Články zařazené v kategorii "co_nas_zaujalo":
Iniciativa smíření 2020 při 400-letém výročí bitvy na Bílé Hoře k odpuštění mezi církvemi
Doprovodné akce:
út 15.9.2020 setkání v Modletíně u Horního Bradla v komunitě Benedikt, která se stará o postižené. Na Modletíně pořádáme v úterý 15.9.2020 od 17 hodin setkání, na které zveme všechny lidi z okolí, kterým toto smíření leží na srdci a chtějí se o něm dozvědět více. Setkání povede David Loula a Serafin Beníček, kteří jsou jedni z organizátorů Iniciativy, na programu budou podrobnější informace o Iniciativě, zpěv chval, modlitby, případně sdílení vlastních příběhů a také nějaké dobroty. jedním z charismat Benediktu je, že jsme místem setkávání naprosto rozdílných lidí, takových, kteří by se spolu jen těžko setkali. Jsme místem setkávání, které někdy bývá impulsem pro nové přátelství, boření předsudků, rozvoj lidskosti nebo nové spolupráce a synergie, která by jinak nikoho nenapadla. Díky Bohu za to vše.
Proto jsme se rozhodli připojit se svým dílem k Iniciativě smíření 2020, která v duchu evangelia zve v předvečer 400-letého výročí bitvy na Bílé Hoře k odpuštění mezi církvemi, uzdravení bolestí a deklaraci smíření a spolupráce v jednotě. Vnímáme, že charakter českého národa je zatížen historickými zraněními, které se negativně projevují ve všech oblastech života společnosti (česká „malost“ - strach z odpovědnosti, nerespektování autority, „o nás bez nás“, …). Jsme přesvědčeni, že plánované setkání na Bílé hoře je událost, která bude mít uzdravující dopad nejen na spolupráci mezi církvemi, ale také na české srdce a dění ve věcech veřejných.
19.a 20.9.2020 Praha - Bílá hora: historická bitva 18. září 2020 přivítá Praha tisíce vojáků z celé Evropy, kteří se 19. a 20. září 2020 utkají v historické akci - rekonstrukci bitvy, která se před 400 lety v Praze odehrála. Představí se jezdci na koních, bojiště protnou pyrotechnické efekty a výstřely z děl. Letos premiérově nebude chybět ani velký historický průvod, který se vydá z Písecké brány v Praze 6 na Hradčanech až na Pohořelec v Břevnově. Akci organizuje Občanské sdružení Bílá hora 1620 za podpory městské části Praha 6 ve spolupráci s magistrátem hl. m. Prahy. více zde: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/200228na-podzimu-si-pripomeneme-400-let-od-bitvy-na-bile-hore
8.11.2020 Praha - Bílá hora: Ekumenická bohoslužba a umístění Kříže smíření. Autorem tohoto díla je bratr Abraham Fischer z benediktinského opatství v Meschede (v blízkosti Dortmundu), který je mimo jiné také autorem plastiky "Christuskreuz", který byl vytvořen pro Ekumenickou bohoslužbu v Hilsdesheimu v březnu 2017 - v roce výročí reformace. A byl použit později i na evangelickém Kirchentagu. Kříž bude vyroben z kombinace velmi stabilních materiálů vhodných pro venkovní instalaci – z Corten oceli a z modře barveného titanu. Více zde: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/200228na-podzimu-si-pripomeneme-400-let-od-bitvy-na-bile-hore
13.10.2020 Praha - konferenci o významu Bílé hory v českých dějinách Ekumenická Komise pro církevní dějiny 17. století připravuje také konferenci o významu Bílé hory v českých dějinách, která proběhne 13. října 2020. Jde opět o společnou aktivitu Ekumenické rady církví a České biskupské konference, která proběhne formou přednášek a panelových diskuzí k roli Bílé hory při utváření české národní a konfesní identity. Více zde: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/200228na-podzimu-si-pripomeneme-400-let-od-bitvy-na-bile-hore
Kostely jako márnice. Probudí tento koronavirový fenomén církev?
