to obraz duše, která ctí Boha. Člověk je tvor náboženský. Nectí-li pravého boha, ctí nepravého. Duše věří. Ateismus - prázdné slovo. Nějakého boha má každý, i kdyby to mělo být vlastní břicho. Každý něco vzývá, každý slouží svému bohu. Každý mu přináši nejvzácnější oběti. Ateisto, jak se povznášíš na křídlech pýchy a chceš se podobati orlu, když jsi jen ubohým kuřátkem, jež piští úzkostí a hladem...
Skryté paprsky - sbírky esejů
Autor: Dominik Pecka
Název části: Domácí zvířata
https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2006-05-01-15-30-00/
minuta 7:30-9:00
denik.cz: Martin přijel do Slatiňan na černém koni. Na bílém nepřijel ani na Vysočinu.
Svátek svatého Martina si ve čtvrtek připomněli ve Slatiňanech originálním způsobem. Na oslavu Dne veteránů navázali příjezdem svatého Martina. Průvod dětí a dalších zájemců ho doprovodil od místního hřebčína až před stejnojmenný kostel.1
Meteorologickou stanici ve Svratouchu na Chrudimsku o svátku svatého Martina obklopuje zeleň, sníh letos nenapadl. Rekordní „bílý kůň“ přicválal na kopec ve Žďárských vrších v roce 1995, kdy o Martinu meteorologové naměřili sněhovou pokrývku vysokou 23 centimetrů.2
(použité fotografie poskytl farní úřad)
R.Rohr: Modlitba nemá změnit vůli Boha, ale má nás učinit ochotnými nechat se změnit Bohem
Richard Rohr, in his daily meditation, points out that prayer is not about changing God (to do what we want), but being willing to let God change us. Or, as Step Eleven states, “praying only for the knowledge of [God’s] will for us and the power to carry it out.” Our willingness to find God in our own struggle with life – and let it change us – is our deepest and truest obedience to God’s eternal will.
Are you willing to let God change you? - Faithwalking -
Papež se setkal s Róbertem Bezákem
V rámci návštevy Slovenska sa pápež František stretol aj s emeritným trnavským arcibiskupom Róbertom Bezákom. Prijal ho spolu s príbuznými na pôde apoštolskej nunciatúry v Bratislave pondelok 13. septembra v popoludňajších hodinách okolo tretej hodiny.
Stretnutie nebolo avizované v oficiálnom programe apoštolskej cesty Svätého Otca. Na otázky novinárov jeho uskutočnenie potvrdil hovorca Svätej stolice Matteo Bruni týmito slovami:
„Dnes popoludní sa pápež František ešte pred odchodom na návštevu Centra Betlehem stretol na Nunciatúre s Jeho Excelenciou Róbertom Bezákom, emeritným trnavským arcibiskupom, spolu s jeho rodinou.“
Bezák v Televíznych novinách na Markíze povedal, že jeho stretnutie s pápežom nebolo pracovné, panovala na ňom rodinná atmosféra a nerozoberali jeho rehabilitáciu.
Bezák tvrdí, že rozprávať by sa o tom nedalo počas chaosu návštevy, keď nad hlavami lietajú vrtulníky a pohybujú sa po meste ťažkoodenci.
Hovoril tiež, že keďže bol pozvaný na stretnutie pápeža s prezidentkou do záhrady jej paláca, nestihol prísť na stretnutie do katedrály skôr a vojak ho nepustil ďalej.
zdroj: https://svetkrestanstva.postoj.sk/88032/papez-frantis-ek-sa-stretol-na-nunciatu-re-s-arcibiskupom-ro-bertom-beza-kom 14/9/2021
zdroj: https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2021-09/papez-se-setkal-s-arcibiskupem-bezakem.html
Bývalý trnavský arcibiskup Róbert Bezák slúžil koncom júna vo Vatikáne súkromnú omšu s pápežom Františkom, s ktorým potom aj večeral. Odvolaný arcibiskup to povedal v diskusii časopisu .týždeň.
Bezák sa stretol s pápežom 24. júna, Svätý Otec ho pozval slúžiť omšu v Dome sv. Marty. „Pre mňa toto je rehabilitácia, už inú nepotrebujem. Naozaj, otvorili sa dvere, pápež ma uviedol do kaplnky v Svätej Marte a mal som možnosť slúžiť ja sám s pápežom Františkom omšu. Viacej nepotrebujem,“ uviedol Bezák.
