Články zařazené v kategorii "co_nas_zaujalo":
Pokyny pro žehnání neregulérním svazkům (rozvedených, homosexuálům apod.)
Dikasterium pro nauku víry vydalo 18. prosince 2023 dokument Fiducia supplicans (FS), který za jistých okolností umožňuje udělovat pastorační požehnání, nikoli tedy svátostné nebo liturgické, osobám, které žijí v neregulérních partnerských vztazích.
Ten, kdo žehná lidem žijícím v neregulérních partnerských vztazích, by tedy měl mít na zřeteli následující:
- Smyslem pastoračních požehnání je snaha o spásu každého člověka, což je posláním a cílem církve.
- Před udělením požehnání musí žehnající pravdivě a úplně informovat o smyslu tohoto požehnání, jímž je prosba o vše dobré a o posilu k životu podle Boží vůle a zároveň prosba o osvobození ode všeho, co je v rozporu s evangeliem.
- Požehnání se uděluje osobám, a to tak, aby se předešlo i zdání, že jde o schvalování, legalizaci nebo postavení tohoto požehnání na úroveň svátostného manželství.
- Toto požehnání není liturgickým požehnáním, a proto se neuděluje v rámci liturgie ani v liturgickém oděvu. Současně se neuděluje před oltářem nebo na důležitém místě v posvátné budově. Nemůže být součástí civilního sňatku (FS 39).
- Požehnání má být stručné, krátké, jednoduché, tedy formou jednoduché modlitby a může být zakončené znamením kříže nad každou z osob.
- V případě, že žadatelé o požehnání nejsou srozuměni s výše uvedeným smyslem požehnání, ať jim požehnání není uděleno. Žehnající nechť zahrne tyto osoby do svých modliteb.
Máme naději, že tento otevřený a laskavý přístup církve pomůže mnoha lidem k tomu, aby hlouběji přemýšleli nad svou situací a dospěli k rozhodnutí nově vykročit do života po cestách, které jsou v souladu se zásadami evangelia.
Tvořivá společnost - sekta nebo trolí farma?
Rozhovor s jednou paní, která se stala před 10ti lety členkou sekty Allatra, protože jí dávala smysl, vstřícnou komunitu a s jejímiž členy zažila mnoho hezkých chvil. Sekta vznikla na Ukrajině a působila v Kijevě, resp. tam byli nejvlivnější členové, komunikační jazyk je však Ruština. Zakládá buňky po celém světě skrz imigranty z ruskojazyčných zemí, hlavně Ukrajiny, prý mají buňky v 180 zemích. U nás vystupuje jako "Tvořivá společnost". Sekta se vždy profilovala jako apolitická, nicméně do politiky a veřejného mínění se snažila postupně čím dál více zasahovat, až na některé členy ukrajinské tajné služby na podzim udělaly zátah, protože dnes už vystupuje nekriticky prorusky, obhajuje Ruskou invazi (Putin se jeví jako prorok, na jehož straně jsou mocnosti),skrytě antisemitsky a šíří dezinformace.
Používá "vědu 60 na 40", tj. (přibližně) 60% je oficiální věda, 40% je účelově domyšleno, jako že nám to "vědci - elity - židozednářské hnutí" tají, aby námi manipulovali -> taková ta auta na vodu , Země jako generátor elektřiny (zpochybňující GreenDeal), zemětřesní v Turecku vůbec nebylo tak silné (zde se omlouvala liknavost OSN pomoci v severní Sýrii kam byla vytlačena opozice Asada, kam se dostala mezinárodní pomoc přes hranice až týden po události, kdy už byla většina obětí - tisíce - pod troskami mrtvá); že apoštolové Petr a Pavel zradili a zkazili Ježíšovu spásnou myšlenku (zde byl účel poukázat na zrádnost našeho prezidenta).