Hospodářské noviny: Tomáš Petráček - Kde byla církev v době krize? Ukázalo se, jak je odtržená od potřeb lidí. Místo návratu k podstatě řeší, jak se přimknout k moci
(autor je katolický teolog, kněz a církevní historik)
https://archiv.ihned.cz/c1-66794270-kde-byla-cirkev-v-dobe-krize
Max Kašparů: Co se stalo s naší dobou?
Text hledající příčiny a možnou cestu ven ze zklamání ze společnosti, kterým někteří trpí.
Autor (před měsícem oslavil 70. narozeniny) autorizoval tento text 15.6.2020 e-mailem. Web autora: https://maxkasparu.estranky.cz/
Pravidla dialogu
Jak vést diskusi, abychom se nepohádali? Aby nás obohatila a nerozdělila, nerozhádala?
Kdo to někdy zkusil, tak jistě potvrdí, že to rozhodně není jednoduché. Někdo má dar, někdo se to musí učit. Já patřím mezi ty druhé a proto se mi, myslím, už několikrát vyplatilo vzpomenout si na typy z tohoto "minimanuálu": https://lidevpohybu.eu/metodika/program-jak-to-zvladnout/jak-vest-diskuse/
Tomáš Holub: Bůh nás netrestá, ale je na naší straně, nechme se jím vést
Jiný pohled má plzeňský biskup:
V Komentáři týdne pro Radio Proglas plzeňský biskup Tomáš Holub hovoří o současné době, kdy celý svět řeší problém pandemie: „Samozřejmě, v takové chvíli se vždycky objeví lidé, kteří začnou křičet, že vědí, proč se to stalo, a zvláště pro některé je to prý spravedlivý a odpovídající trest za to, jak se vzdálili od hodnot, které my křesťané vyznáváme. Já vás moc prosím, abychom se takovýmto voláním, které je voláním Sirén, jež nás lákají do hlubin beznaděje, pomsty a nadřazenosti, nenechali svést.“
Celý proslov zde, nahrávka zde.
Kinc Aleš: Nakažení
NAKAŽENÍ
Pdo sloupem na nároží
žebrá Syn Boží
v cárech a hadrech z mlhy.
Krvavé hleny vykašlává.
Cetky a tretky hážeme mu
a jinde voláme mu:"Sláva!"
Dnes v noci umře na ulici,
ráno ho odklidí.
Již vzhůru hrobníci a kameníci!
Syn Boží vstoupil do lidí.
Co po něm zbyde?
Plechovka, berle, harmonika.
A láska k lidem.
Smrt v množném čísle tyká.
19.3.2020
SeznamZprávy: Náš svět je ne-mocný. Češi to ale v těžkých časech umí, říká Halík
Z články vybírám:
V Česku není v důsledku pandemie možné pořádat mše.
Lze jít nyní například ke zpovědi? Lze si představit, že by svátosti probíhaly na dálku?
Svátost smíření vyžaduje osobní kontakt a jsem přesvědčen, že i mše se má konat jako osobní setkání, nikoliv jako televizní program. Proto na sítě dáváme pouze promluvy, eucharistie je něco jiného. „Hostina na dálku“ je poněkud absurdní. Jsem přesvědčen, že „půst od svátostí“ může být také dobrou zkušeností, že víru lze živit i jinak. Můžeme tento půst přijmout také jako výraz solidarity s těmi, které církev od svátostí odstrkuje – například lidi žijící po rozvodu v pouze civilním manželství.
Jak by mohla podle vás pomoci katolická církev?
Jakou úlohu by teď tedy církve měly ideálně sehrát?