Arcibiskup Bezák sa momentálne stará o svoju mamu v Bernolákove, kde môže aj verejne slúžiť omše. Podľa vlastných slov však nechce z miestneho kňaza spraviť svojho sekundára.
zdroj: 26/7/2021 https://www.postoj.sk/84472/robert-bezak-sa-citi-rehabilitovany-s-papezom-sluzil-omsu-a-dali-si-zmrzlinu
Rozhovor s novým chrudimským duchovním správcem
Podrobnější plány pro svůj život v Chrudimi v tuto chvíli nemá.
Podrobné plány pro svůj život v Chrudimi v tuto chvíli nemá. Důlěžité je teď pro něj aby v původní farnosti dokončil rozdělanou práci, rozloučil se s lidmi a přestěhoval.
Ohledně rekonstrukcí zatím a zvláště PM má jen obecnější představu, co všechno je potřeba ještě udělat. Mám zkušenosti s opravou zatím jen menších kostelů.
zdroj: chrudimskenoviny.cz - Nový katolický farář Jan Šlégr nastoupil do služby v Chrudimi
Světový den prarodičů a seniorů 25. července
Poselství Svatého otce Františka ke Světovému dni prarodičů a seniorů
Milí dědečkové, milé babičky!
„Já jsem s tebou po všechny dny“ (srov. Mt 28,20) je příslib, který dal Pán učedníkům předtím, než vystoupil na nebe, a který dnes opakuje i tobě, milý dědečku a milá babičko.
Tobě. „Já jsem s tebou po všechny dny“ jsou slova, jimiž bych se rád jako římský biskup a jako senior, stejně jako ty, na tebe obrátil u příležitosti prvního Světového dne prarodičů a seniorů; celá církev je ti nablízku – lépe řečeno je nám nablízku: má o tebe starost, má tě ráda a nechce tě nechat samotného!
Vím dobře, že toto poselství se k tobě dostává v těžké době. Pandemie byla neočekávanou a zuřivou bouří, která se snesla na život každého, ale nám starým připravila specifickou zkoušku, zkoušku mnohem tvrdší. Mnozí z nás onemocněli a někteří odešli nebo viděli, jak dohasíná život jejich manželských partnerů a jejich drahých. Mnozí byli nuceni žít po velmi dlouhou dobu izolováni v samotě.
Pán zná všechna naše utrpení přítomné doby. On je po boku těch, kdo prožívají bolestnou zkušenost, že jsou odsunuti stranou. Naše samota – kvůli pandemii ještě tvrdší – mu není lhostejná. Tradice vypráví, že i svatého Jáchyma, Ježíšova dědečka, odloučili od jeho společenství, protože neměl děti. Jeho život – stejně jako život jeho manželky Anny – byl považován za zbytečný. Ale Pán mu poslal anděla, aby ho utěšil. Když celý smutný zůstával za branami města, zjevil se mu Pánův posel, aby mu řekl: „Jáchyme, Jáchyme, Pán vyslyšel tvou vytrvalou modlitbu.“[1] Na jedné známé Giottově fresce[2] se ukazuje noční výjev; je to jedna z bezesných nocí, kdy se navracejí vzpomínky, starosti a touhy, na něž jsme mnozí z nás zvyklí.
Avšak i když se všechno zdá temné jako v těchto měsících pandemie, Pán i nadále posílá anděly, aby utěšili naši samotu a opakovali nám: „Já jsem s tebou po všechny dny.“ Říká to tobě, říká to mně, říká to všem. Právě to je smysl tohoto Dne. Přál jsem si, aby se poprvé slavil v letošním roce, po dlouhé izolaci a při stále pomalém návratu ke společenskému životu; aby ke každému dědečkovi a každému starému muži, ke každé babičce a každé staré ženě – zvláště k těm, kdo jsou mezi námi nejosamělejší – přišel na návštěvu anděl!
Někdy bude mít tvář našich vnuků, jindy našich příbuzných, dávných přátel nebo těch, které jsme poznali právě v této těžké době. V tomto období jsme se naučili chápat, jak důležitá jsou pro každého z nás objetí a návštěvy. Jak mě rmoutí, když vím, že na některých místech to ještě stále není možné!
Avšak Pán nám posílá své posly i prostřednictvím Božího slova. On nedopouští, aby v našem životě někdy chybělo. Přečtěme si každý den stránku z evangelia, modleme se žalmy, čtěme proroky! Budeme dojati z Pánovy věrnosti. Písmo nám rovněž pomůže pochopit, co Pán dnes žádá od našeho života. On totiž posílá dělníky na svou vinici v každou denní hodinu (srov. Mt 20,1–16) a v každém období života. Já sám mohu dosvědčit, že jsem dostal povolání stát se římským biskupem, když jsem už dosáhl, abych tak řekl, důchodcovského věku a nepředstavoval jsem si, že dokážu dělat ještě něco nového. Pán je nám vždy blízko, vždycky s novými výzvami, s novými slovy, se svou útěchou, ale je nám vždycky blízko. Vy víte, že Pán je věčný a nikdy neodchází do penze. Nikdy.