Zajímavým způsobem řešili případné pochybnosti svých členů: učení je správné, chyba je v učedníkovi - málo medituje, málo čte motivační knihy a poslouchá motivační hovory. Prostě dokud měl konkrétní člen výhrady, musel poslouchat a číst a meditovat, než si je nějak odůvodnil.
Ta paní z té sekty vystoupila dobrovolně, ale i tak se jí ještě dlouho stýskalo po těch lidech a prostředí. Nicméně se dokázala odpoutat prý proto, že si udržela vztahy s rodinou a tak se měla společenství, kam se vrátit. Tak asi proto některé sekty nutí členy zpřetrhávat vztahy s okolím; zde by to ale komplikovalo šířit svého "učení", což je hlavní účel, pokud to je ve skutečnosti trolí farma.
Členové byli velmi aktivní, věnovali působení sekty a šíření jejích myšlenek mnoho času a vlastních peněz, protože jsou přesvědčeni, že tím šíří dobro, a také, že jsou vyvolení, zatímco ostatní jsou zaslepení. A tím že šíří to učení, tím postupují k jakémusi andělskému stavu a totální pohodě (asi něco mezi nirvánou a věčným životem).
Tou aktivitou se myslí přednášky, konference, a hlavně postování na sociálních sítích, mezi přáteli, řetězové emaily.... Takhle totiž dost dobře může fungovat velmi levně a efektivně trolí farma.
Tenhle rozhovor trvá asi hodinu, otázky jsou věcné a vedou k zajímavým odpovědím, nemáte-li čas poslouchat u PC, dá se poslechnout přes mobil při práci nebo v autě (máte-li data): #70 - Allatra - Sekta, nebo trolí farma? (Rozhovor - Eva Hronová) (kanarci.online)
Ta paní se jmenuje Eva Horová a bylo s ní natočeno a sepsáno mnoho rozhovorů: eva hronova - Search (bing.com)
Zveřejněno také zde: Tvořivá společnost – sekta nebo trolí farma? – slatinak.cz
Nevíte co rodičům k vánocům? Darujte Proglas (:
Hledáte vánoční dárek pro své blízké? Darujte Proglas. Proglas není jen běžné rádio, je to služba, která obohacuje duši a mysl. Naše vysílání přináší modlitbu, duchovní a inspirativní rozhovory, zprávy a publicistiku, kvalitní hudbu z domova i ze světa. Ale hlavně… s rádiem Proglas vaši blízcí nikdy nebudou sami! Darujte radost! Přispějte Proglasu jménem svých blízkých. Pošleme vám dárkový poukaz a malé překvapení. Darujte Proglas! Vánoce jsou obdobím radosti, lásky a obdarování. Přemýšlíte nad dárkem pro své rodiče či prarodiče? Hledáte dárek, který jim přinese do života potěšení a povzbuzení? Máme pro vás skvělý nápad – podpořte Proglas jejich jménem. Darovat Proglas znamená podpořit rádio s komunitním charakterem jménem vašich blízkých. Díky vaší podpoře můžeme i nadále zůstat s vámi a s těmi, na kterých vám záleží. Podpořte Proglas tímto jedinečným způsobem a dejte svým milovaným něco, co si budou pamatovat navždy. Více informací a formulář k přispění najdete na proglas.cz/darek. Jeden dárek dvojí radost! *Dárkový poukaz zasíláme poštou od minimální výše příspěvku 500 Kč, a to při objednání do 15. 12.2023. Dárkový poukaz je rovněž možné vyzvednout osobně v Radiu Proglas, Olomoucká 7, Brno. V případě příspěvku do 500 Kč nebo objednání po 15. 12. od nás dostanete dárkový poukaz elektronicky k vytištění.
zdroj: 096182.pdf (proglas.cz), strana 7
Tajemný host, zkouška pro farnost - najatý provokatér
Tajemný host je projekt. „Inspirovali jsme se v Nizozemsku, kde akce proběhla poprvé před dvěma lety,“ popisuje Veronika Filipová, která ho má v Česku na starosti.