Církev by měla být tím, čím ji chce mít papež František: „polní nemocnicí“. Papež touto metaforou míní, že by neměla dlít v pohodlné „splendid isolation“ od světa, nýbrž vycházet ze svých hranic a pomáhat tam, kde jsou lidé fyzicky, psychicky, sociálně a duchovně zraňováni.
Vidíte pro současnou situaci ve společnosti nějaké podobenství v bibli?
Doporučuji knihu Job. Ta je velkým varováním před tím, abychom tváří v tvář utrpení netrousili laciné náboženské fráze.
Co bychom si ze současné situace měli vzít jako ponaučení do budoucna?
Pandemie nám ukazuje, že náš svět je ne-mocný. Dlouho jsme byli opojeni mocí: nejen komunisté si mysleli, že „poručíme větru, dešti“, že vezmeme do své režie přírodu a dějiny, využijeme bezuzdně všechny možnosti, které nám poskytla technika, že se nebudeme ptát, zda všechno, co můžeme (ve smyslu: dokážeme), také můžeme ve smyslu „smíme“ (zda je to morálně přípustné a zodpovědné).
Jan Patočka mluvil o „silách dne“ (mravně nekontrolované moci vědo-techniky), které vedou do noci tragického ztroskotání. Byli jsme příliš sebejistí, mysleli jsme si, že mechanismus vědeckotechnického pokroku je posvátná kráva, která nás poveze bezpečně ke světlým zítřkům, že všechno máme pod kontrolou, a tudíž vše je nám dovoleno. Musíme se jako civilizace – tedy počínaje každým z nás – změnit: být pokornější, ukázněnější, zodpovědnější.
Manuály pro domácí nedělní bohoslužbu
Po zrušení veřejných bohoslužeb může mít někdo oprávněnou potřebu oddělit nějak jinak duchovně neděli od ostatních dnů. Nabízí se hned několik možností:
- Pastorační středisko Arcibiskupství pražského nabízí pokyny ve dvou provedeních: pro dospělé a pro rodinu s dětmi.
- Rodinný rituál Slavení dne páně inspirovaný židovskými domácími pobožnostmi podle letohradského faráře (nyní v důchodu) Václava Vacka.
(zde je prostor pro další tipy)
Postní kapky - On-line postní zamyšlení na každý den
Chvála Kristu!
Bratři a sestry,
protože jste v minulém roce odebírali Postní kapky 2019, obracím se na
Vás, abych Vám tuto postní aktivitu nabídl i v letošním roce.
Pokud chcete, aby Vám od Popeleční středy každé ráno přišel e-mail s
inspirujícími texty, tak prosím o vyplnění tohoto jednoduchého
webového formuláře na stránce:
http://postnikapky.cz/email-postni-kapky/
Postní kapky 2019 budou také k dispozici jako mobilní aplikace pro
telefony s Androidem. Stáhnout si ji můžete na Google Play - Postní
kapky 2020
https://play.google.com/store/apps/details?id=cz.hofirek.kapky2019
A pokud Vám budou stačit SMS kapky, tak se podívejte na tuto stránku:
http://postnikapky.cz/sms-postni-kapky/
Postní kapky budou také k dispozici na webu: http://postnikapky.cz
A ještě jedna prosba. Přepošlete tento e-mail svým přátelům, aby se
tato nabídka dostala k co nejvíce lidem. Díky.
Přeji požehnaný den.
P. Petr Hofírek
Poselství Svatého otce FRANTIŠKA k 28. světovému dni nemocných 11. února 2020
„Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi,
a já vás občerstvím“ (Mt 11,28)
Drazí bratři a sestry!