V Matoušově evangeliu říká Ježíš apoštolům: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (28,19–20). Tato slova se dnes obracejí i na nás a pomáhají nám, abychom lépe pochopili, že naším povoláním je chránit kořeny, předávat víru mladým a starat se o malé. Poslouchejte dobře: Jaké je naše povolání dnes, v našem věku? Chránit kořeny, předávat víru mladým a starat se o malé. Na to nezapomínejte.
Nezáleží na tom, kolik je ti let, jestli ještě pracuješ nebo už ne, jestli jsi zůstal sám nebo máš rodinu, jestli ses stal prarodičem v mladším nebo v pozdějším věku, jestli jsi ještě samostatný nebo už potřebuješ asistenci; protože neexistuje věk odchodu do penze od úkolu hlásat evangelium, od úkolu předávat tradice vnukům. Je třeba se vydat na cestu a především vyjít ze sebe a začít něco nového.
I pro tebe existuje obnovené povolání v tomto rozhodném dějinném okamžiku. Zeptáš se: Ale jak je to možné? Moje síly se vyčerpávají a nemyslím si, že už toho tolik zmůžu. Jak se mohu začít chovat jiným způsobem, když žiji podle svých navyklých pravidel? Jak se mohu věnovat někomu, kdo je ještě chudší, když tolik musím myslet už jen na svou rodinu? Jak mohu rozšířit svůj pohled, když mi není dovoleno vyjít ani ze svého bydliště? Není snad moje samota příliš těžkým balvanem? Kolik z vás si klade tuto otázku: Není snad moje samota příliš těžkým balvanem? I samotnému Ježíšovi byla adresována otázka tohoto druhu, když se ho Nikodém ptal: „Jak se může člověk narodit, když je starý?“ (Jan 3,4). To se může stát – odpovídá Pán – když otevřeme své srdce pro působení Ducha Svatého, který vane, kam chce. Se svobodou, kterou má, vchází Duch Svatý všude a koná, co chce.
Jak jsem vícekrát opakoval, z krize, do níž nás svět vrhá, nevyjdeme stejní: vyjdeme jako lepší, nebo horší. „Kéž Bůh dá […] aby to nebyla jen další v řadě nesčetných tragédií v dějinách, z které nebudeme schopni se poučit – máme tvrdou hlavu. Kéž nezapomeneme na všechny ty staré lidi, kteří zemřeli kvůli nedostatku respirátorů […] Kéž tato nesmírná bolest není zbytečná, ale pobídne nás, abychom učinili rozhodný krok k novému životnímu stylu. Kéž jednou provždy objevíme, že potřebujeme jeden druhého a že jsme si jeden druhému dlužníky, aby naše lidská rodina znovu ožila“.[3] Nikdo se nezachrání sám. Jsme dlužníci jedni druhých. Všichni jsme bratři a sestry.
V této perspektivě bych ti chtěl říci, že je tě zapotřebí pro vytváření zítřejšího světa v bratrství a sociálním přátelství; světa, v němž budeme žít – my se svými dětmi a vnuky –, až se bouře utiší. Všichni „se zapojme aktivně do obnovy a podpory naší zraněné společnosti“.[4] Mezi různými pilíři, které mají podpírat tuto novou stavbu, jsou tři, které ty můžeš vztyčovat lépe než ostatní. Tři pilíře: sny, paměť a modlitba. Pánova blízkost dodá síly i těm nejkřehčím z nás, aby se vydali na nové cesty – na cesty snů, paměti a modlitby.
Prorok Joel jednou vyslovil tento příslib: „Vaši starci budou mít věštecké sny a vaši jinoši uzří vidění“ (3,1). Budoucnost světa je ve spojenectví mezi mladými a starými. Kdo jiný než mladí může převzít sny starců a nést je vpřed? Ale proto je třeba i nadále snít; sny o spravedlnosti, o míru a o solidaritě umožňují, aby naši mladí měli nová vidění a aby se mohla budoucnost vytvářet společně. Je třeba, abys i ty svědčil, že z prožité zkoušky lze vyjít obnovený. A jsem si jistý, že nebude jediná, protože ve svém životě jsi měl mnoho dalších zkoušek a dokázal ses z nich dostat. Pouč se i z těchto zkušeností, aby ses z toho dostal i teď.