Do farnosti, která se přihlásí, vyšlou organizátoři člověka, jehož místní neznají, a ten pak bude v dotazníku hodnotit, jak se při návštěvě nedělní bohoslužby i nějaké další tamní aktivity cítil. „Mohla by to být užitečná zpětná vazba,“ říká Filipová. Přihlašování už je spuštěné na webu www.kurzyalfa.cz/tajemny-host. Podmínkou je, aby s pozváním souhlasilo vedení farnosti.
Zájemce do rolí „tajemného hosta“ najdou sami organizátoři. Už nyní pro ně připravují školení. Většinou to budou nevěřící lidé. „Ale takoví, které otázky víry zajímají. Nebude to někdo, kdo je zaměřen proti církvi a chtěl by se nějak vymezovat,“ připojuje Filipová. Jde tedy o „simulaci“ příchodu hledajícího člověka a test otevřenosti daného společenství. „Farnost či sbor se na to nemusí nijak připravovat. Budou mít pouze informaci, že někdo přijde, a pak dostanou vyplněný dotazník,“ vysvětluje.
Pokud by se společenství přesto chtělo nějak nachystat, mohou dostat praktické tipy. „Někdy stačí jen velmi málo – přivítat nové tváře u vchodu, pozvat na společnou kávu, mluvit při kázání srozumitelně i pro nepraktikujícího návštěvníka nebo třeba jen dotyčného nevyhodit z lavice, pokud si sedl na ‚moje‘ místo,“ doplňuje Veronika Filipová.
Tajemný host, zkouška pro farnost - Katolický týdeník (katyd.cz)
Aby si pro radu nepřišli manželé pozdě...
Problémy v komunikaci
„Hlavními důvody rozchodu partnerství jsou vedle nevěry problémy v komunikaci, nedostatek pozornosti a malá snaha problémy řešit,“ říká Valéria Šmýrová s tím, že mnohým z nich i rozpadům rodin lze předcházet právě vhodnou prevencí.
Katarína Dubělčíková, vedoucí poradenství Centra pro rodinu a sociální péči, uvádí, že na jejich ostravské centrum se obrací stále více lidí (až 500 párů ročně), a to i navzdory tomu, že lidé u nás pomoc v manželské krizi příliš nevyhledávají. „Vedle konzultací, mediací či psychologického poradenství nabízíme také primární prevenci,“ říká a vyjmenovává mezi nimi přípravu na manželství, kurzy efektivního rodičovství, Cestu efektivní komunikace (ta vznikla na základě poptávky klientů), Školu rodičovských kompetencí, manželská setkání, víkendy podporující vztahy v rodině a další.
Marie Oujezdská pak vysvětluje, že veškeré tyto aktivity zájemci najdou na rozcestníku www.rodinnysvaz.cz, kde jsou kontakty na všechna rodinná centra v ČR. Existuje i celá řada dalších preventivních programů online, kurzy Alfa, manželské večery, manželská setkání a podobně. Web www.manzelumnablizku.cz nabízí zase semináře a rozhovory o naslouchání, které vznikly ve spolupráci s Knihovnou biskupství brněnského.
Aby si pro radu nepřišli pozdě - Katolický týdeník (katyd.cz)
KaTyd: Nebát se otevřít kostel
Nebát se otevřít kostel - Katolický týdeník (katyd.cz)
Při letní procházce rozpáleným městem se v kostele kromě stínu, příjemného chládku a krásného umění dá najít ještě mnohem víc. Musí být ale odemčeno. Potvrzují to zkušenosti ze Znojma.