1. Slova, která Ježíš vyslovuje: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím“ (Mt 11,28), odhalují tajemnou cestu milosti, jež se ukazuje prostým lidem a nabízí posilu unaveným a vyčerpaným. Tato slova vyjadřují solidaritu Syna člověka, Ježíše Krista, se zarmouceným a trpícím lidstvem. Kolik lidí trpí na těle i na duchu! Slovy „pojďte ke mně“ volá všechny, aby přišli k němu, a slibuje jim úlevu a osvěžení. „Když je Ježíš vyslovuje, má před očima lidi, s nimiž se každý den setkává na ulicích Galileje; mnozí jsou lidé prostí, chudí, nemocní a postavení na okraj vinou tíhy zákona a nespravedlivého sociálního systému… Tito lidé stále chodili za ním, aby naslouchali jeho slovu – slovu dávajícímu naději“ (Angelus, 6. července 2014).
Při 28. světovém dni nemocných se Ježíš obrací se svým pozváním na nemocné a utlačované i na chudé, kteří vědí, že jsou úplně závislí na Bohu. Byli zraněni těžkou zkouškou a potřebují uzdravení. Tomu, kdo prožívá úzkost ze své vlastní zranitelnosti, bolesti a slabosti, Ježíš Kristus nenakládá zákony, ale nabízí mu milosrdenství, to znamená svou osobní útěchu. Ježíš hledí na zraněné lidstvo. Má oči, které vidí, které si všímají, protože hledí do hloubky a nejsou lhostejné, ale zastavují se a pohlížejí na celého člověka, na každého člověka v jeho zdravotní situaci, aniž by někoho vyřazovaly, ale každého zvou, aby vstoupil do jeho života a zakoušel něhu.
2. Proč Ježíš chová tyto city? Protože on sám se stal slabým, zakoušel lidské utrpení a pak dostával posilu od Otce. Vskutku pouze ten, kdo osobně prožil tuto zkušenost, dokáže být pro druhé útěchou. Utrpení má různé těžké podoby: nevyléčitelné a chronické nemoci, psychické choroby, onemocnění, která potřebují rehabilitaci nebo paliativní léčbu, různá postižení, dětské a stařecké nemoci… V těchto situacích mnohdy konstatujeme nedostatek lidskosti, a proto se pro celkové uzdravení člověka ukazuje jako potřebný personalizovaný přístup k nemocnému, kdy léčba se spojuje se starostlivostí. Při nemoci cítí člověk, že je ohrožená nejen jeho fyzická integrita, ale také jeho vztahová, rozumová, citová a duchovní stránka. Proto vedle léčby očekává i podporu, povzbuzení a pozornost… zkrátka lásku. Kromě toho je u nemocného jeho rodina, která trpí a také vyžaduje povzbuzení a blízkost.
3. Drazí nemocní bratři a sestry, nemoc vás zvláštním způsobem staví mezi ty, kdo „se lopotí a jsou obtíženi“, a tak přitahují pohled Ježíšova srdce. Z něho přichází světlo pro vaše temné chvilky a naděje ve vaší sklíčenosti. On vás zve, abyste šli k němu: „Pojďte.“ V něm totiž najdete sílu překonat nepokoj a otázky, jež ve vás vyvstávají při této „noci“ těla a ducha. Kristus nám sice nedal žádné recepty, ale svým utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním nás osvobozuje od útlaku zla.
V takovéto situaci zajisté potřebujete místo, kde byste se mohli posílit. Církev chce stále více a stále lépe být „hostincem“ milosrdného Samaritána, jímž je Kristus (srov. Lk 10,34), to znamená domem, kde můžete nacházet jeho milost, jež se vyjadřuje srdečností, přijetím a úlevou. V tomto domě se budete moci setkávat s lidmi, které Boží milosrdenství uzdravilo z jejich zranitelnosti a kteří vám dokážou pomoci nést kříž tím, že otevřou svá zranění, skrze něž můžete spatřovat horizont přesahující nemoc a získávat pro svůj život světlo a vzduch.
