Karel Čapek: Modlitba za pravdu

Čtyři dny před Mnichovskou zradou v roce 1938 uveřejnil Karel Čapek v Lidových novinách Modlitbu za pravdu. I dnes jistě aktuální, v době "propagandy lži" a manipulací:

Modlitba za pravdu

Karel Čapek 

Bože, který jsi stvořil národy a všem jsi vdechl touhu žít ve cti, zbav dnešní svět toho nejhoršího: lži. Lži, která podpírá a připravuje násilí a učí lidi nenávidět se navzájem. Lži, která otravuje národy a vykopává mezi nimi propasti, jež snad ani desítky let nevyrovnají.

Bože, jak bude vypadat, jak se bude vyvíjet Evropa obluzená tolika nenávistnými lžemi! Jak bude možné soužití mezi lidmi a národy, je-li mezi ně vrženo tolik urážek, tolik opovržení a vzteků! Copak si snad někdo představuje, že tento stav ducha má a může trvat bez konce? Copak si věčně má soused ošklivět souseda a čekat jen na příležitost, aby mu zasadil mstivou a úkladnou ránu? I po válce si mohou národy podat ruce; mohou si sebe rytířsky vážit a navázat vztahy důvěry. Ale na bojišti lži nebude navěky důvěry ani cti; každá lež zajde, ale zůstane po ní nenávist a opovržení; tělo se zahojí dřív než duše.

Bože, jak hrozně je zraňována duše tohoto národa, jak tohle se má jednou zahojit nebo odpustit! Copak se toho nezhrozí národové, jaký nenávistný, navěky zlý a nepřátelský svět se takto buduje? Nemá snad nikdy být mír nebo aspoň oddech v křečovitém smrtelném nenávidění?

Bože, vrať světu pravdu! Bude to víc než smlouva míru, bude to cennější než každé spojenectví. Nikdo, žádný národ, žádný stát si nebude jist, pokud mohou být lidské vztahy kdykoli korumpovány nástroji lži. Nebude jistoty, nebude smluv, nebude ničeho platného a bezpečného, pokud vědomí kteréhokoliv národa bude zkřivováno záměrnou lží. Za každou lží jde úklad a násilí; každá lež je útok na bezpečí světa. Nikdo nebude žít v míru ani za nejsilnější hradbou z oceli a betonu; okřídlená lež se vysměje všem vašim pevnostem.

Zbavit svět lži je víc než odzbrojení. Jaké to bylo divné jasnozření, když náš Masaryk vepsal do našeho státního znaku slova Pravda vítězí. Jako by tušil, že jednou lež podnikne generální útok na náš stát a národ, a už předem razil heslo pro toto utkání. S tím heslem můžeme jít do boje; ale jenom s tím heslem může jít celý svět do míru. Neboť jenom bez lži se mohou lidé a národy dorozumět, ať mluví jazykem kterýmkoliv.

Bože, vrať světu pravdu!

Lidové noviny 25. 9. 1938

On-line např. zde 

KT - Petr Kuneš: Kdo vymýšlí přímluvy v kostele

Originál článku zde: http://www.katyd.cz/odpovedny/kdo-vymysli-primluvy-v-kostele.html 

Kdo vymýšlí přímluvy v kostele

Vydání: 2006/11 Příprava na manželství, 13.3.2006, Autor: Pavel Kuneš

Jak se dá v modlitbách reagovat na stále nové životní situace?

Dotaz čtenáře:  Kdo je autorem přímluv? Jsou předepsané přímluvy povinné? Přiznám se, že někdy raději mlčím, protože nejsem schopen zodpovědně říci: „Prosíme tě, vyslyš nás.“ Nebylo by lepší, aby si přímluvy – buď předem, nebo spontánně během mše - připravil kněz či samotní farníci? J. J., brněnská  diecéze

Přímluvami končí bohoslužba slova. Nazývaly se „Modlitby věřících“ a patřily k liturgii odjakživa. Když později všechny liturgické role převzal kněz, ztratily svůj význam a zůstaly (alespoň v západní liturgii) zachovány pouze ve velkopátečních obřadech. Do pravidelné mešní liturgie se znovu vrátily po II. vatikánském koncilu. V neděli a svátky jsou povinné, ve všední dny nejsou závazné, ale je vhodné je konat. 

Universum: Františkovo tažení proti klerikalismu

Františkovo tažení proti klerikalismu

Phillip Müller, Universum 2/2018; str. 33 – 35; skenováno; verze 26.8.2018 22:19

„Jakmile se ocitnu tváří v tvář klerikálovi, proměním se nezadržitelně v antiklerikála. Klerikalismus by neměl mít s křesťanstvím nic společného.“ [1] Takto se vyslovil papež František v rozhovoru s italským agnostikem a novinářem Eugeniem Scalfarim půl roku po svém zvolení na stolec Sv. Petra.

Katolický e-learning - Církevní dějiny

V sedmnácti, přibližně pětadvacetiminutových přednáškách Radia Proglas jedenkrát za týden získá zájemce v tomto semestru základní informace o dějinách katolické církve v období od konce starověku do Kostnického koncilu. Další dějiny by pak pokračovaly v následujících semestrech. 

Pro ty, kdo občas či trvale pociťují nedostatek času k půlhodinovému poslechu této 
relace, je připraven „tahák“; stručný výpis obsahu přednášky ve formě otázek a odpovědí.