Nalezne Syn člověka na zemi otevřený kostel, až přijde? Ilustrační snímek Petr Polanský / Člověk a Víra
Farářka z evangelické církve při ekumenické bohoslužbě poznamenala: „Vy máte jednu výhodu, máte kostely, které vám samy přitahují lidi. K nám do sboru jen tak někdo nepřijde.“ Vídeňský kardinál Christoph Schönborn říká: „Když někam přijdu, nejprve se ptám, zdali je otevřený kostel.“
Když někdo hledá Boha, obvykle nepřijde hned s připravenými otázkami na faru, ale zajde jen tak do kostela. Jako by se s prvními učedníky chtěl zeptat: „Mistře, kde bydlíš?“ Otevřené dveře chrámu jsou proto symbolem církve otevřené pro společnost. Církev je společenství věřících lidí, které se schází v kostele. Bohoslužba dodává zážitek společenství. A kostel o tom má svědčit, i když tam právě žádné společenství není. Zůstává v něm živá stopa, paměť, znamení živé církve.
Církev jako organizace může u některých vyvolávat negativní reakce, ale kostel tím zatížen není. Je místem setkání člověka s Bohem a Boha s člověkem. Člověk proměňuje prostředí kostela, když se tam modlí, když tam prožívá společenství. Kostel pak proměňuje člověka, když ho nechá na sebe působit. Je to němá, ale působící stopa, která sama přitahuje.
Ztrhané kliky hlavních dveří nepřístupných kostelů jsou mementem. Minimem je otevřený kostel s mříží ve dveřích, ideálem je přístupná chrámová loď, kterou lze snadno oddělit elektronickým zabezpečovacím systémem – např. od presbytáře. Naše zkušenost z turistického místa je taková, že lidé vyhledávají samotu s Bohem v tichu kostela, často schovaní za sloupem. Když přijde někdo hlučný, zvednou se a odejdou. Obvyklou námitkou bývá: Vždyť nám to vykradou. 90. léta už máme za sebou, vzácné plastiky a obrazy se dají pro jistotu vyměnit za kvalitní kopie. Paradoxem je, že se vykrádaly častěji kostely zavřené.
Problémem ve městech jsou spíš někteří návštěvníci z řad bezdomovců nebo narkomanů. Ale pamětliví pravidla, že každý dobrý úmysl bude nejprve vyzkoušen, se nesmíme nechat odradit takovými občasnými zjištěními, jako je rozbitá pokladnička nebo loužička v koutě. Ředitel znojemské městské zeleně vypráví o své zkušenosti z rozmísťování květin po městě: „Musíte mít trpělivost a vytrvalost. Nejprve vám to budou krást, pak to bude někdo ničit a pak si teprve lidé zvyknou a vychovají se. Po několika letech je to bez problému.“
Kostel, který je přístupný pouze za vstupné s průvodcem, je o svůj jedinečný dar připraven. Naopak, když přijde návštěvník do otevřeného kostela i při svatbě, křtu nebo nedělní mši, potichu vklouzne dozadu a neruší. Kulturně vzdělaný člověk – a to náš návštěvník bývá – v kostele automaticky ztichne. Často pak hovoří o tom, že tento zážitek dostal jako bonus.
S čím by se měl takový návštěvník v kostele setkat? Nabízí se srovnání s přírodou. Sezení na vyasfaltované ploše nás moc neobohatí. Naopak zelená plocha, les, voda, hory nebo mraky působí samy o sobě. Naše oči hledají, u čeho by se mohly zastavit, co by mohlo pomoci pozvednout mysl. A někdy stačí i přirozené světlo, zvláště při východu či západu slunce, plamen zapálené svíce, sakrální umění…
Napsat Bohu SMS
To vede pak k nabídce: napsat svou „SMS Bohu“ a vložit do připraveného koše. Tyto SMS předčítáme při čtvrteční večerní adoraci, abychom to přijali za své, a pak je předáváme ještě řeholním sestrám. Je to hlavně pro ty, kdo nemají žádné společenství, nikdy by o modlitbu nepožádali a tady je anonymní příležitost. Velká otevřenost a občas i reakce na vyslyšené prosby jsou povzbuzením i pro nás. Podobně slouží návštěvní kniha, kde je možné sdělit své dojmy, automaticky omezuje potřebu zanechávat monogramy po zdech.