Sny jsou proto propleteny s pamětí. Mám na mysli to, jak cenná je bolestná zkušenost války a nakolik se z ní nové generace mohou poučit o hodnotě míru. A ti z vás, kdo zažili bolest válek, mají toto poselství předávat dál. Udržovat živou paměť je skutečným posláním každého starce: mít živou paměť a přinášet ji druhým. Edith Brucková, která přežila drama holokaustu, řekla, že „osvítit byť i jen jediné vědomí stojí za námahu a bolest, abychom si udrželi živou vzpomínku na to, co se stalo“. A pokračuje: „Pro mě je paměť životem.“[5] Mám na mysli také své prarodiče i ty z vás, kdo museli emigrovat a vědí, jak krušné je opustit vlastní domov, stejně jako to dnes prožívají mnozí, kteří hledají svou budoucnost. Paměť může pomáhat v budování lidštějšího a přívětivějšího světa. Bez paměti však nelze budovat nic; bez základů dům nikdy nepostavíš. Nikdy. A základem života je paměť.
A konečně modlitba. Jak jednou řekl můj předchůdce papež Benedikt, svatý stařec, který se i nadále modlí a pracuje pro církev: „Modlitba starých lidí může chránit svět a pomáhat mu výrazněji než námaha mnohých.“[6] To řekl téměř na konci svého pontifikátu v roce 2012. Je to krásné. Tvá modlitba je cenným zdrojem; je to jedna plíce, které se nemůže církev ani svět odříkat.[7] Zvláště v dnešní době, tak obtížné pro lidstvo, kdy se všichni na jedné loďce plavíme po rozbouřeném moři pandemie, není tvá modlitba za svět a za církev marná, ale naznačuje všem, že mají pokojně důvěřovat v dosažení přístavu.
Milá babičko, milý dědečku, závěrem svého poselství bych chtěl i tobě poukázat na příklad jednoho blahoslaveného – brzy svatého – Charlese de Foucaulda. Žil jako poustevník v Alžírsku a v tomto periferním prostředí „vyjádřil přání cítit se jako bratr každého člověka“.[8] Příběh jeho života ukazuje, že i v samotě své pouště je možné prosit za chudé celého světa a stát se skutečně bratrem a sestrou pro všechny.
Prosím Pána, aby i díky jeho příkladu každý z nás rozšířil své srdce a učinil ho citlivým pro utrpení těch posledních a schopným prosit za ně. Kéž se každý z nás naučí opakovat všem, a zvláště těm mladším, slova útěchy, kterými jsme dnes byli osloveni my: „Já jsem s tebou po všechny dny.“ Kupředu a odvahu! Ať vám Pán žehná.
Dáno v Římě u Sv. Jana Lateránského dne 31. května 2021, na svátek Navštívení Panny Marie
FRANTIŠEK
(zdroj)
Modlitba k prvnímu Světovému dni prarodičů a seniorů 25. července 2021
Děkuji ti, Pane,
za útěchu tvé přítomnosti:
i v časech osamocení
jsi ty mou nadějí a důvěrou,
jsi mi skálou a útočištěm od mládí!
Děkuji ti, že jsi mi dal rodinu
a požehnal mi dlouhým životem.
Děkuji ti za chvíle radosti i těžkostí,
za sny, které se v mém životě již splnily,
i za ty, které mě teprve čekají.
Děkuji ti za tento čas obnovené plodnosti,
ke kterému mě voláš.
Dej mi, Pane, více víry,
učiň mě nástrojem svého pokoje,
nauč mě, jak objímat ty, kdo trpí víc než já,
jak nepřestávat snít
a o tvých divech vyprávět novým generacím.
Chraň a veď papeže Františka a církev,
aby světlo evangelia dosáhlo až na konec světa.
Sešli svého Ducha, Pane, ať obnoví svět,
aby se utišila bouře pandemie,
chudí došli útěchy a skončily se války.
Podpírej mě v mé slabosti
a pomáhej mi žít naplno
každý okamžik, který mi dáváš,
v jistotě, že ty jsi se mnou po všechny dny
až do konce věků.
Amen.
(zdroj)
APOŠTOLSKÁ PENITENCIÁRIE
aby se zvětšila zbožnost věřících, a pro spásu duší, na základě pravomocí, které jí svěřil nejvyšší pontifex František, z božské prozřetelnosti papež, přihlédla k prosbám, které nedávno přednesl E. D. Kevin Joseph Farrell, kardinál svaté římské církve, prefekt Dikasteria pro laiky, rodinu a život, u příležitosti prvního Světového dne prarodičů a seniorů, který nejvyšší pontifex nedávno stanovil na čtvrtou neděli v měsíci červenci, uděluje dobrotivě z nebeských pokladů církve plnomocný odpustek.