Již nyní je možno na adrese www.cka.cidej.sweb.cz přečíst úvodní informace, poslechnout první lekci, vytisknout nebo doplnit pracovní list, případně odpovědět na anketní otázku.

Pokud se rozhodnete tento vzdělávací cyklus absolvovat, nebo máte nějaké dotazy, napište co nejdříve na adresu: cka.st(zavináč)seznam.cz. Přihlášení pak budou pravidelně každý týden dostávat oznámení k další přednášce.

Vzdělávací cyklus bude zahájen koncem září 2018.

Biskup Malý: Víme, co jsou naše zájmy? Křesťan a politika.

Universum ČKA 2018/2; skenováno; str. 11-13

Biskup Václav Malý, kdysi mluvčí Charty 77, dnes mluvčí svědomí české společnosti. Rozhovor o odvaze přijmout odpovědnost, o obavách českých voličů, národní identitě a křesťanských hodnotách a o roli české církve.

Universum: Hledáme druhý dech

Zajímavé shrnutí novodobého vývoje ve střední Evropě a v Evropské unii. Kde se vzal dnes tak významný populismus? Výtah z přednášky historika a politologa Jacques Rupnika působícího v minulosti i ve Východní Evropě přineslo Universum Universum 4/2017. Celý článek zde.

Manželství jako svazek muže a ženy do ústavy?

Myšlenková kultura anebo kritické myšlení nám chybělo už před 80ti lety

Vilém Mathesius - pardubický rodák, významný český anglista a lingvista - už někdy ve 40.letech napsal esej, ve které se zamýšlí nad "nerozumností" veřejného mínění, a možná tomu i přichází na kloub. 

Pro mě je zajímavým zjištěním, že povrchnost, kterou vnímám v někerých současných společenských diskusích, není produkt "dnešní doby" či sociálních sítí, ale že to je jev starší a možná přirozený. Dnes se tomu říká "absence kritického myšlení" či "selského rozumu". Mathesius ji nazýval jako nedostatek "Myšlenkové kultury".

Autor dále pojmenovává možné příčiny této povrchnosti, což už je první krok ke změně. A k čemu změna? Třeba že "změna je život" (:

Universum: Populismus a média

V Universu 2018/1, časopisu České křesťanské akademie (ČKA) jsou 2 zajímavé články na aktuální téma "populismus".

Vybírám z nich:

Média a populismus

Podněty z diskuse Václava Moravce, Erika Taberyho a Jacquese Rupnika, která proběhla v rámci III. Fóra dialogu 11. listopadu 2017.

"Problém života v éře grafických programů, jako je Adobe photoshop, není v tom, že si uvědomujeme falešnost některých obrazů, protože můžeme obrazy retušovat a manipulovat jimi snáz než před érou digitální mediamorfózy, ale že přestaneme věřit reálným obrazům, že přestáváme věřit reálnému světu kolem sebe"

"pravda se stala hegemonem, ti, kteří jsou u moci, soudí, že právě jejich pravda má ovládnout veřejný prostor. Sociální sítě a síťová digitální média smazávají tu už tak tenkou hranici mezi pravdivým míněním a pravdivým poznáním. Přičemž pravdivé poznání je zašlapáváno"

"představa, že — a vracím sek posttotalitní společnosti — nestrannost znamená udusávání pravdivého poznání a vyváženost rovná se 10 deka Židů, 10 deka Hitlera, je značně rozšířená."

". Média veřejné služby mají přispívat stejně jako školský systém k pravdivému poznání. A mají bojovat proti takovému pravdivému mínění, které je hegemonické a o kterém si nositelé moci myslí, že ho mají právo uplatňovat."

"už nestačí dokázat, že politik je nevěrohodný, protože lže nebo manipuluje"

"Komunity komunikují jen se sebou nebo převážně se sebou neslyší ty druhé a nenaslouchají jim. Každý má svůj televizní kanál. Můžete žít ve Francii a poslouchat Al Džazíru a tak dále."

"Veřejnoprávní média jsou prvním terčem národoveckých populistů, když přijdou k moci."

a

Erik Tabery: Populismus a slepá místa politiky

Experti upozorňují na to, že populismus vzniká často díky tomu, že nějaké téma je opomenuté a společnost prostě chce znát odpovědi na otázky, na které nikdo neodpovídá. Až populisté z toho udělají téma. Rozhovor s Erikem Taberym.

"Mají-li být novináři bráni vážně, musí brát vážně politiku, nezesměšňovat ji, nekarikovat, ale mluvit o ní se vší důstojností, důsledností a respektem."

"brát vážně a hájit důsledně systém, ve kterém žijeme, i když se mnohdy obrací proti nám. To je podle mě jediná cesta, jak neživit permanentní pocit spiknutí, že si kdosi tamhle vzadu něco dohaduje, že všechno je zobchodovatelné atd."

víra, modlitba a láska k Bohu sice nemění skutečnost, ale naplňují ji novým významem

Citát jezuity Waltera Cziska, který byl za Stalina roky vězněn v Rusku a napsal knihu "S Bohem v Rusku", který zazněl ve 4.minutě 20.dílu četby na pokračování z této knihy v audioarchivu Proglasu.

(taky ji máme v audioknihovně)