Obecným a oblíbeným náboženským úkonem je zapálení svíce s nějakým úmyslem. Plamen je zpřítomněním tohoto úmyslu a jeho pokračováním. K tomu má být v kostele vymezený bezpečný prostor. Modlitba Otče náš v různých světových jazycích na zdi předsíně je pak pro cizince milé překvapení, pro domácí zase příležitost se s cizinci pomodlit a něco se také naučit. S nabídkou nekonečného množství náboženských tiskovin různé kvality si však běžný člověk obvykle neví moc rady.
Zmíním ještě jednu zkušenost a radu v turisticky hojně navštěvovaném místě. V aktuální dobu si sednout do zpovědnice, nechat otevřené dveře, dát na židli lístek, že je příležitost k rozhovoru nebo zpovědi, a v klidu si něco číst. Za chvíli přijdou okukovat nějaké děti a pak tam někdo postává, až promluví, že když tady vidí příležitost a má teď o dovolené čas, chtěl by se na něco zeptat – a obvykle je to něco, k čemu by nikdy nedošlo, nebýt této příležitosti. A stačí tak málo, jen tam chvíli být. A třeba beze slov vzbuzovat Ježíšovu otázku: „Co byste chtěli?“
Mons. JINDŘICH BARTOŠ. Autor je farářem a děkanem ve Znojmě
Co jsme se o sobě a církvi dozvěděli ze syndoních dotazníků?
Z článku Patnáct tisíc snů o církvi - Katolický týdeník (katyd.cz) Vydání: 2022/29 Velehrad v myšlenkách na Ukrajinu, 12.7.2022, Autor: Michael Martínek
Do synodálního procesu se zapojilo asi 15 tisíc lidí z 1 100 farností (tedy z každé druhé u nás – pozn. red.), v nichž vytvořili dva a půl tisíce diskusních skupin a odevzdali o něco více zápisů. Byla by škoda, kdyby nečinností těch, kdo nesou odpovědnost, byl opět zmařen, podobně jako se to stalo po národním církevním sněmu před dvaceti lety. Bezmála tři tisíce zápisů zároveň tvoří úctyhodný výzkumný materiál. Ten by si zasloužil odbornou analýzu, která by mohla pomoci při hledání další cesty naší církve.
Po čem toužíme
Při srovnávání obsahu syntéz z jednotlivých diecézí překvapuje jejich nápadná podobnost. Dá se říct, že závěry, ke kterým se synodální skupinky dopracovaly, jsou na celém území naší republiky v zásadě stejné. Oproti očekávání nenajdeme ani velký rozdíl mezi názory křesťanů v Čechách a na Moravě.
Účastníci si uvědomili, že odpovědnost za selhání církve často nesou její konkrétní představitelé nebo necitlivě nastavené struktury, ale zároveň že může jít o selhání nás všech, neboť církev tvoříme všichni. Často také projevili zájem scházet se dál, pokračovat v započaté diskusi i po skončení synodálního procesu, případně také přijmout odpovědnost za realizaci svých návrhů.
Rovněž jsme si uvědomili, že všichni máme stejné touhy: toužíme po hlubším životě s Bohem, po vytváření harmonického společenství, po předávání evangelia. Snažíme se takové vztahy vytvářet, ale často se nám to nedaří. A konečně toužíme sdílet svou víru s těmi, kdo ji nemají, ale zjišťujeme, že většina z nich nerozumí našemu jazyku nebo nechápe naše argumenty. A tak žijeme v napětí mezi těmito touhami a malou schopností je naplňovat.
Třetí věc, kterou jsme se o sobě dozvěděli, je možná klíčem k oběma předchozím: hlavní překážkou v realizaci těch krásných cílů je špatná komunikace v církvi, zejména mezi laiky a příslušníky kléru. Často jde o příliš autoritativní rozhodování ze strany kněží a biskupů, ale také o pasivitu ze strany laiků. Potvrzuje se tak teze papeže Františka, že největším problémem dnešní církve je klerikalismus.