K tomuto útěšnému dílu ve prospěch nemocných bratří patří i služba zdravotnických pracovníků, lékařů, ošetřovatelů, zdravotního a administrativního personálu, pomocníků a dobrovolníků, kteří svou zdatnou prací dávají pocítit přítomnost Krista, jenž poskytuje útěchu, přijímá nemocného a uzdravuje jeho rány. Ale i tito muži a ženy jsou zranitelní a trpí svými nemocemi. Zvláště pro ně platí, že „když jsme obdrželi Kristovu posilu a útěchu, jsme povoláni k tomu, abychom se sami stávali posilou a útěchou pro bratry a s mírným a pokorným postojem napodobovali svého Mistra“ (Angelus, 6. července 2014).
4. Drazí zdravotničtí pracovníci, každý diagnostický, preventivní a léčebný úkon i každá výzkumná činnost, léčba a rehabilitace jsou určeny nemocnému člověku; podstatné jméno „člověk“ má vždy přednost před přídavným jménem „nemocný“. Ať je proto vaše konání vždy zaměřeno na důstojnost a na život člověka, bez jakýchkoli ústupků aktům, jež mají povahu eutanazie, asistované sebevraždy nebo likvidace života, a to ani tehdy, kdy je stav nemoci nezvratný.
Ve vztahu k hraniční zkušenosti a možného selhání i lékařské vědy při stále problematičtějších klinických případech a neblahých diagnózách jste povoláni k tomu, abyste se otevřeli transcendentní dimenzi, která vám může ukázat smysl vaší profese. Připomínáme, že život je posvátný a patří Bohu, a proto je nedotknutelný a nelze jím disponovat.[1] Život je třeba přijímat, chránit, respektovat a sloužit mu od jeho narození až do smrti; to vyžaduje zároveň rozum i víra v Boha, původce života. Výhrada svědomí je pro vás v určitých případech potřebnou volbou, abyste zůstávali v souladu s oním „ano“ vysloveným životu a člověku. V každém případě vaše profesionalita oživovaná křesťanskou láskou má být tou nejlepší službou skutečnému lidskému právu, jímž je právo na život. I když nebudete moci uzdravit, vždy budete moci poskytovat péči gesty a postupy, které nemocnému přinášejí posilu a úlevu.
Bohužel někdy v prostředí válek a násilných konfliktů se cílem útoku stává zdravotní personál a struktury pečující o přijetí a léčbu nemocných. V některých oblastech se i politická moc domáhá toho, aby mohla manipulovat lékařskou péčí ve vlastní prospěch, a omezuje oprávněnou autonomii zdravotnické profese. Dotýkat se těch, kdo se věnují službě trpícím členům těla společnosti, ve skutečnosti neprospívá nikomu.
5. Při 28. světovém dni nemocných myslím na množství bratří a sester na celém světě, kteří nemají přístup k léčbě, protože žijí v chudobě. Obracím se proto na zdravotnické instituce a vlády všech zemí světa, aby kvůli zdůrazňování ekonomického aspektu nepřehlížely sociální spravedlnost. Přeji si, aby při spojení principů solidarity a subsidiarity se spolupracovalo na tom, aby všichni měli přístup ke vhodné léčbě pro zachování a znovunabytí svého zdraví. Ze srdce děkuji dobrovolníkům, kteří se dávají do služby nemocným a často nahrazují nedostatečné struktury a svými skutky něžnosti a blízkosti ukazují obraz Krista milosrdného Samaritána.
Panně Marii, Uzdravení nemocných, svěřuji všechny lidi, kteří snášejí tíži nemoci, spolu s jejich rodinnými příslušníky a také všechny zdravotnické pracovníky. Všechny s láskou ujišťuji o své blízkosti v modlitbě a posílám jim své apoštolské požehnání.
Ve Vatikánu 3. ledna 2020, v den památky Nejsvětějšího jména Ježíš
FRANTIŠEK
[1] Srov. Kongregace pro nauku víry, instr. Donum vitae z 22. 2. 1987, č 5; Jan Pavel II., enc. Evangelium vitae, č. 29–53. Zvon: Praha, 1995.
aktuality v RSS formátu