Pragmatické vrácení církve do společnosti za Napoleona

Napoleon víru v Boha ztratil ještě před dosažením dospělosti, na náboženství však hleděl pragmaticky. „Společnost není možná bez nerovnosti, nerovnost je netolerovatelná bez morálního řádu a morální řád není přijatelný bez náboženství,“ prohlásil.

V roce 1801 Napoleon uzavřel konkordát s Římem. Církev se díky němu směla vrátit do veřejného života a obsadit některé ze svých ztracených pozic. Deset arcibiskupů a padesát biskupů, kteří byli jmenováni po shodě moci církevní a světské a kteří se zavázali, že nebudou podnikat nic, co by „narušovalo veřejný pořádek“, mělo dostávat pravidelný plat. Zároveň Napoleon zrušil některé méně podstatné revoluční novoty jako desetidenní týden, neděle se stala opět dnem klidu. Znovu začal platit gregoriánský kalendář a výuka na základních školách se vrátila do gesce církve.

Církev se zároveň zřekla svých restitučních nároků a jak v knize Napoleon. A Life (Napoleonův život, 2014) píše historik Andrew Roberts, veškeré majetkové přesuny, tedy zabavení a rozprodání církevního majetku po roce 1790, zůstaly v platnosti.

Zdroj:  Respekt 17/2021: SVÉ FRANCOUZE SI VYCHOVÁM SÁM

Jaký „zářez“ v historii po sobě skutečně zanechal Napoleon Bonaparte

Vznik: 10.05.2021 10:38, Autor: rkoblizek, Titul: 705 'Pragmatické vrácení církve do společnosti za Napoleona', Kategorie: co_nas_zaujalo |