S čím se dá začít hned
Většinu problémů, o nichž se mluvilo, lze řešit na úrovni farností, tedy doma a hned: vést dialog mezi farníky o kontroverzních věcech, snažit se o lepší komunikaci mezi věřícími a farářem, zlepšit práci ekonomických a pastoračních rad, zprůhlednit finanční hospodaření, zapojit více laiků do liturgických a katechetických služeb apod. Věřící v některých farnostech spolu se svým farářem si to uvědomili a už teď na tom pracují.
Další návrhy se týkají problémů na úrovni diecéze. Nejčastěji je zmiňována neprůhlednost finančního hospodaření, absence pastoračních a evangelizačních projektů, nepřítomnost laiků v poradních grémiích, nedostatečný kontakt farníků s biskupem a jeho úřadem. I tyto věci lze řešit bez zbytečného prodlení: předpokladem je na jedné straně zájem ze strany biskupa a jeho úřadu, na druhé straně aktivní spoluodpovědnost věřících.
O některých návrzích ze synodálních diskusí je třeba uvažovat na úrovni celocírkevní. Nejčastěji je zmiňován problém množství a kvality kněží (včetně návrhu na dobrovolnost celibátu), postavení ženy v církvi (včetně diskuse o jáhenském, případně i kněžském svěcení) nebo vstřícnější pastorační přístup k těm, kdo z různých důvodů nesmějí přistupovat ke svátostem.
P. Michael Martinek SDB. Autor je salesián, působí na VOŠ Jabok a také jako vězeňský kaplan. Podílel se na zpracování synodálních dokumentů v litoměřické diecézi. Svá zamyšlení natáčí na videa pod názvem „Teplické komentáře“.
Dominik Pecka: Člověk je tvor náboženský... jako to kuřátko
...Kuře musí míti někoho, za kým by běhalo. Není-li kvočny, běhá za kýmoliv. Živý to obraz duše, která ctí Boha. Člověk je tvor náboženský. Nectí-li pravého boha, ctí nepravého. Duše věří. Ateismus - prázdné slovo. Nějakého boha má každý, i kdyby to mělo být vlastní břicho. Každý něco vzývá, každý slouží svému bohu. Každý mu přináši nejvzácnější oběti. Ateisto, jak se povznášíš na křídlech pýchy a chceš se podobati orlu, když jsi jen ubohým kuřátkem, jež piští úzkostí a hladem...
Skryté paprsky - sbírky esejů
Autor: Dominik Pecka
Název části: Domácí zvířata
https://www.proglas.cz/program/detail-poradu/2006-05-01-15-30-00/
minuta 7:30-9:00
denik.cz: Martin přijel do Slatiňan na černém koni. Na bílém nepřijel ani na Vysočinu.
Svátek svatého Martina si ve čtvrtek připomněli ve Slatiňanech originálním způsobem. Na oslavu Dne veteránů navázali příjezdem svatého Martina. Průvod dětí a dalších zájemců ho doprovodil od místního hřebčína až před stejnojmenný kostel.1
Meteorologickou stanici ve Svratouchu na Chrudimsku o svátku svatého Martina obklopuje zeleň, sníh letos nenapadl. Rekordní „bílý kůň“ přicválal na kopec ve Žďárských vrších v roce 1995, kdy o Martinu meteorologové naměřili sněhovou pokrývku vysokou 23 centimetrů.2
(použité fotografie poskytl farní úřad)
R.Rohr: Modlitba nemá změnit vůli Boha, ale má nás učinit ochotnými nechat se změnit Bohem
Richard Rohr, in his daily meditation, points out that prayer is not about changing God (to do what we want), but being willing to let God change us. Or, as Step Eleven states, “praying only for the knowledge of [God’s] will for us and the power to carry it out.” Our willingness to find God in our own struggle with life – and let it change us – is our deepest and truest obedience to God’s eternal will.
Are you willing to let God change you? - Faithwalking -
aktuality v RSS formátu