Tento odpustek, který mohou přivlastnit jako pomoc i duším v očistci, mohou za obvyklých podmínek (svátostné vyznání, přijetí eucharistie a modlitba na úmysl nejvyššího pontifika) získat prarodi-
če, senioři a všichni věřící v Krista, jestliže se budou dne 25. července 2021 v duchu kajícnosti a motivováni láskou účastnit u příležitosti prvního Světového dne prarodičů a senio rů slavnosti, které bude předsedat Svatý otec František v papežské vatikánské bazilice, anebo se zúčastní různých obřadů, které se budou konat po celém světě.
Tento »Soud milosrdenství« navíc uděluje plnomocný odpustek, který mohou věřící
získat téhož dne, jestliže věnují úměrný čas a skutečně nebo pomocí komunikačních
prostředků navštíví staré sestry a bratry, kteří se nacházejí v nouzi a těžkých situacích (jsou
například nemocní, opuštění, nemohoucí a podobně).
Nemocní staří lidé a všichni, kdo z vážné příčiny nemohou vycházet z domu, budou
také moci získat plnomocný odpustek, jestliže se zřeknou jakéhokoliv hříchu a mají úmysl
splnit, jakmile to bude možné, tři obvyklé podmínky, a připojí se k posvátným obřadům
tohoto světového dne duchovně, zvlášť v době, kdy se budou slova nejvyššího pontifika a
obřady šířit prostřednictvím televize, rozhlasu i nových sociálních sítí; milosrdnému Bohu
přitom obětují své modlitby a bolesti nebo obtíže vlastního života.
Aby se přístup k získání Božího odpuštění, otvíraného klíči církve, při laskavém pas-
týřském přístupu usnadnil, žádá tato penitenciárie snažně, aby se všichni kněží pověření fa-
kultami zpovědníků ochotně a velkoryse věnovali slavení svátosti pokání.
Tento dekret bude platit v první Světový den prarodičů a seniorů. Jakákoliv ustanovení, kte-
rá jsou s tímto v rozporu, nejsou na překážku.
Dáno v Římě, v sídle Apoštolské penitenciárie dne 13. května, na Nanebevstoupení Páně,
roku vtělení Páně 2021.
MA U R O KARDINÁL PIACE NZA
velký penitenciář
Krzysztof Nykiel
regent
Nerušil - SPD - arcibiskupství
Zde budu shromažďovat relevantní odkazy ke kauze Nerušil, abychom tomu lépe porozuměli. Máte-li nějaké věcné a pravdivé (i z "druhé strany"), rád je doplním.
15.11.2017 https://www.lidovky.cz/domov/lidovci-kritizuji-duku-za-dopis-okamurovi-chtel-jsem-byt-jen-zdvorily-tvrdi-kardinal.A171115_114217_ln_domov_ele
7.9.2018 akademický rozbor neslučitelnosti politiky SPD a křesťanství - Diplomová práce: Analýza vztahu zásad sociální nauky církve a stanovisek hnutí Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (obhájeno, za 1)
13.7.2021 https://www.seznamzpravy.cz/clanek/lidrem-spd-v-praze-ma-byt-spravce-dukova-facebooku-169520
15.7.2021 https://www.mediar.cz/radnim-ceskeho-rozhlasu-budu-dal-rika-nerusil-ktery-jde-do-voleb-za-spd/
16.7.2021 Osobní postoj Benedikta Mohelníka ke kandidatuře p.Nerušila a úloze p.Duky https://www.facebook.com/benedikt.mohelnik/posts/530393601419160 (katolický kněz, teolog a dominikán, v letech 2006–2018 provinciál české provincie dominikánů. Je šéfredaktorem Revue Salve a proděkanem KTF UK https://cs.wikipedia.org/wiki/Benedikt_Tom%C3%A1%C5%A1_Moheln%C3%ADk)
lídři SPD do parlamentu v 2021: https://www.spd.cz/volby2021/seznam-lidru-volby-do-ps-2021/ "Praha - Mgr. Josef Nerušil – člen Rady Českého rozhlasu, odborný pracovník Arcibiskupství pražského"
15.7.2021 https://tisickrate.cz/dukuv-clovek-jako-lidr-spd-v-praze-teprve-zacatek/ (satira)
aktuality v RSS formátu